Článek
To už šlo o můj třetí císařský řez. Ačkoli to může někomu znít zvláštně, tak mám velké štěstí, protože jsem zažila i krásný (tím myslím opravdu krásný) porod fyziologický (jak by ho pojmenoval nejspíš porodník).
Když se mě někdo zeptal, (myslím tím spíše ženy a kamarádky), který způsob byl lepší, měla jsem vždy jednoznačnou odpověď- no přece můj první porod! Můj porod byl krásný a bez přehánění jsem svým prvním zvědavým návštěvám v porodnici tvrdila, že si to v pohodě „dám znovu“. Během mého krásného porodu proběhlo vše, jak by mělo:
- Dorazili jsme včas do 50 kilometrů vzdálené porodnice, což je nemalé přání všech rodiček!
-Přijela jsem už ve 2. době porodní, tedy porod už frčel a očekával se rychlý a zdárný konec.
-V neposlední řadě jsme přijeli s manželem ve velmi dobrém rozpoložení - mezi kontrakcemi jsme vtipkovali o tom, jak jsme se nepozorovaně vyplížili z domu a jak nás naši rodičové ráno budou hledat, protože jsem byla poslední dny pod drobnohledem kdykoliv, když jsem se přiblížila ke vchodovým dveřím.
Nastávající babičky a dědečkové se pochopitelně těšili na své první vnouče. Těšili se na jakýkoli detail ohledně našeho miminka, protože k naší radosti a tajuplnosti nevěděli vůbec nic. Ne, že bychom se v tom tajnůstkaření nějak moc vyžívali (vlastně trochu jo), ale kromě výběru jmen jsme pohlaví nevěděli ani my, jako rodiče, což nám po 4 dětech stejně nikdo nevěří. Co je na tom, že jsme se chtěli prostě a jednoduše nechat překvapit?
Abych to zkrátila, můj první porod - prostě paráda! Všechny mouchy byly zapomenuty a já ráda vzpomínám na celou tu atmosféru a průběh - zvláště na tu nezapomenutelnou hormonální extázi, kterou už jsem nikdy potom nezažila. Popsala bych to jako úplné pominutí mysli, chvíli jsem měla pocit, že nerozeznávám skutečnost a nebyla jsem si jistá tím, že jsem zažila to všechno, co se mi právě odehrávalo v hlavě. Bylo to šílené v tom nejšílenějším, ale nejpozitivnějším slova smyslu! Tak nějak si představuji stav po požití omamných látek.
Teď ale už dost o mém krásném porodu, protože ten, ačkoli byl TOP, tak rozhodně větší zkušenost mám s tou odvrácenou stranou mince a to rovnou trojnásobnou. Pokud některá maminka uvažuje ze strachu nebo z jiných (ne zdravotních) důvodů o plánovaném císařském řezu - nedoporučuji. Císařský řez je pro maminky smutná zkušenost. Zdravotní rekonvalescence bolestivá a mnohem delší, než po běžném porodu. Po prvním porodu jsem odcházela ze sálu „po svých“, jako výherce z loterie, jako hrdinka, zatímco po císaři jsem se s pomocí sester zvedala na nohy o 12h později a to se strachem, že to nezvládnu přes tu bolest, přestože jsem byla po celý pobyt neustále tlumena léky.
Po císaři, tedy spíše operaci, je maminka odvezena ze sálu jako pacient a cítí se úplně mizerně, nemůže se hýbat a po tom, co jí vyjmuli, či odebrali nebo chcete-li doslova vyřízli dítě z těla, ukázali a odvezli…
Tohle si rozhodně nepřeje a ani nepředstavuje žádná novopečená maminka. Nevím, jak to mají ostatní maminky, ale já jsem přece chtěla své miminko už chovat, pusinkovat, kojit, mazlit nebo se na něj jen spokojeně dívat. Nechtěla jsem furt jen čekat, až mi ho po 3-4h přinesou na kojení, protože maminka po sekci musela odpočívat. Samozřejmě musím souhlasit s tím, že jsem musela odpočívat, ale to zklamání, které se po tom všem odehrávalo v mé hlavě bylo nevyhnutelné. Během stráveného času na pooperačním jsem hystericky brečela. O pár hodin později jsem pochopila, že se jedná o běžnou praxi u císařek. Sestřičky tam neustále uklidňovaly nějakou maminku po císaři, zatímco maminkám po fyziologickém porodu se dařilo v podstatě velmi dobře. Není divu, když se učily zvládat vše kolem miminka a císařka musí první zvládnout sebe a své neduhy a o dítě se jí starají sestřičky…Všechno kolem císařského řezu je podle mě smutné a doposud to tak vnímám. Fyziologický porod - radost! Císařský řez - smutek a bolest.
Chtěla bych ještě na závěr zmínit za mě moc důležitou věc. Po porodu je možnost v některých porodnicích vyplnit dobrovolně a anonymně monitoring duševního zdraví rodiček. Po mém 3. císaři jsem monitoring vyplnila a přišly mi mailem výsledky o možných duševních problémech - což jsem samozřejmě cítila i bez mailu. Musím říct, že mi to pomohlo v tom, že jsem si nastavila, aby mi ten monitoring přišel každý měsíc a tím jsem byla vlastně nucena se zamyslet nad tím, jak se mi daří a jak se cítím. Jelikož je to monitoring, který je vytvořen pro maminky po porodu, je jasné, že se počítá s horším psychickým stavem rodičky. Pramení z toho výhoda, že monitoring objektivně vyhodnotí únosné meze, a doporučí, kdy už by měla utrápená maminka vyhledat odbornou pomoc.
Vnímejte se po porodu a věnujte pozornost tomu, jak se cítíte.
