Článek
Elon Musk se bezpochyby řadí mezi nejvíce polarizující osobnosti současnosti. Jedni jej mohou vidět jako charismatického visionáře, který posunuje hranice možného ve všech směrech bez ohledu na tabu a konvence. Pro druhé je to psychicky narušený jedince, jehož vyšinutá mysl žene lidstvo do záhuby. Tyto diametrálně odlišné perspektivy představují výzvu pro autory snažící se popsat, kým Elon Musk je, co si myslí a co jej motivuje. Autorům Quinnu Slobodianovi a Benu Tarnoffovi se i přesto podařilo načrtnout přesvědčivý portrét nejen Elona Muska ale celé jedné éry.
Musk a jeho doba
Jejich kniha se totiž nesoustředí pouze na samotného Muska – tedy přístupu, který by mohl vést k omezení na nudný souhrn životopisných údajů, rekapitulaci kontroverzí nebo nepřesvědčivé psychologizování. Musk je naopak vnímán v širším kontextu dané doby, jemuž je věnováno přibližně stejně prostoru jako jeho životním osudům. Autoři tento přístup odůvodňují i tím, že považují jeho život za výjimečný v tom smyslu, že na něm lze ilustrovat řadu strukturálních změn v ekonomice, technologii a politice na začátku 21. století. Pokud se tedy domníváte, že Musk je šílence (což je mimochodem perspektiva, kterou autoři odmítají jako neužitečnou pro porozumění jeho myšlení), měli byste si spíše položit otázku, zda není šílená doba, v níž se soubor myšlenek, instinktů a způsobů jednání označovaný jako Muskismus stal natolik úspěšným.
Tato perspektiva však nikterak neumenšuje Muskovou schopnost být ve správnou chvíli na správné místě a vypadat, že ví, kam se budu vývoj nadále ubírat. Což bylo klíčové pro jeho úspěch při přesvědčování investorů nebo získávání státních zakázky (které mu dávaly administrativy vedená jak Demokraty tak Republikány). Autoři ukazují, že úspěch společnosti SpaceX není pochopit bez přihlédnutí ke změně amerického přístupu za prezidentství George W. Bushe. Nebo to, že rozvoj společnosti Tesla by nebyl možný bez politik Barack Obama snažících se snížit závislosti ekonomiky na fosilních palivech.
Kniha je strukturovaná chronologický a propojuje popis jednotlivých etapa Muskova života s analýzou společenského, ekonomického a technologického vývoj. Autoři umějí vysvětlit i relativně komplexní témata srozumitelně a umožňují laickému čtenáři pochopit implikace technologického vývoje na společnost. Například popis změny výroby a fungování baterií se přirozeně propojí s reflexí nových možností zvládání dopadů klimatické změny na energetickou sítě a tato sekce knihy skončí u způsobů, jak z nich Tesla mohla profitovat. V relativně krátké knize je však takto otevřena celá řada témat, a ne vždy se autorům daří jejich postřehy a argumenty dostatečně propojit. Zejména druhá polovina knihy popisující přibližně posledních deset let Muskova života občas působí dojmem, že se zaměřuje zejména na události potvrzující teze autorů o jeho přemýšlení. Nejde o manipulaci s fakty (naopak rozsáhlá bibliografie ukazuje, že jejímu napsání předcházely poctivé rešerše), ale spíše nevyužití příležitosti otevření některá potenciálně zajímavá témata. Například Muskovo působení v Úřadu pro efektivní vládnutí (DOGE) je popsáno relativně zkratkovitě na 16 stranách a tato kapitola se téměř nevěnuje jeho vztahům s presidentem Donaldem Trumpem nebo establishmentem Republikánské strany. Zejména v chvíli, kdy se Musk snažil své teze o vládnutí převést do praxe, by stálo za to méně se věnovat idejím a pokusit se rozplést síť intrik, které vedly k jeho brzkému opuštění administrativy.
Elonův svět
I přestože Musk nevyznává koherentní, neměnnou a všeobjímající ideologii, kniha se pokouší na základě veřejně dostupných zdrojů konstruovat jeho světonázor – Muskismus. Tato metoda má své limity a v důsledku autory nutní k vlastní interpretaci. Každopádně jejich závěry vyznívají přesvědčivě díky tomu, že identifikují motivy opakující se po celou dobu Muskova profesního i politického života.
Hnací silou Muskismu je víra v technologii, která je nástrojem pro řešení víceméně všech společenských problémů. Musk se v různých etapách svého života snažila najít odpovědi na řadu velkých výzev stojících před lidstvem – změnu klimatu, zajištění bezpečnosti v nestabilním mezinárodním prostředí nebo vývoji umělé inteligence. A ve chvíli, kdy se domnívá, že řešení (často finančně výhodné pro jeho osobu) našel, nemá žádnou trpělivost s těmi, kteří pro jeho vize nemají pochopení nebo by jej v jejich realizaci chtěli omezovat. Skeptik by mohl podotknout, že nejen kvůli ambici pracovat pro dobrou lidstvo ale i potenciálnímu ohrožení vlastního byznysu.
Zároveň však utopie dosažená díky technologickým řešením není pro každého. Autoři připomínají Muskovo dětství a mládí v Jižní Africe a skutečnost, že tento stát propojil striktní společenské hierarchie apartheidu s dynamickým technologickým rozvojem. V tomto kontextu technologie má být nástrojem modernizace, ale nesmí nenarušovat existující mocenské struktury. Autoři spekulují, že právě díky zkušenosti s latentním pocitem ohrožení vládnoucí bílé menšiny ze strany černošské většiny, mohla být Musk otevřený myšlenkám krajní pravice, které jej vedly mimo jiné k propagaci konspirační teorie o Great Replacement.
Další Muskovou obsesí je ambice dosáhnout soběstačnosti, která se v byznyse projevovala snahou mít pod kontrolou celý výrobní řetězec. Což byla ambice, která v globalizovaném světě na začátku druhého milénia mohla působit výstředně, ale v kontextu dalšího vývoje poznamenaného vzrůstající mezinárodní nestabilitou mohla působit vizionářsky. Soběstačnost však Muskovi technologie nabízí také státům například ve formě systému Starlink nebo jednotlivcům ve formě Cybertrucku prezentovanému jako dopravní prostředek pro apokalypsu. Největší metou soběstačnosti však pro něj představují lety do vesmíru a osidlování další planet, které lidstvu umožní přestat být závislým na Zemi.
Musk se stal známým nejen svým úspěch a bohatství, ale také konstantní přítomností v informačním prostoru zejména po koupi sociální sítě Twitter (nyní X). Ta má ekonomickou racionalitu, jelikož napřímo oslovovat investory a získávat nové příznivce. Představuje doslova továrnu na peníze, což skutečnost, že původně satirická kryptoměna Dogecoin získala skutečnou hodnotu ve chvíli, kdy k ní Musk přitáhl pozornost svými výroky.
Autoři se však domnívají, že Muskova konstantní online přítomnost není pouze marketingovým trikem, ale souvisí s jeho posedlostí kyborgy, bytostmi propojující živý organismus se strojem. Dalo by se říci, říci, že díky roli, kterou v našem životě hraje online prostor a technologie obecně, všichni již částečně kyborgy jsme. Musk se tento proces snaží urychlit a v jeho perspektivě se rozdíl mezi realitou fyzického a online světa již zcela stírá. I proto má svou online aktivitu vnímat nikoli jako interakci s jednotlivými lidmi ale rozmlouvání přímo s internetem. Ambice nechat splynout lidskou mysl s technologií má být údajně hnána obavou z umělé inteligence – jejíž rozvoj zřejmě Musk upřímně děsí – se kterou lidstvo může koexistovat, pokud zcela přehodnotí svůj dosavadní způsob života.
Z knihy není příliš jasné, jak by tato koexistence mezi lidmi a stroji měla vypadat (možná i proto, že samotným Musk v tomto ohledu nemá zcela jasno). Každopádně má zcela jasno v tom, co tuto vizi rozvoje společnosti může ohrozit. V reakci na pandemii COVID-19, Black Lives Matter a diskuzi o právech transgender osob se Musk začal radikalizovat a označovat za hlavní riziko současnosti „woke mind virus“. Tyto postoje zpochybňující existující mocenské hierarchie ohrožovaly jeho vizionářské projekty, ale údajně také mu údajně přímo ukládali o životě. Musk považoval za zásadní zajistit, aby tento virus neinfikoval online prostor, který se v jeho představách rovnal společenské realitu. Nákup sociální sítě Twitter/X, vytvoření vlastního LLM Gork nebo opatřeních prosazovaná DOGE je nutné chápat v kontextu tohoto snažení.
Příběh bez závěru
Muskismus ve své podstatě není rigidní, komplexní a koherentní ideologií ale sérií reakcí na výzvy, kterým dnešní společnost podle Muska čelí. Reakcí upřednostňujících technologická řešení, nepřipouštějících odpor a konkurenci a snažících se udržet existující mocenské hierarchie. Vzhledem k Muskově roztěkané energii se autoři domnívají, že se v budoucnu pustí i do „řešení“ dalších klíčových témat jako třeba být pokles porodnosti, rozvoj robotiky nebo umělé inteligence.
Kniha naznačuje, že Muskismus není pouze projekt jednoho muže, ale myšlenkové hnutí, které může potenciálně změnit ekonomiku a společnost. V tomto ohledu však nejdou dostatečně daleko a nemapují například konsistentně nakolik jeho postoje ovlivňují myšlení dalších technologických miliardářů. Stejně tak se příliš nevěnuje udržitelnosti tohoto typu myšlení, který sice mohl napomoci jednomu excentrickému podnikateli k získání neuvěřitelného bohatství, ale pouze složitě jej bude napodobovat kdokoli jiný.
Konec konců v současné době se zdá, že ani samotný Musk není schopen dostát svým vlastním vizím. Doposud se mohou zdát, že jeho myšlení předvídá další technologické, společenské a politické trendy. Ale dnes vypadá chvíli, kdy hrál důležitou roli při druhé inauguraci Donalda Trumpa jako zenit jeho úspěchu. V následujících letech selhal úřad DOGE, Američané se začali bouřit proti datacentrům, Muskem podpoření kandidáti zcela pohořeli v nedávných volbách a Tesla ukončila výrobu Cybertrucku. Skutečný test udržitelnosti Muskismu proto přijde v následujících letech. A kniha o tomto tématu bude možná ještě zajímavější než ta o jeho vzestupu.
