Článek
Výzkumník Sacha Altay z univerzity v Zürichu ve článku pro akademický časopis New Media & Society shrnul některé nesprávné domněnky objevující se v debatě o misinformacích (tedy nepravdivých sděleních šířících se v informačním prostoru). Text představuje nejen užitečné shrnutí současného poznání, ale také umožňuje identifikovat doposud přehlížená řešení této výzvy.
Článek se zaměřuje na pět nesprávných domněnek, které se v debatě o misinformacích objevují. Zaprvé počet lidí, kteří jsou nepravdivým sdělením vystaveni je menší, než se obecně předpokládá. Je to dáno tím, že drtivou většinu lidí společensko-politický obsah příliš nezajímá a misinformace cirkulují zejména mezi úzkou skupinou utvrzujících se ve svém přesvědčení. Zadruhé možnost, že samotné nepravdivé zprávy změní postoje nebo chování člověka je omezená. A to i z toho důvodu, že lidé jsou vůči informací, které se k nim dostávají, zpravidla relativně skeptičtí a kritičtí. Zatřetí témata, popularita a dynamika šíření misinformací úzce souvisí se společensko-politickým kontext, bez jehož změny mohou mít opatření pouze limitovaný dopad. Začtvrté, aby misinformace měli vliv na větší část společnosti musí se do jejich šíření zapojit veřejně známé osobnosti nebo média. A zapáté při přílišném alarmismu lze snadno zapomenout na to, že ne každá nepravdivá zpráva objevující se v informačním prostoru musí být nutně škodlivá.
Opatření proti misinformacím tedy nelze omezit pouze na vyvracení jednotlivých nepravdivých tvrzení a identifikace jejich šiřitelů. Tyto aktivity totiž nejsou schopny reagovat na kontext, který šíření nepravdivých zpráv umožňuje. I přestože mediální výchova je důležitá, nelze ji omezovat na poučky o kritickém myšlení. Tyto totiž spíše posilují existující skepticismus, který se může snadno obrátit i proti důvěryhodným zdrojům informací. Naopak je důležité pěstovat pochopení fungování současného informačního prostoru, a to včetně otevřené debaty o jeho regulaci za předpokladu udržení pluralitní společenské debaty. Místo na skepticismu a cynismus, který mohou vzbuzovat misinformace, je třeba se věnovat procesu budování důvěry – a to nejen vůči informačním zdrojům, ale institucím obecně. Tento úkol však již překračuje pouze oblast čelení misinformacím, ale vede k otázce, jak by mělo vypadat „dobré vládnutí“ ve 21. století.
