Článek
Knih, článků a další materiálů snažících se zorientovat v rychle se měnícím světě a vysvětlujících růst krajní pravice se v posledních letech objevila celá řada. Tomuto tématu se věnuje i kniha End Times Fascism od novinářky Naomi Klein a aktivistky Astry Taylor. Tato publikace má dva cíle – popsat myšlení a cíle aktérů krajní pravice a navržení politického programu, který ji může porazit. Kniha v sobě tedy kombinuje analýzu společenské situace a politicko-aktivistický manifest.
Jak vypadá fašismu na konci věků?
Autorky označují krajně pravicové aktéry popisované v krize jako fašisty. V jejich pojetí však není fašismus spojen výhradně s hnutími 30. let 20. století ani není pouze jedním z typů politické ideologie. Kniha popisuje fašismus jako poslední záchranu kapitalismu, který se dostane do krize kvůli vlastním vnitřním kontradikcím. Fašistická ideologie pak umožňuje nasměrovat společenskou frustraci k vybraným obětním beránkům a předejít revolučním náladám, které by ohrozily vládnoucí třídu. Fašismus tedy není politickým hnutím ale mocenským paktem mezi politiky, boháči a propagandisty. Toto rámování je pro knihu důležité, jelikož nejvíce prostoru věnuje popisu idejí a cílů miliardářů, kteří v posledních dvou dekádách vyrostli z amerického Silicon Valley.
Pro autorky je ale fašismus fenomén, který se objevuje jako antagonista emancipace v celých dějinách. Prvky fašismu tak vidí v násilné christianizaci Španělska ve 14. století, evropském kolonialismu, otrokářském jihu Spojených států nebo vojenských diktaturách Jižní Ameriky. Fašismus je pro ně také etický princip preferující sadismus a dominanci nad empatií a sounáležitostí. Tato definice fašismus – která, jak již bylo naznačeno, zdaleka není jediná možná – je velmi efektivní pro část knihy, která má být čtena jako mobilizující politický manifest. Zároveň však nedokáže vysvětlit, co může k podobné ideologii kohokoli (mimo mocných a bohatých obávajících se o svou pozici a morálně zcela pokřivených jedinců) přitahovat. Kniha se masovou popularitou stran krajní pravice příliš nezabývá a jejich příznivce prezentuje (a omlouvá) jako zmanipulované, vyděšené nebo zoufalé kvůli ekonomické nebo sociální deprivaci. Čímž se vyhýbá mnohem závažnější úvaze o tom, proč fašistické totality se v minulosti pro řadu lidí mohly jevit nejen jako rozumné politické uspořádání, ale dokonce vzbuzovat nadšenou podporu.
Novou dynamiku současné formě fašismu má dodávat situace konce věků. Ten má být objektivní faktem spojeným zejména s klimatickou krizí. Ta však představuje spíše systémovou změnu na pozadí a kniha se mnohem více věnuje rozvoji umělé inteligence a jejím zásadním a potenciálně destruktivním dopadům na společnost. V tomto ohledu se autorky zcela přesně trefují do společenské nálady plné nejistoty, obavy a nejasných očekávání od technologického vývoje. Zároveň bude zajímavé sledovat nakolik tato perspektiva obstojí při zpětném hodnocení. Z pohledu autora tohoto textu (který přiznává, že v této oblasti není příliš zběhlý) je totiž velmi složité říci, kdy končí realita a začínají fantazie vývojářů a PRistická tvrzení mající za cíl získat další investice. Části knihy věnované umělé inteligenci se tedy mohou ukázat jako prorocké anebo naopak velmi rychle zastarat.
Konec věků však není objektivní realitou ale subjektivním pocitem z dané situace. Fašisté popisovaní v knize totiž měli pochopit, že současná situace je neudržitelná a místo jejího řešení se začít připravovat na přicházející období krizí. A to i pomocí rozvoje technologií, která příchod kolapsu současného společenského uspořádání urychlují. Jejich vizí, jak tuto krizi přežít, mají být opevněná sídla na odlehlých ostrovech, rakety umožňující opustit zemi nebo propojení vlastního vědomí s digitálním prostorem. Autorky tento přístup označují za zradu stvoření a fašisty konce věků proto hodnotní ještě hůře než nacisty. Zatímco ti cítili závazky alespoň ke své rase a snažili se zlepšit životní podmínky jejích příslušníků (i když na úkor všech ostatních), dnešní fašisté se mají zajímat pouze o své osobní přežití. Samy autorky se však domnívají, že tento extrémní přístup zastává pouze malá (i když vlivná a bohatá) část koalice na krajní pravice. Znovu se tak ukazuje, že kniha je zejména o miliardářích (a chvilkovém trilionáři) spojených s technologickými firmami.
Trojnožka fašistická koalice (v Americe)
Ve své analytické části popisující ideologie, cíle a politiky krajní pravice nemá kniha jasnou strukturu. Představuje spíše sled anekdot, postřehů a citací volně souvisejících s hlavním tématem. Některé výroky by si zasloužily uvedení širšího kontextu, jiné situace jsou naopak popisovány až do přílišného detailu. I přestože zejména podtitul knihy slibuje komentář s celosvětovým přesahem, drtivá většina příkladů je věnována situaci ve Spojených státech a Izraeli. Příklady z Afriky, Asie nebo východní Evropy (s výjimkou Maďarska) naopak téměř absentují – Čína je například v knize zmíněna pouze šestkrát. Samozřejmě není možné knize s méně než 400 stránkami vyčítat, že nezmiňuje všechno, nebo autorkám, že chtějí oslovit (a mobilizovat) americké čtenáře. Každopádně tento limitována perspektiva vede k otázce nakolik je prezentovaný popis krajní pravice užitečný mimo americký kontext.
První nohou fašistické koalice jsou náboženští fundamentalisté očekávající brzký konec světa a jejich vzrůstající vliv na některé vlády. Zejména nárůst apokalyptické rétorika v Izraeli používaný pro ospravedlnění války v Gaze by neměl ujít pozornosti českého čtenáře. Zároveň však tato část – mimochodem zmiňující také pandemii COVID-19 – není příliš propojena se zbytkem knihy a některé příklady používání religiózní rétoriky politickými vůdci nemají žádnou souvislosti s vizí konce věků.
Naopak struktura kapitoly popisující vzestupu vlivu miliardářů ze Silicon Valley na americkou politiku a jejich plánů s umělou inteligencí působí výrazně propracovaněji. Obsahuje také jasnou dramatickou linku začínající tím, jak druhá administrativa Donalda Trumpa uzavřela spojenectví s kapitány technologického průmyslu. Popisuje plody této spolupráce – včetně omezení regulací, snahy o akceleraci vývoje umělé inteligence a plánů na masovou výstavbu datacenter bez ohledu na ekologické škody. A končí popisem rozmachu občanského aktivismu, který zastavil výstavbu datacenter v Minneapolis.
Autor tohoto textu se nemůže ubránit dojmu, že právě o tomto vývoji mezi lety 2024 a 2026 autorky chtěly psát v první řadě a ostatní části knihy jsou spíše vedlejším doplněk. Téma toho, jak se politický systém může vypořádat s technologickým rozvojem a rychlým vzestupem nových elit, je pro naši dobu klíčová. I proto je ale na škodu, že se kniha nevěnuje výhradně jemu. Nabízelo by se historické srovnání s regulací monopolů na zpracování a vývoz ropy nebo výrobu oceli ve Spojených státech na začátku 20. století. Nebo naopak porovnat politický vývoj v Americe s jinými zeměmi, kde se zisky z energetických průmyslů koncentrovaly v rukou úzké skupiny lidí, jako je Rusko nebo státy Perského zálivu. Tyto perspektivy by mohly přinést zajímavé paralely inspirativní i pro politickou akci. Nebo vykročit z perspektivy fašismu konce věků nabídnout více komplexní popis idejí a inspiračních zdrojů miliardářů – jak například činní Quinn Slobodian a Ben Tarnoff v knize Muskism: A Guide for the Perplexed. Kniha svým zaměřením na nedávné dění však riskuje, že její postřehy rychle zastarají poté, co posílí politické síly výrazně méně nakloněné technologickým firmám – což se může stát už po volbách do Kongresu v listopadu 2026.
Poslední částí fašistické trojnožky jsou etničtí nacionalisté, jejichž posilování autorky spojují hlavně se strašením masovou migrací posilovanou klimatickou krizí. Tato kapitola se věnuje i evropskému kontextu, když zmiňuje tzv. migrační krizi v roce 2015. Ta sice bezpochyby poskytla důležité mobilizační téma krajní pravici, ale její popis poskytnutý v knize není úplně přesný. Je například zmiňováno, že bohatší částí Evropy odmítly férovou redistribuci příchozích. Což neodpovídá skutečnosti, že značná část syrských migrantů v roce 2015 mířila do Německa a kvóty se staly politicky výbušným tématem spíše v relativně chudších zemích východní Evropy. Nelze sice popřít, že rétorika vůči celé politické scény vůči migrantům se stala mnohem méně vstřícnou, ale tvrdit, že právě kvůli tomu centrističtí politici vyklidili pozice krajní pravici by si zasloužilo důkladnější analýzu než odkaz na jeden výrok britské ex-premiéra Kiera Starmera. Kniha se však místo toho vrací k americkým reáliím a věnuje se širší škále témat, na které se prozatím nedostalo jako je působení agentury ICE, vzestup manosféry nebo spory mezi MAGA influencery po úmrtí Charlieho Kirka.
Antifašistická politika na konci věků
Autorky mají ambici nejen popsat svého nepřítele, ale také navrhnout způsoby, jak je porazit. Jak důležitý zdroj inspirace jim slouží kampaň Zohrana Mamdaniho, který se stal v listopadu 2025 starostou New Yorku a jemuž je věnována celá (a možná až příliš podrobná) kapitola. Jeho rétorika zaměřená na řešení konkrétních problémů města a oslavu inkluzivní lokální identity umožňuje knize představit koncept hereness. Ten vychází z myšlení židovských sociálních demokratů v Rusku organizovaných na přelomu 19. a 20. století ve straně Bund. Jejich odpovědí na problémy židovského národa roztroušeného po Evropě nebylo ani čekání na příchod Mesiáše ani snaha o vybudování vlastního státu, ale snaha dosáhnout sociální spravedlnosti pro všechny v místě, kde se jejich komunita právě nachází. Tento typ myšlení představuje přímo antitezi fašismu konce věků, který se naopak zakládá na exkluzivním právu na určité teritorium nebo výhody pro jasně vymezenou skupinu – věřící, úzký okruh miliardářů nebo národ.
Kniha se však dostatečně nezabývá otázkou, jestli komunitární logika herness nevymění střety mezi etnickými nebo náboženskými skupinami za střety postavené na rozlišných zájmech různých lokalit (není ani jasné, jaký by tyto lokality měli vztah k existujícím strukturám jako jsou například státy). Autorky v knize naznačují, že případné konflikty překoná spolupráce, spravedlivá redistribuce zdrojů a solidarita tváří v tvář hrozící klimatické krizi. Přesvědčivost této předpokládané odpovědi, nechť si čtenář posoudí sám.
Jako vypadá koncept herness v akci kniha dokládá třeba na odporu vůči ICE v amerických městech nebo právě Mamdaniho kampaň. Domyšlen do důsledku však tento koncept má potenciálně větší implikace vedoucí k výrazné revizi politického a ekonomického systému. V této věci autorky nedávají jasnou odpověď. Na jedné straně sami využívají rétoriky konce věků a naznačují, že jsme na dosah post-kapitalistického světa, který bude hluboce demokratický, socialistický, feministický, multirasový, multidruhový, internacionalistický, štědrý, odvážný a živoucí. Na druhou stranu konkrétní navrhované politiky se zaměřují spíše na omezení vlivu nové elity extrémně bohatých jako je vysoké zdanění, regulace nebo znárodnění umělé inteligence nebo globální vymahatelnost práva. Což působí jako nesoulad cílů a prostředků.
Co v knize chybí středoevropanovi?
Kritizovat knihu s ohledem na to, co v ní není může být mírně nespravedlivé, jelikož je svrchované rozhodnutí autorů, co zahrnout. Na druhou stranu koncept fašismu konce věků se prezentuje jako univerzální a v marketingu knihy se lze dočíst, že se jedná o zdrcující zúčtování s naší dobou. Podle názoru autora tohoto textu by však bylo přesnější říci, že kniha účtuje s posledními dvěma lety americké politiky. Což není nezajímavé, ale člověku žijícímu ve střední Evropě to zdaleka neodpovídá na všechny otázky, které může mít ohledně dalšího budoucího vývoje.
V knize totiž víceméně abstenuje konfliktu na Ukrajině - událost pro evropskou bezpečnost zcela zásadní. Přitom se jedná o válku, jejíž vznik nelze vysvětli bez přihlédnutí k úpadku americké hegemonie ve světovém uspořádání. Dopady tohoto vývoje v centech moci se nemusí manifestovat příliš dramaticky, ale na jeho periferiích – s níž Česká Republika sousedí, pokud mezi ně přímo nepatří – budou nevyhnutelně vytvářet nestabilitu. Kniha obsahuje zajímavou anekdotu ohledně apelu americké vlády v 60. letech, aby si obyvatelstvo budovalo osobní bunkry pro případ jaderného konfliktu. Neuposlechnutí této výzvy je prezentováno jako dospělé morální stanovisko vyjadřující neochotu opevnit se v případě krize před svými spoluobčany. Kéž by obyvatelé denně bombardovaného Kyjeva mohli svůj postoj ke krytům rozhodovat jen podle těchto kritérií. Tento postřeh by neměl být čten jako strašení nebo moralizování, ale spíše jako zdůraznění toho, že debata o politice ve střední Evropě ve 21. století nemůže být vedena bez realistických návrhů na zajištění bezpečnosti. Vyklizení tohoto pole naopak otevře prostor krajně pravicovým silám těžícím z nestability a pocitu ohrožení.
Kniha také téměř nezmiňuje Evropskou unii (občasně zaměňovanou s Evropou). Přitom právě pro malé středoevropská státy tato instituce představuje prostředek pro projekci jejich zájmů na globální úrovni. Projekt je to zcela jistě nedokonalý a v řadě ohledů pro výzvy 21. století nepřipravený. Což by však nemělo vést k rezignaci, ale snaze o jeho revizi a zlepšení. To je debata, na nichž bychom se ve střední Evropě v souvislosti s bezprostředními výzvami měli soustředit primárně. A i proto bude možná užitečnější věnovat více pozornost knihám na toto téma než těm, které popisují dění za oceánem.
Rozhovor s autorkami v podcastu Know Your Enemy.
