Článek
Letošní rok nám ukázal, že je vlastně úplně jedno, zda je globální oteplování způsobeno lidskou činností, nebo zda za současná sucha mohou přírodní cykly, s nimiž se naše planeta musela vyrovnávat už v dávné minulosti. Co však zůstává, je skutečnost, že naše krajina trpí suchem a nedostatkem srážek. A právě na tento problém musíme hledat řešení – bez ohledu na to, co stojí za současnými klimatickými změnami.
Česko potřebuje řešení, a to teď hned, protože včera už bylo příliš pozdě. Pojďme se proto podívat na některá řešení, která mohou pomoci, nebo alespoň zmírnit neutěšenou situaci do doby, než budeme mít dostatek nových vodních přehrad schopných zadržet v naší krajině tolik vody, abychom mohli v obdobích největšího sucha pomoci vyprahlé půdě právě z těchto vodních rezerv.
A protože stále nemáme dostatek přehrad, musíme hledat netradiční řešení, která sice problém se suchem nezvrátí, ale mohou nám poskytnout potřebný čas na výstavbu přehrad, s nimiž se již počítá. Než tyto nové přehrady vzniknou, může uplynout přibližně deset let a do té doby se situace může ještě zhoršit. Takže času nemáme nazbyt. To si musíme přiznat. Proto bychom měli přivítat jakékoli řešení, které nám může pomoci.
Voda nad zlato
To, že je voda nad zlato, pochopíme teprve tehdy, když na vlastní kůži pocítíme její nedostatek. A právě v tomto desetiletí naše krajina stále více vysychá, především v důsledku nedostatečných dešťových srážek.
V minulém století jsme konkrétně českou krajinu pomocí meliorací vysoušeli a řídili se socialistickým heslem „poručíme větru, dešti“. Nejenže jsme však větru ani dešti neporučili, ale navíc jsme si zadělali na problém, s nímž jsme dnes konfrontováni, na nedostatek vody v naší krajině. Voda nám prostě z naší země odtéká a my ji musíme zadržet, aby nevysychaly řeky a potoky, což pozorujeme zejména v tomto roce.
K tomu se přidávají i neobvykle vysoké teploty, které způsobují vyšší výpar vody z půdy i vodních ploch. Ano, ekologové už nás varovali řadu let, abychom šetřili s vodou, abychom nepěstovali rostliny náročné na vodu.
Je pravda, že příští rok může být deštivý a mohou nastat dokonce i záplavy. To ale pořád neznamená, že se za dva nebo tři roky sucha nemohou opakovat. Musíme si uvědomit, že se s takovým suchem mohou spodní prameny vyrovnávat i několik let, než se jejich stav vrátí k normálu.
Navíc nikdo zatím netuší, jestli nebude příští rok na vodu chudší než letošní, nebo dokonce ještě horší. Ani to nemůžeme vyloučit. Na základě těchto skutečností se proto musíme připravit i na kritické scénáře.
Zanedlouho může mít voda i u nás takovou hodnotu jako v saharské Africe, pokud se důsledně nepřipravíme na realitu, která může nastat. Každopádně je lepší být připraven než překvapen.
Jabloň
Spolupracujme s přírodou
Nedávno mi sdělila má teta, která má chatu v Rožmberku nad Vltavou, že na její zahradě nejspíš řádil bobr. Nasvědčovaly tomu nakousané jabloně, jejichž kůra byla poničena až na lýko. A protože se mi její tvrzení zpočátku příliš nezdálo, i když už není žádným tajemstvím, že se bobr na horní Vltavě zabydlel, rozhodl jsem se, že si jako nezávislý badatel a publicista tuto skutečnost osobně prověřím.
Teta má poměrně dobře zabezpečenou zahradu, kterou chrání kamenná zídka, což podle mého názoru přítomnost bobra téměř vylučovalo. Když jsem však přišel na místo a spatřil dvě ohoblované jabloně, okamžitě jsem si řekl, že to přece nemohl udělat bobr. Navíc zůstávala nezodpovězena zásadní otázka: Jak by se tam vlastně dostal? Dokáže bobr překonat kamennou zídku? Nebo snad stromy poškodil nějaký zlý soused? Ale kdo by si dal takovou práci, aby poškodil dvě jabloně? To by snad musel být úplný šílenec.
A tak jsem začal pátrat po pachateli. Prohlížel jsem fotografie na internetu a porovnával je s fotografiemi, které jsem pořídil u tety na zahradě. Nakonec jsem dospěl k jednoznačnému závěru. Ano, byl to bobr. O tom jsem už nepochyboval.
Přesto dodnes netuším, jak se na tuhle zahradu vlastně dostal, když je dobře zabezpečená. Každopádně právě tento bobr mě přiměl napsat tento článek a zamyslet se nad tím, zda bychom se neměli na přírodu dívat trochu jinak. Možná nemusíme s přírodou pořád soupeřit. Možná bychom se od ní měli naopak inspirovat – stejně jako v případě bobra.
A proto jsem se začal o tohoto vodního tvora více zajímat. Později jsem pochopil, že je to, s trochou nadsázky, skutečný vodní inženýr. Jeho impozantní stavby jsou neuvěřitelné, když si uvědomíme, jak je bobr relativně malý živočich v porovnání s mohutností jeho hrází a dalších staveb. Navíc je zajímavé, že tento živočich dokáže své vodní království budovat i v místech, kde je na první pohled vody jen velmi málo.
Bobr dokáže v krajině zadržovat vodu a nestojí nás to ani jedinou korunu
Tím, že bobr své vodní území neustále zvětšuje, dochází k větší retenci vody v krajině. A více vody znamená větší ochranu před suchem, ale také vlídnější klima v časech největších pařáků, kdy teploty trhají jeden rekord za druhým.
A mohu směle prohlásit, že kdyby se o podobné zavodňování krajiny pokoušel člověk, pravděpodobně by nebyl zdaleka tak úspěšný jako bobr. Ten své hráze buduje zcela zdarma a především překvapivě efektivně. Jen pro zajímavost musím uvést, že rekordní bobří hráz se nachází v kanadském národním parku Wood Buffalo v Albertě. Parks Canada uvádí, že její délka je přibližně 800 metrů.
Bobr je sice vnímán jako škůdce, zejména kvůli škodám, které může způsobovat na mladých lesních kulturách i vzrostlých porostech. Bobr může pokácením stromů poškodit také oplocení a jeho okus může znamenat hospodářskou ztrátu pro vlastníka lesa. Přesto jeho přínos pro zadržování vody a tvorbu mokřadů může být v některých lokalitách významný, zvlášť když jsou sucha.
Nicméně než vybudujeme všechny přehrady a zavedeme potřebná opatření proti suchu, je zde bobr evropský, který nám může pomoci získat čas. Čas, který budeme potřebovat, abychom všechno zvládli tak, jak bude zapotřebí.
Neznamená to samozřejmě, že bychom měli bobry jednoduše vypouštět kamkoli, kde je sucho. Bobr potřebuje vhodný vodní tok a podmínky, ve kterých může svou přirozenou činností vytvářet hráze, tůně a mokřady. Tam, kde jeho činnost nezpůsobuje významné škody, však může pomáhat vodu v krajině zadržovat.
A právě to je podle mě myšlenka, nad kterou bychom se měli zamyslet. Jak jsem psal výše, kdyby se příští rok opakovalo počasí podobné tomu letošnímu, bude krajina ještě vyprahlejší a finanční ztráty v zemědělství mohou být mnohonásobně vyšší, než si dnes dokážeme představit.
Příroda totiž funguje jako jeden celek a všechno v ní spolu nějakým způsobem souvisí. Pokud tuto vazbu narušíme, může se to postupně projevit v celé krajině. Větru ani dešti samozřejmě neporučíme. Jakmile budeme alespoň trochu naslouchat přírodě, nepochybíme a ještě na tom můžeme vydělat. Když to dokáže bobr, proč ne my?
Anketa
Zdroje:
