Článek
Výsledky letošních přijímaček nanečisto z matematiky vyvolaly očekávanou vlnu kritiky. Není divu. Jak upozornily Novinky, „u testu z matematiky byl průměrný zisk více než 39 tisíc deváťáků pouhých 11,5 bodu z 50 možných“. Takový výsledek samozřejmě působí znepokojivě. Přesto je chyba vykládat ho automaticky jen jako důkaz selhání škol nebo učitelů. Spíš než jednoduchý soud nabízí otázku, co všechno se za podobným výsledkem skutečně skrývá.
Kritika směrem k Cermatu má své opodstatnění. V citovaném článku analytik PAQ Research Jan Zeman říká: „Test z matematiky byl špatně nastavený. Místo, aby žáky roztřídil, tak je demotivoval.“ To je vážná výtka a rozhodně ji nelze odbýt. Přijímací test má ověřovat úroveň zvládnutí učiva a pomoci rozlišit uchazeče podle připravenosti, ne v nich vytvářet pocit, že nemají šanci uspět. Pokud je test nevyvážený nebo nepřiměřeně obtížný, kritika je na místě.
Jenže tím celá věc nekončí. Ve stejném článku stojí také to, že Cermat na svých stránkách uvádí, že testy nanečisto „plně odpovídají platným specifikacím požadavků k jednotným přijímacím zkouškám“. Jinými slovy, nejde o zadání z jiného světa ani o látku, s níž by se žáci na základní škole neměli setkat. MŠMT navíc potvrzuje, že pro školní rok 2025/2026 platí zveřejněné „Specifikace požadavků pro jednotnou přijímací zkoušku“ a školy i uchazeči mají k dispozici oficiální metodiky a podklady k přípravě.
Tady je potřeba říct nepříjemnou, ale důležitou věc: škola může připravovat, ale nemůže za dítě převzít odpovědnost za jeho vlastní přístup. Stát i jeho instituce přitom nevytvářejí jen samotný test, ale i podpůrné materiály. MŠMT uvádí, že Národní pedagogický institut „nabízí přehled aktivit, kterými podporuje kvalitní přípravu na jednotné přijímací zkoušky žáků 5., 7. a 9. tříd“, a že jde o „portfolio podpory jak pro žáky, tak pro učitele“. Součástí jsou videa, procvičování i metodická podpora pedagogům. To není obraz systému, který by děti nechával bez přípravy.
Problém tedy zjevně není jen v tom, co škola nabízí, ale také v tom, jak s tím děti a jejich rodiny naloží. Mezinárodní zjištění PISA 2022 připomínají, že „active parental engagement“ souvisí s lepšími studijními výsledky a že žáci, kteří mají doma větší podporu, dosahují vyšších skóre, „particularly in maths“. Jinak řečeno: rodinné prostředí a zájem rodičů o vzdělávání dítěte nejsou doplněk, ale podstatná část výsledku.
Právě proto je zjednodušující házet odpovědnost výhradně na školu. Učitel může vysvětlovat, procvičovat, opravovat chyby, doporučovat postup i poskytovat zpětnou vazbu. Nemůže ale za dítě převzít soustavnost, ochotu trénovat ani vnitřní motivaci. A už vůbec nemůže nahradit rodinu tam, kde se vzdělání dlouhodobě nebere vážně. Pokud je domácí příprava nepravidelná, pokud dítě nečte, neprocvičuje a není vedené k tomu, že výsledek vyžaduje úsilí, pak ani sebelepší škola nemůže vše zachránit.
To samozřejmě neznamená, že školy dělají všechno dokonale nebo že Cermat nemá co vysvětlovat. Má. Pokud odborníci upozorňují, že test „místo, aby žáky roztřídil, tak je demotivoval“, je fér chtít jasnější data, lepší obhajobu nastavení obtížnosti i větší předvídatelnost. Stejně fér ale je říct i druhou polovinu pravdy: žádný test sám o sobě nevytvoří slabý výkon tam, kde je dítě dlouhodobě poctivě připravované, vede se k pravidelnosti a doma má podporu.
Debata o přijímačkách by proto neměla sklouznout k pohodlnému hledání jednoho viníka. Ano, testy mají být spravedlivé, srozumitelné a přiměřené. Ale stejně tak musí platit, že vzdělání není služba, kterou škola dítěti jednostranně „dodá“. Je to společná práce školy, žáka a rodičů. Když jeden z těchto pilířů chybí, výsledky se logicky zhorší.
Možná tedy není hlavní otázkou jen to, zda byl letošní cvičný test příliš těžký. Možná je stejně důležité ptát se, zda jsme si jako společnost příliš nezvykli chtít dobré výsledky bez pravidelné práce, bez nároku na disciplínu a bez odpovědnosti doma. A právě v tom může být letošní výsledek nepříjemným, ale užitečným zrcadlem.
