Článek
Po vystoupení z vlaku se ozval můj močový měchýř a já zadoufal, že by u bohatších sousedů mohli mít čůrací prostor zadarmo. Opak byl bohužel pravdou, a tak jsem se rozhodl zajít do McDonaldu, neboť jsem doufal, že zde si za utržený peníz budu moci pořídit alespoň drobnou pochutinu. V McDonaldu však nefungoval platební terminál u záchodků, a tak jsem byl nakonec vpuštěn ke své úlevě zadarmo.
Dovolte mi Vám tedy říci několik mých tipů na cestu do Vídně.
Vyčůrejte se ve vlaku těsně předtím, než dorazíte. Pokud to popletete, zkuste zaplatit telefonem, u kterého jste o chvíli předtím omylem vypli NFC, takže na něm nefungují platby přiložením telefonu. Třetím a logickým krokem je poté zavolat pihatého kudrnatého brigádníka, který se chvíli pomocí vašeho telefonu bude pokoušet zaplatit, a poté vás pustí zadarmo.
Mezitím vám nejspíše omylem rukou klikne na prohlížeč. Pokud budete mít štěstí jako já, nebude zrovna na vašem telefonu otevřená žádná nevhodná stránka. Ale musím přiznat, že ve mně trošičku zatrnulo. Tak se mějte na pozoru.
Hned u nádraží najdete Belveder. Belveder je vlastně takový malý hrad, který ale vypadá spíše jako zámek se svatými na střeše a nesvatými cenami ve stánku se suvenýry pod ním. Kolem Belvederu se rozkládá malebný park určený k pěstování neužitečných rostlin. To však nijak neubírá kráse a majestátu celému hradu.
To už jsme ale na Karlsplatzu. Zde se nachází hezký kostel. Je zajímavé, kolik běžných lidí se rázem stává fanoušky kostelů po překročení určité magické vzdálenosti, cca asi 93 km od domova. I ze mě se stává tento fanoušek. Nyní ale svou nově objevenou vášeň pro kostelní architekturu musím potlačit.Probíhá mše svatá. Zákaz vstupu. Při výstupu z kostela vidím nad sebou prolétat asi 8 vrtulníků, 2 bojová letadla a o chvíli později 2 stíhačky a pak ještě 4. To už si radši googlím, jestli není konec světa. Na seznamu se po přečtení prvních tří titulků začínám upokojovat, že ještě nezačala 3. světová válka, ale pro jistotu čtu ještě dva další titulky pod tím. Člověk nikdy neví.
Ve Vídni je hodně hezkých domů, to je výhoda Vídně. Můžete chodit a dívat se nalevo a napravo a říkat si: hm, to je hezké, to je hezké. Nebo přemýšlet, co znamená výjev sovy, kterou drží muž v ruce, a v druhé ruce drží nějaký nezřetelný objekt, a sovu za ním vypouští. Je to taková hra, kterou můžete hrát vlastně neustále. Co dělají lidé na obrázku? Tak můžete poznat místo, kde kdysi byla nejspíše kovárna či jízdárna. Na jednom domu jsem viděl vyryto 1631.
Konec mé cesty končí opět u čurání a vláčku. Chce se mi čůrat, ale protože se vracím autobusem, chtěl bych to stihnou radši před odjzedem, než riskovat že bude záchod zamčený. Tentokrát přicházím s nápadem vyčůrat se zadarmo ve vlaku, který je přistaven na nádraží, a rychle z něj vystoupit, než stihne odjet. Rozmýšlím se, jestli zariskuji, že omylem odjedu do Bratislavy nebo Berlína, a rozhoduji se pro Berlín. Je sice od mé finální destinace Brna výrazně dál, ale na druhou stranu není na Slovensku.
