Článek
Proč vlastně USA a Izrael zaútočily společně na Írán, aniž by se o tom s někým v NATO dopředu radily? Z pohledu Izraele je to zcela pochopitelné, protože tahle země se s pomocí amerických sil zbaví největšího a nejnebezpečnějšího rivala, který se veřejně netajil tím, že Izrael považuje za malého Satana, kterého je třeba zničit od základu. Proč tak učinily Spojené státy americké, to není v tuto chvíli zcela jasné.
Nicméně když se podíváme pod lupou na možné důvody tohoto rozhodnutí, mohou vyvstat závažné otázky, které bohužel jen potvrzují, že jsme se dostali do chaosu, do doby „chaosové“, kterou účelově rozpoutal Donald Trump, který ctí tohle pravdivé heslo: „Účel světí prostředky.“ Sami si můžete snadno vytvořit názor na tuhle politickou úvahu, kterou nelze potvrdit, ale ani vyvrátit. Čtěte a více se dozvíte.
Skutečné důvody útoku na Írán zůstávají zahaleny mlhou
I kdyby tedy Írán nevlastnil žádné jaderné zbraně, nebo i kdyby se přiblížil k prvním jaderným bombám, je zcela pochopitelné, že zničením takového rivala, jakým je Írán, tím by Izrael dosáhl většího klidu pro svůj regionální rozvoj, ale i lepší perspektivy do budoucna.
Je tedy pochopitelné a zároveň předvídatelné, proč se Izrael do této války po boku nejmocnější armády světa pustil. Jenže u USA není tak zřejmé, proč Amerika šla do této války. Co získají Spojené státy po této válce s Íránem? Více ropy? A co se stane, pokud tuto válku nakonec nevyhrají?
Další znepokojující otázka, která vznikla postupně při psaní této úvahy, je, zda chce Trumpova administrativa, tedy sám Donald Trump, vyhrát či ukončit válku nad Íránem?
Kdyby Spojené státy chtěly skutečně vyhrát nad Íránem, musely by postupovat naprosto stejně jako v Iráku– tedy vojenskou operací podobnou té, která nesla název „Operace Irácká svoboda“.
To se evidentně nestalo. Copak Donald Trump neměl žádný plán a bezhlavě rozpoutal nebezpečnou válku na Středním východě, aniž by vůbec tušil, jak moc může konflikt v této části světa eskalovat?
Nebo bylo za touto válkou něco jiného, zvlášť když si předchozí američtí prezidenti nedovolili napadnout či svrhnout íránské vedení tak brutálním způsobem, aby zničili celé jeho politické vedení.
Americký prezident již prohlásil, že USA tuto válku už vyhrály. Jenže každý trochu střídmý pozorovatel se musí ptát, jak je možné, že Írán stále ohrožuje okolní země svými drony a raketami, i když podle Trumpa je válka už u konce.
Co mě však nejvíc znepokojuje, je skutečnost, že USA rozpoutaly tuto válku, aniž by se zaměřily na Hormuzský průliv, a že takto významný konflikt nebyl koordinován se všemi spojenci – tedy v rámci NATO.
Jsme pro amerického prezidenta ještě nějakými partnery, jemuž stojí za to koordinovat válku s Íránem i se svými evropskými spojenci? Zvlášť když je zřejmé, že zablokovaný Hormuzský průliv, odkud „teče“ ropa do celého světa, po Asii postihne nejvíce právě Evropu.
USA nejsou na ropu z Perského zálivu přímo závislé. Navíc, pokud dojde k výpadku ropy z Perského zálivu, může být tento výpadek nahrazen ropou z Venezuely. Ta je sice těžká a sírovitá a vyžaduje speciální rafinerie, které USA mají jen v omezeném počtu, přesto však může zmírnit cenový šok ve Spojených státech.
Proto bychom si měli položit důležitou otázku: a co Evropa? Může starý kontinent nahradit ropu z arabských zemí, pokud by byl na delší dobu Hormuzský průliv pro ropné tankery nepropustný? Evropa by zvládla výpadek částečně, ale ne v plném rozsahu a ne bez obrovského cenového šoku.
Odkud může Evropa brát náhradní ropu? Evropa má několik alternativních zdrojů: z Norska můžeme mít ropu, ale musíme si uvědomit, že norské zdroje již nyní dodávají ropu na maximum. Další alternativou může být americká břidlicová ropa, za kterou bychom si pořádně zaplatili, protože je tato surovina drahá a logisticky náročná. A co Rusko a jeho ropa?
Může nedostatek ropy vytvořit nový světový řád?
Ano, počítám s tím, že ruská ropa rozdělí EU na sféry vlivu – tak, jak si přál Vladimír Putin, ale i Donald Trump, musím podotknout.
Ukrajina je vinou Íránského konfliktu odevzdána svému osudu, protože si nedovedu představit, jak postižená ropnou krizí a válkou EU bude schopna i nadále finančně podporovat Ukrajinu. To si logicky nebudou moci dovolit žádní politici – ani ti z bohatých západních zemí EU, natož potom zadlužené Česko.
Země, které budou odebírat ruskou ropu, samovolně sestoupí pod ruský vliv. Státy, jež budou odebírat americkou břidlicovou ropu z USA, zůstanou pod vlivem Spojených států. Nicméně drahou americkou ropu si budou moci dovolit jen nejbohatší země, zejména bývalé státy takzvané EHS. A hned máme Evropu rozdělenou podle měřítek a představ imperiálních politiků.
A tak, když se znovu vrátím k útoku na Írán, musíme se zamyslet, zda američtí vojenští stratégové počítali s tím, že íránské gardy, pokud nebudou zničeny – jako první zablokují Hormuzský průliv, aby to Západ ekonomicky pocítil a západní země finančně vykrvácely.
Jak jsem již nastínil výše, nebudou to Spojené státy, kdo bude vinou této války v Íránu finančně krvácet, ale EU, kterou tato krize může rozdělit na dvě části Evropy podle představ Vladimíra Putina a Donalda Trumpa. Takže je namístě se ptát, jak budou USA v této válce s Íránem dále postupovat, když dopustili, aby Íránci zablokovali Hormuzský průliv, čímž vznikne ve světě taková krize, jakou svět ještě nezažil.
Předpokládám, že válka s Íránem se bude dlouho táhnout, navzdory tomu, že americký prezident bude prohlašovat, že je po válce. Dokud se Spojené státy nevylodí na íránském pobřeží – nejlépe v té části, odkud lze kontrolovat Hormuzský průliv, aby se tankery s ropou mohly dostat do celého světa, bude EU finančně krvácet a strádat.
Jde o to, že Američané nakonec mohou prohlásit, že splnili svůj primární cíl, svržení íránského režimu a zničení jaderného programu. Pokud však budou Evropané chtít, aby do EU znovu proudila ropa z Perského zálivu, budou se muset do celé operace zapojit také – vojensky i finančně. A to je i vzhledem k napjatým vztahům mezi USA a Evropou dost nepravděpodobné, že by se evropští spojenci chtěli v této válce vojensky angažovat.
Domnívám se, že se tato vojenská operace proti Íránu bude vyvíjet nepříznivým způsobem, protože bez pozemní operace bude Írán vojensky vzdorovat, to se dalo předpokládat i vzhledem k válce v Iráku. A pokud se Evropané do této války vojensky nezapojí, budou pak americkým prezidentem nařčeni, že si za ropnou krizi, kterou již teď tvrdě pociťujeme, mohou Evropané sami.
Až Donald Trump opustí Bílý dům – čekají lidstvo jiné časy
A vzhledem k tomu, že jedna a jedna jsou dvě, nelze se vyhnout domněnce, že válka v Íránu nezačala z hlouposti, ale z „pomsty“, protože mě v tuto chvíli jiné slovo ani nenapadá. Ano, Spojené státy si nejdříve zajistily kontrolu nad Venezuelou, tedy nad její ropou, a tato surovina může nyní kompenzovat nedostatek arabské ropy v USA.
Vše do sebe zapadá. Dne 3. ledna 2026 americké síly během vojenské operace zajaly venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a jeho manželku, kteří nyní čelí soudnímu řízení ve Spojených státech.
Dne 4.–5. ledna 2026pak americké vedení znovu otevřelo debatu o otázce Grónska. Americký prezident prohlásil, že USA Grónsko potřebují, a to jen několik hodin po akci ve Venezuele.
Jakmile Evropané začali vojensky posilovat svou přítomnost v Grónsku, americký prezident pochopil, že nemůže vstoupit do ozbrojeného konfliktu s Evropou – tedy se svým největším spojencem, který tvoří převážnou část NATO.
Zatímco stále probíhající válka na Ukrajině odebrala Evropě alternativu k dostupné ropě, může nyní EU tuto surovinu získávat pouze za podmínek stanovených Ruskou federací. Pokud v Evropě dojde k nedostatku této strategické suroviny, což osobně očekávám, bude to mít vážné dopady na ekonomiku.
Ano, otázka tedy nezní, jaká bude inflace a kolik bude stát benzín a nafta na čerpacích stanicích, ale zda bude tohoto paliva dostatek. Proč k této otázce přistupuji tak negativně? Osobně předpokládám, že válka a nestabilita v Íránu skončí až s koncem prezidentského mandátu Donalda Trumpa.
Takže nás všechny čekají velmi těžké a nestabilní časy, které nazývám „chaos trendem“. Pokud s tímto mým článkem nesouhlasíte, uložte si ho prosím na později, abyste pak mohli posoudit, že jsem měl pravdu.
Anketa
Zdroje:
