Článek
Letošní rok bude rokem boje za svobodu a demokracii, bude to přetěžká zkouška pro celé lidstvo. A protože demokracie není jen o volbách, ale více o našich občanských postojích než o vhozeném lístku do volební urny, budeme konfrontováni s nejrůznějšími zkouškami, které se budou tvářit jako reformy ve prospěch lepšího života občanů této země. Navzdory tomu, že tyto změny ve skutečnosti povedou spíše k oslabení našich práv a svobod, musíme být velice pozorní, protože cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Pokud si toto úsloví vezmeme k srdci, nemusíme se tolik obávat o naši budoucnost, která je postavena na demokratické kultuře a svobodných hodnotách.
Proč se přibližujeme ke Slovensku?
Jedním z hlavních slibů Andreje Babiše bylo, že naše země nebude politicky směřovat na Východ. Proto byl předseda hnutí ANO velmi alergický, když byl nálepkován jako proruský politik. Premiér Babiš také před volbami ujišťoval své voliče, že Česká republika nevystoupí z EU ani z NATO. Nicméně, pokud nebudeme dodržovat své finanční závazky vůči spojencům, hrozí naší zemi, že nebudeme plnohodnotným členem NATO.
Za těchto okolností ztrácí Česká republika vliv při rozhodování, protože státy, které neplní své závazky, mají menší váhu v debatách o strategii a rozpočtech. Klesá důvěra spojenců, zejména USA, které opakovaně zdůrazňují, že všichni musí přispět svým dílem. A naše země tyto závazky očividně neplní, alespoň podle fiskálního dozorčího orgánu státu a prezidenta Petra Pavla.
Z pohledu mezinárodní reputace to pro nás znamená, že můžeme být označeni jako tzv. „free riders“ (černí pasažéři), tedy nespolehliví partneři – státy, které očekávají ochranu, ale samy nepřispívají.
Dodržuje Andrej Babiš své předvolební sliby? Žije se nám lépe než za bývalého premiéra Petra Fialy? Slibem byla stabilní zahraniční politika, tedy že se Česká republika neodvrátí od Západu. Jenže tím, že neplníme své závazky, konkrétně v oblasti výdajů na obranu, se vzdalujeme od Západu, a to nejen z pohledu financí na obranu, ale i z pohledu politické kultury, která se podle tohoto pohledu dostala až na samotné dno. Proč tomu tak je? To rozebereme až na konci článku.
Ano, přebíráme politiku premiéra Fica, což je politika, která dostala Slovensko a Maďarsko z pohledu Bruselu na samotný chvost EU. Z tohoto důvodu bychom se měli ptát: chceme se mít tak dobře, jako se mají Slováci? Nebo v naší zemi již neplatí stejná teze jako po roce 1989, že se chceme mít tak dobře, jako je tomu v Rakousku nebo Německu?
Tohle je, vážení čtenáři, velmi důležitá otázka, protože když vidím, že se naše země inspiruje takovými státy, kde obyvatelstvo žije od výplaty k výplatě, lze se obávat o budoucnost naší země, která by se tak mohla ocitnout jinde, než bychom si přáli.
Místo toho, aby naše země splnila své strategické závazky vůči NATO, dodržuje Andrej Babiš předvolební sliby, které nás bohužel posouvají na Východ a na Slovensko, konkrétně v otázce nezávislosti České televize. Premiér Babiš v zahraničí tvrdí, že Česká republika nemůže splnit své závazky vůči NATO kvůli nedostatku peněz.
Ano, samozřejmě, že Česká republika nemá dostatek financí na svou obranu, která stojí nade vším z hlediska priorit, když současná vláda chce financovat dosud úspěšnou Českou televizi a Český rozhlas ze státního rozpočtu. Místo toho, aby se vláda soustředila na naši bezpečnost, soustředí se na veřejnoprávní médium, kterým je Česká televize a rozhlas. Česká televize hospodaří s rozpočtem 6,73 mld. Kč. Pokud bude financována ze státního rozpočtu, budou tyto finance chybět na obranu, i když z celkového pohledu jde o zanedbatelnou částku.
Proč tedy jdeme slovenským příkladem, když všichni dobře víme, kam může vést zestátnění médií, tedy i České televize a Českého rozhlasu? Nejenže by byla oslabena demokracie v naší zemi, ale mohl by se zhoršit i program a jeho kvalita, jak se podle některých zkušeností ukazuje na Slovensku. Opravdu chtějí čeští politici narušit fungování České televize?
Poznámka: Slovensko zrušilo poplatky v roce 2023 a RTVS se stala institucí financovanou přímo ze státního rozpočtu. Tím se otevřel prostor pro větší politický vliv na její fungování i obsah.
Skryté omezování politických oponentů
Nezapomeňme, že o svobodu a demokracii se musí pořád bojovat. V tomto duchu musím připomenout citát bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy, který prohlásil: „Naše demokracie je ohrožena vždy, když ji považujeme za samozřejmou.“
O důvodech, proč nemůže premiér společně s prezidentem republiky letět na summit NATO do Turecka, jsem podrobně informoval čtenáře v tomto článku: Jednou je prezident hlavou státu – tak není o čem diskutovat.
Aby toho nebylo málo, podle diplomatického protokolu nemohl druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky využít vládní letadlo k návštěvě Tchaj-wanu.
Mimochodem, Tchaj-wan je pro ČR strategický partner. Tato ostrovní země může České republice poskytnout vysoce hodnotné technologie. To zahrnuje zejména výrobu polovodičů a čipů, elektroniku a high-tech komponenty a technologické investice do českých firem. Tchaj-wan je světová jednička v oblasti čipů (TSMC), což je pro český průmysl strategicky významné.
A místo toho, abychom tuto spolupráci utužovali, raději necháme předsedu Senátu letět do této země přímou linkou, což si může druhá strana vyložit negativně. Takto si podporu našeho průmyslu nepředstavuji. Pokud nebudeme mít výkonný a zejména moderní průmysl, bude pak logicky obtížné dostát závazkům NATO.
Zjevné neshody mezi prezidentem a Babišovou vládou výrazně oslabují zahraniční renomé Česka. Když k tomu připočteme „degradaci“ Miloše Vystrčila, který musí letět přímou linkou na Tchaj-wan, dospějeme k názoru, že s takovou politickou kulturou a chováním se spíše setkáme na východ od nás.
Dosáhli jsme politického dna?
Prezident Petr Pavel byl kritizován za odmítnutí jmenovat Filipa Turka ministrem zahraničních věcí. Kvůli tomu měl podle slov prezidenta Pavla současný ministr zahraničí Petr Macinka vyvíjet na hlavu státu nátlak nevybíravým způsobem. Výhrůžka, že pokud Petr Pavel neustoupí a nejmenuje Filipa Turka ministrem, nebude se moci prezident zúčastnit summitu NATO v turecké Ankaře, se nakonec potvrdila.
Netuším, nad čím se vládní politici stále rozčilují, pokud se snaží veřejnosti namluvit, že se prezident nemůže zúčastnit summitu NATO kvůli tomu, že nezastává vládní stanovisko ohledně investic do armády, když je zřejmé a podle jejich tvrzení i „důkazně podložené“, že se tohoto setkání nemůže zúčastnit čistě z politických důvodů, protože Filip Turek nebyl jmenován ministrem. Tohle je další vysvědčení, které nás posouvá někam na Východ.
Macinka prohlásil: „Když tedy chce jet na summit NATO, tak já říkám ne. Říkám ne a říkám to s tím, že Ministerstvo zahraničních věcí je tím jediným subjektem, které dává do centrály NATO notifikaci o složení národní delegace na daný summit.“
Pokud měl někdo doposud pochybnosti ohledně Filipa Turka, tedy zda měl být jmenován ministrem zahraničních věcí, jeho projev podle mého názoru ukazuje, že prezident Petr Pavel měl oprávněné obavy – důvody, proč tohoto politika nejmenoval ministrem, i kdyby to bylo v rozporu s naší Ústavou.
Tato slova nejenže politicky zdiskreditovala samotného Filipa Turka, ale poškodila i jeho největšího zastánce Petra Macinku a v širším kontextu dokonce i celou vládu. Proč jsem použil tak silné označení diskreditace?
V pořadu XTV Filip Turek prohlásil, že na ministerstvech, která mají Motoristé pod kontrolou, je „plno progresivistických, levicových, zelených a jiných parazitů“, které je podle něj potřeba „deratizovat“.
Ještě jednou se musím zastavit nad tím, co pronesl pan Filip Turek: „Deratizování parazitů, myslím si, že nám jde poměrně dobře.“ Přátelé, tohle již není žádná nadsázka. Tohle jsou typické nacistické metafory, například deratizace (hubení krys) či hubení škůdců apod.
To, co mě na tomto incidentu nejvíce znepokojuje, je skutečnost, že za tento projev sklidil pan Turek potlesk. Jen lidem, kteří tomuto projevu tleskali, musím připomenout, že za druhé světové války bylo přibližně šest milionů židovských mužů, žen a dětí systematicky zavražděno nacistickým Německem a jeho kolaboranty. Tento údaj uvádí jak Yad Vashem, tak Holocaust Encyclopedia.
Na otázku, zda jsme dosáhli politického dna, nedokážu zcela přiměřeně odpovědět, protože si nemyslím, že tohle byla poslední odchylka současné vlády. Každopádně jedno je jisté – s touto vládou a jejím politickým chováním máme podle mého názoru blíže k Východu než k Západu. A proto si musíme naši demokracii hlídat jako ostříži, pokud s tímto článkem souhlasíte.
Anketa
Zdroje:
