Robotický policista DubBot skončil fiaskem. Za deset měsíců neodhalil jediný zločin

Když město Dublin v americkém státě Ohio v létě 2025 nasadilo do služby autonomního bezpečnostního robota DubBot, mělo jít o ukázku moderního přístupu k veřejné bezpečnosti. Robot měl hlídat parkovací garáže, působit preventivně, monitorovat podezřelé chování a v případě potřeby přivolat lidskou hlídku.

Jenže po necelých deseti měsících přišlo tvrdé vystřízlivění. DubBot nepomohl k jedinému zatčení, nerozdal ani jednu pokutu, neodhalil žádný trestný čin a podle dostupných informací nevyvolal ani jeden zásah, který by policii reálně pomohl. Město proto experiment předčasně ukončilo a robota vrátilo výrobci.

DubBot nebyl žádná hračka z výprodeje elektroniky. Šlo o model Knightscope K5, autonomní bezpečnostní systém od kalifornské společnosti Knightscope. Na první pohled vypadal jako něco mezi obřím vejcem, robotickým vysavačem a kulisou ze sci-fi seriálu.

Stroj měřil přes 150 centimetrů, vážil kolem 190 kilogramů a pohyboval se na kolečkách. Byl vybaven 360stupňovými kamerami, termovizí, LiDARem, mikrofony a nouzovým tlačítkem pro spojení s lidským dispečinkem. Jeho úkolem bylo hlídat Rock Cress Parking Garage v Dublinu, tedy veřejné parkovací garáže, kde měl působit jako viditelný bezpečnostní prvek.

Na papíře to znělo dobře. Robot se měl pohybovat po objektu, sbírat záznamy, odrazovat potenciální pachatele a upozorňovat na podezřelé situace. V praxi se ale ukázalo, že mezi marketingovou představou a reálným přínosem je dost velká mezera.

Hlavní problém DubBotu byl jednoduchý: skoro nic se nestalo.

Během své služby nepřispěl k žádnému zatčení, nevedl k žádné pokutě a neodhalil žádný incident, který by vyžadoval zásah policie. To je u bezpečnostní technologie zásadní problém. Když má zařízení pomáhat s ochranou veřejného prostoru, musí být schopné přinášet alespoň nějakou měřitelnou hodnotu.

Město nakonec konstatovalo, že technologie nesplnila operační potřeby policie. Jinými slovy: robot byl zajímavý, mediálně atraktivní a technicky působivý, ale v běžném provozu nepřinesl očekávaný užitek.

DubBot navíc neměl žádné ruce, nástroje ani možnost fyzicky zasáhnout. Nemohl nikoho zadržet, nemohl otevřít dveře, nemohl vyřešit konflikt a bez lidského dohledu měl jen omezené možnosti. V nejlepším případě fungoval jako pohyblivá bezpečnostní kamera s tísňovým tlačítkem.

Příběh DubBotu dobře ukazuje slabinu některých „chytrých“ bezpečnostních projektů. Technologie sama o sobě nestačí. Pokud není jasné, jak přesně má pomáhat, kdo ji bude obsluhovat, jak se bude vyhodnocovat její přínos a co má dělat v krizové situaci, snadno se z ní stane drahý experiment.

Autonomní bezpečnostní robot může působit odstrašujícím dojmem. Jenže pachatelé si velmi rychle všimnou, že nejde o policistu, ale o stroj, který pouze nahrává okolí. Pokud robot neumí rychle a spolehlivě rozpoznat problém, správně ho vyhodnotit a přivolat pomoc, jeho reálná hodnota klesá.

Podobné potíže se neobjevily jen v Ohiu. Modely Knightscope K5 měly problémy i v jiných amerických městech. V New Yorku byl robot nasazen v metru, ale veřejnost i odborníci zpochybňovali jeho skutečný přínos. Na letišti v San Antoniu zase testování skončilo po technických a provozních potížích. Ukázalo se, že navigace, dohled, komunikace s lidmi a spolehlivost v běžném prostředí jsou složitější, než jak vypadají v prezentačním videu.

Finančně nešlo o levnou zkoušku. Původní plán počítal s dvouletým testem dvou robotů za více než 238 tisíc dolarů. Nakonec byl nasazen jen jeden robot a město po ukončení programu zažádalo o vrácení části peněz.

Výrobce Knightscope městu vrátil přibližně 60 500 dolarů. I tak ale desetiměsíční zkušenost vyšla daňové poplatníky zhruba na 67 548 dolarů, tedy přibližně 1,6 milionu korun.

To je hodně peněz za technologii, která za celou dobu služby nepřinesla ani jeden konkrétní bezpečnostní výsledek.

Nejzajímavější na celém příběhu je možná to, čím město robota nahradilo. Nešlo o další drahý systém umělé inteligence, síť dronů ani pokročilou analytiku kamerových záznamů. Dublin se vrátil k podstatně jednodušším řešením, jako jsou zrcadla a mechanické závory.

A právě v tom je pointa. Ne každá moderní technologie je automaticky lepší než levnější a jednodušší nástroj. Pokud problém vyřeší obyčejné zrcadlo, není nutné nasazovat robot za miliony.

DubBot se stal symbolem doby, kdy města zkoušejí umělou inteligenci, robotiku a autonomní systémy i tam, kde jejich přínos zatím není jistý. Na jednu stranu je pochopitelné, že samosprávy chtějí testovat nové možnosti. Bez experimentů by se žádná technologie neposouvala dopředu.

Na druhou stranu je potřeba přiznat, že některé experimenty prostě selžou. A DubBot je přesně takový případ.

Nebyl to zlý robot. Nebyl ani nebezpečný. Jen byl zřejmě zbytečný. Vypadal futuristicky, měl působivou výbavu a dokázal přitáhnout pozornost médií. Ale ve chvíli, kdy se měřil skutečný přínos pro bezpečnost, výsledek byl nulový.

Příběh robotického policisty z Ohia tak není jen kuriozitou. Je to varování před slepou vírou v technologická řešení. Umělá inteligence, senzory a autonomní stroje mohou být užitečné, ale jen tehdy, když řeší skutečný problém lépe než člověk, kamera, závora nebo obyčejné zrcadlo.

V Dublinu v Ohiu se ukázalo, že robotická budoucnost bezpečnosti zatím může skončit i docela obyčejně: vrácením stroje výrobci.