Článek
Zcela nepromyšlená válka v Íránu na nás ekonomicky ještě ani nedolehla a „vítěz“ tohoto vojenského klání žebrá o pomoc své spojence, kterým před touto válkou nemohl přijít ani na slovo. Nezlobte se na mě, ale takhle nevypadá epická zběsilost. Tohle dění mi spíše připomíná epickou zoufalost než vyhlášenou zběsilost. A protože předpokládám, že podobných zmatků a přehmatů bude v tomto konfliktu neustále přibývat, rozhodl jsem se, že budu v tomto článku pojmenovávat věci tak, jak se mají.
Útok na Írán nedopadl tak, jak měl
To, že náhlá a nečekaná vojenská operace proti Íránu nedopadla tak, jak měla, dokazuje výzva, kterou přednesl svým spojencům Donald Trump, který žádá všechny západní armády, aby mu pomohly ochránit ropné tankery v oblasti Hormuzského průlivu, neboť tím mezi řádky říká, že íránská armáda nebyla zničena tak, jak hlásá administrativa Bílého domu.
Je tomu naopak. Írán stále jeví známky odporu, pokud jeho rakety a drony ohrožují celý Blízký východ, což je alarmující vzhledem k tomu, co nám předkládá americký prezident, který se kvůli svým nepřesným sdělením dostal do svízelné situace, z níž se jen dost těžko může vymluvit. Situace v Íránu je tristní, neboť se zdá, že Američané společně s Izraelci nemají nic pod kontrolou, což se každodenně odráží na našich tankovacích pumpách, které mohou jen bezradně zdražovat paliva, na nichž je náš průmysl, ale i zemědělství, zcela závislé.
Jednoduše řečeno, takhle nevypadá vyhraná válka, což už pochopili mnozí pozorovatelé tohoto konfliktu, kteří varují před průtahem této vojenské akce, jež jen potvrdila její unáhlenost: epická zběsilost.
Popravdě řečeno, nemohu pochopit, že vojenský laik jako já dokázal tyto těžkosti ohledně vzdorujícího Íránu předpokládat, a profesionální generálové nikoli? To mě udivuje a zároveň velice znepokojuje, protože tento konflikt se může rozrůst v něco daleko horšího než je lokální válka v této oblasti. Čím více armád se do této války zapojí, tím horší budou pro tento region globální následky pro celý svět.
Navíc je velice děsivé, zda lze věřit slovům Donalda Trumpa, že íránský jaderný program byl leteckými útoky zničen. Jak můžeme věřit politikovi, který jeden den hlásá, že válka je téměř u konce, aby na druhý den vyhrožoval svým spojencům, že pokud mu nepomohou s operací v Hormuzském průlivu, bude to mít pro alianci NATO velmi špatnou budoucnost.
A protože americký prezident sám sebe usvědčuje z toho, že neříká pravdu, jak lze potom důvěřovat tomu, že se Američanům a Izraelcům podařilo zničit to, kvůli čemu byl Írán napaden – jeho jaderný program?
Generální ředitel MAAE, Rafael Grossi, to potvrdil letos v březnu v Paříži: podzemní komplex v Isfahánu přečkal loňské červnové útoky Izraele a USA prakticky bez škrábnutí. Zatímco známá obohacovací zařízení v Natanzi a Fordow skončila v troskách, isfahánské podzemí odolalo.
Dokáže nakonec Írán vyrobit jadernou zbraň, tedy střelu, která může ohrozit světový klid a pořádek? Pokud může Írán vyrobit jadernou munici, pak je velkou neznámou, proč byl vojenský útok na tuto zemi realizován, a to tímto způsobem, který akorát rozhořel konflikt, aniž by něco vyřešil a zabránil největší hrozbě, jíž jsou jaderné zbraně v rukou státu, který podporuje světový terorismus.
Sociální krize a vnitřní oslabení Íránu
Nejsmutnější na této válce je fakt, že íránskému režimu v poslední době docházel „dech“. Írán byl postižen těžkou sociální krizí, proto na konci prosince 2025 vypukly v mnoha městech masové demonstrace, zpočátku proti vysokým cenám, ale brzy s požadavky na svržení režimu.
Hesla jako „Smrt diktátorovi“ naznačují, že strach z nejvyššího vůdce slábne. Pokud by na tuto zemi byly uvaleny ještě přísnější sankce, pravděpodobně by tento režim založený na vládě ajatolláhů zkolaboval. Stačilo tedy počkat rok či dva a íránské nebezpečí by se pravděpodobně zhroutilo samo, protože Íránci měli už dost tvrdé diktatury, která dosud panuje v této perské zemi.
Navíc nejvyšší americký bezpečnostní představitel Joe Kent, který na svou funkci rezignoval, prohlásil: „Nemohu s čistým svědomím podpořit probíhající válku v Íránu. Írán nepředstavoval bezprostřední hrozbu pro naši zemi a je jasné, že jsme tuto válku zahájili pod tlakem Izraele a jeho mocné lobby.“
Musím znovu zdůraznit, že pro nezasvěcence, jako jsem já, je absolutně nepochopitelné, že americké tajné služby působící v Íránu netušily, že útok a zabití nejvyšších íránských představitelů nepomůže k urychlení pádu tohoto režimu, ale naopak, že vláda vinou amerického útoku na tuto zemi posílí svou slábnoucí moc.
Co vedlo Donalda Trumpa k tomu, aby se takto nerozumně rozhodl, když zaútočil nebývalou silou s Izraelci na Teherán a jeho vůdce? Dnes už není žádným tajemstvím, že každá válka je v podstatě jeden velký byznys. A kdo tedy na této válce vydělá? V každém případě nelze popřít, že pro USA, které jsou největším producentem ropy s exportními terminály na pobřeží Mexického zálivu, může být válka v Perském zálivu ve dvou aspektech výhodná.
Ropa, ceny a americké zájmy
Pokud stoupne vinou války o 40 % cena ropy na světových trzích, kdo vydělá nejvíc na této předražené ropě? Ano, ten, kdo bude moci dodávat ropu na světový trh. Vybombardovaná Arábie a její zničený ropný průmysl vyvolá vyšší poptávku po americké ropě, o tom snad nikdo nepochybuje?
Nejspíš nebude ani náhodou, že to byla administrativa Donalda Trumpa, která schválila těžbu ropy a plynu v Arktické národní přírodní rezervaci (ANWR) na Aljašce. „Budeme vrtat, baby, vrtat!“ Tahle Trumpova slova také o něčem svědčí.
Pokud si přečtete uveřejněný článek v The Guardian, můžete snadno odhadnout, kam nitky války v Íránu mohou vést. Pokud se v tomto článku dozvíme, že velká ropná společnost během posledního volebního cyklu utratila ohromujících 445 milionů dolarů, aby ovlivnila Donalda Trumpa a Kongres, pak můžeme skutečně spekulovat nad vším možným i nemožným, tedy co může stát za útokem na Írán, čili za vojenskou akcí, která nemůže skončit tak rychle a zběsile, jak nás ujišťoval Donald Trump.
Jak jsem již v tomto článku napsal: karty jsou jasně rozdány – Donald Trump: „Nechcete mi dát Grónsko, budete bez ropy a plynu…“ Pokud se americká armáda či její někteří spojenci v Íránu nevylodí, bude tahle válka bez pochyby vleklým konfliktem, který bude držet ceny ropy a plynu na maximu, a to po dlouhá léta.
A to ani nemluvím o tom, že američtí zbrojaři mají teď před sebou skutečně požehnaná léta. Například GBU‑72 „bunker buster“ – hlavní zbraň USA v Íránu, stojí přibližně 288 000 USD za kus. Každopádně, kdyby se Íránský režim přirozeně zhroutil, byla by to logicky finanční ztráta jak pro zbrojní průmysl, tak i pro Americké ropné těžaře.
Zatímco dlouhodobý konflikt na Blízkém východě bude přinášet Spojeným státům prosperitu, nám Evropanům přinese úpadek, který si nechá Donald Trump dobře zaplatit, pokud nakonec skončíme závislí jen na americké či ruské ropě. Co se týče Íránu a této války, nesmíme si dělat zbytečné iluze o tom, že se tankery plné ropy dostanou z této oblasti snadno mimo tento nebezpečný region.
Průliv smrti a ohrožení tankerů
Donald Trump říká, že země, které jsou závislé na ropě z Perského zálivu, se musí na ochraně Hormuzského průlivu podílet. Ale už nesděluje, že je tento průliv v tomto vojenském konfliktu „průlivem smrti“. Pokud bude Írán ovládat pobřeží u Hormuzského průlivu, pak ani vyslání válečných lodí do této oblasti nikdy nezaručí bezpečí doprovodu tankerů.
Až budou zničeny dva či tři tankery, koho pak obviní Donald Trump z takového selhání? Již dopředu lze jeho kroky předvídat, protože se nakonec dozvíme, že bude chtít vytvořit velkou koalici proti Íránu a plánovat pozemní útok na tuto zemi.
Jelikož lze předpokládat, že toto vojenské tažení Evropané a jiní spojenci z NATO odmítnou, protože jen šílenec by chtěl bojovat s fanatickými íránskými gardami, ale i s terénem, neboť Írán je v podstatě pevnost obklopená horami. Většinu hranic tvoří vysoká pohoří (Zagros, Elborz), která dramaticky zpomalují postup mechanizovaných jednotek. Rozsáhlé pouště a náhorní plošiny komplikují zásobování, logistiku i přesuny. Úzké průsmyky umožňují obráncům levně a efektivně ničit útočníky.
I když je třeba tyto mé závěry brát s rezervou, předpokládám, že Donald Trump z neúspěchu této válečné operace obviní Evropany, a to kvůli odmítnutí pozemní akce – operace, kterou, jak předpokládám, evropští spojenci odmítnou z důvodů, které jsem výše popisoval. Írán je nedobytná země a její věřící lid, který je z náboženského hlediska schopen sebeobětování, je nepřekonatelnou překážkou, která odolá jakékoli armádě, včetně té americké.
USA jako „vítěz“ a globální dopady
V tuto chvíli si již dovolím tvrdit, že USA válku v Íránu prohrály a zároveň dosáhly svého primárního cíle. Vysoká cena ropy ve světě dost silně posílí americkou ekonomiku, to nemůže nikdo zpochybnit. To, že už se USA snaží z této války vycouvat, dokazuje fakt, že Donald Trump o pět dní odkládá další útoky na Írán, a to kvůli produktivním rozhovorům s Íránem o vyřešení konfliktu na Blízkém východě.
Nicméně íránská státní média označila odklad za ústup a předseda íránského parlamentu popřel jakákoli jednání. Takže se dejme překvapit, jak tuto válku s Íránem pán Bílého domu nakonec ukončí. Ať tak či tak, vítězem tohoto klání je Amerika, protože infrastruktura ropných států v Perském zálivu je v tuto chvíli těžce poškozená – útoky zasáhly rafinerie, plynové komplexy i exportní terminály v Saúdské Arábii, Kuvajtu a Kataru.
Nejvíce zasažené jsou velké rafinerie (např. Ras Tanura, Mina al-Ahmadi) a klíčové plynové uzly, jako je Habšan. Jak dlouho se budou tyto škody na ropných rafineriích opravovat? Z neověřeného zdroje jsem se dozvěděl, že pokud byla jedna rafinerie kompletně zničena, pak její obnova a oprava může trvat 1–2 roky. A vsadím se, že zničené rafinerie budou převážně renovovat americké firmy.
Domácí dopady a česká perspektiva
Trumpovo heslo „Make America Great Again“ – vrátit Americe její někdejší sílu – se skutečně začíná prosazovat, bohužel na úkor Evropanů, tedy i Česka. Fanouškům Donalda Trumpa bych však na domácích benzínových pumpách neradil, aby červenou čepici s tímto heslem na svých hlavách zbytečně nosili, protože až bude benzín stát přes 70 Kč, mohl by někdo z nich přijít k nečekanému úrazu.
Dokonce věřím tomu, že v příštích tuzemských volbách se budou voliči dost zajímat o to, kdo z našich politiků podporoval Trumpovu politiku, která nás okrádá o perspektivu a lepší budoucnost. Mnoho pravicových politiků tvrdí, že konflikt v Íránu je také naší válkou, že musíme Spojeným státům pomáhat, protože je to v našem národním zájmu.
Nejsem si jist, jestli je v našem národním zájmu, abychom stáli na benzínových pumpách fronty kvůli nedostatku benzínu a nafty, nebo abychom jezdili jen na kole, protože si ne každý bude moci dovolit jezdit svým vozidlem, pokud se ceny paliv vyšplhají nad 70 Kč. Jsem zvědav, jak chce jeden z podporovatelů Trumpovy politiky – Andrej Babiš docílit toho, co pronesl po svém jmenování premiérem v prosinci 2025, tedy že Česko bude nejlepší místo pro život na celé planetě.
Anketa
Zdroje:
