Článek
Poslední dobou stále častěji pozoruji, jak se naprosto jasně pojmenované věci a záležitosti zcela jinak pojmenovávají. Co konkrétně mám na mysli?
Například pokud je hlavou státu prezident, jako v naší zemi, tak už z podstaty samotného názvu to znamená, že v cizině je prezident považován za reprezentanta, tedy toho nejvyššího, kdo mluví jménem celé naší země. To je nyní navíc umocněno tím, že prezident je přímo voleným politikem, a proto má i větší politickou moc a váhu, než když byl volen parlamentem a senátem. Na to však nějak ústava naší země pozapomněla.
Jasné věci si žádají jasné pojmenování
Vypozoroval jsem, že celosvětově média nechtějí nazývat věci pravými jmény. A pokud se tohle děje, aniž by to někdo kritizoval, pak se musíme obávat nejen o svobodu slova, ale i o celosvětový mír, který může být ukončen globálním konfliktem, jenž nikomu nic dobrého nepřinese.
Pokud přesně nerozumíte mým pohnutkám a obavám ohledně celosvětového dění, tak si dovolím připomenout, co se odehrává v íránské válce, která nám nepříjemně zvýšila cenu všech paliv.
Americký prezident prohlásil: „Dnes v noci zanikne celá jedna civilizace a už se nikdy nevrátí. Nechci, aby se to stalo, ale pravděpodobně se to stane. Nicméně nyní, když máme úplnou a totální změnu režimu, kde převládají odlišné, chytřejší a méně radikalizované mozky, možná se může stát něco revolučně úžasného, kdo ví?“ napsal Trump.
Americký prezident prohlásil, i když mezi řádky, ale naprosto jasně, bez skrupulí, že pokud Írán nebude s USA vyjednávat o dohodě vedoucí k uvolnění Hormuzského průlivu, budou USA, respektive Donald Trump, nuceny použít takovou zbraň, která dokáže vymazat z povrchu zemského jednu celou civilizaci, která se už nikdy neobnoví – nevrátí.
Když jsem si tuto zprávu, navíc potvrzenou mezinárodními světovými agenturami, důkladně prostudoval, zamrazilo mě, protože jsem doufal, že po Hirošimě a Nagasaki už nikdy nedojde k tomu, že bude někdo někomu hrozit nukleárním holokaustem. A právě v tomto kontextu zazněla velmi tvrdá vyjádření americké strany vůči Íránu, která byla některými interpretována jako varování před extrémní vojenskou eskalací, pokud nedojde k naplnění stanovených požadavků.
Jaderné zbraně jsou jediným prostředkem, který by v extrémním scénáři dokázal zničit celou civilizaci. Mnozí politici a novináři tato slova bagatelizují s tím, že jde prý o typický způsob vyjednávání Donalda Trumpa. Znamená to ale, že by měla být veřejnost zticha a mlčet, jako by se nic nedělo?
Proto tvrdím, že se věci mají říkat napřímo. Jakmile to neuděláme, i když se negativní zprávy nikomu nehodí do rozpočtu, musíme počítat se všemi možnými následky. Jsem přesvědčen, že pravda nás dokáže ochránit před lží a nenávistí, jak kdysi prohlásil Václav Havel.
Kdo je u nás hlavou státu?
Podle některých informací se český prezident Petr Pavel netají tím, že by se chtěl zúčastnit summitu Severoatlantické aliance (NATO) v Ankaře. Své přání měl údajně adresovat v dopise premiérovi Andreji Babišovi. Jeho účast však kritizuje ministr zahraničních věcí Petr Macinka, který tvrdí, že reprezentovat Českou republiku na formálních summitech v zahraničí by měli pouze veřejní činitelé s reálným politickým mandátem a vlivem.
Řekněme si to na rovinu: pokud pan Macinka vyhrožoval prezidentovi způsobem, který je slušně řečeno za hranou politické slušnosti, nelze pak výroky ministra zahraničí brát vážně. V jeho projevech směrem k hlavě našeho státu totiž převažují emoce, nikoli věcné argumenty. A tohle je vizitka ministra zahraničí, který by po takových neprofesionálních vystoupeních měl okamžitě odstoupit.
Diplomata dělá diplomatem jeho schopnost a umění vyjednávat. A tohle pan Macinka očividně nezvládá. Měli bychom si jeho slova neustále připomínat: „Spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie jako extrémní případ kohabitace.“
A další „perla diplomata“, kterou pronesl ministr zahraničí vůči prezidentovi republiky: „Jestli chce jet na summit NATO, já říkám ne… jeho jméno na tento seznam nikdy nenapíšu. Nikdy.“
Nezlobte se na mě, ale to zní jako hláška z pohádky S čerty nejsou žerty: „Tatínek vám vyhlásí válku!“ Legendární hláška prince z této pohádky, kterého ztvárnil Václav Vydra. Musím se přiznat, že mě vůbec nepřekvapuje, že náš současný ministr zahraničí tak moc souzní s prezidentem USA Donaldem Trumpem, který často používá podobně ostrý slovník. Ostatně i samotná vojenská operace proti Íránu byla Pentagonem pojmenována „Epická zuřivost“ (Operation Epic Fury), což samo o sobě vypovídá o určitém přístupu k řešení konfliktů, který se v praxi často nevyplácí, jak se nyní ukazuje v Íránu.
Ministr středně velké země by měl být vzhledem k okolnostem velmi opatrný v tom, na jakou stranu se oficiálně přidá či nepřidá, protože takové kroky mohou Českou republiku v očích opozice výrazně poškodit.
Vzhledem k tomu, že si ministr zahraničních věcí nebral servítky vůči Hillary Clinton na bezpečnostní konferenci, která se letos konala v Mnichově, a to v debatě o rozdělení Západu a o tom, co zůstalo ze společných hodnot, si nejsem jistý, zda tento český politik hájí zájmy České republiky, nebo spíše své osobní politické cíle, které lze označit za výrazně pro-trumpovské.
Proč jsem vše výše uvedené popsal právě tímto způsobem? Protože neustále slýchám od vládních politiků, že prezident není nestranný a nadržuje zejména opozici. To však podle mého názoru neodpovídá skutečnosti, například když nepřipustil, aby se ministrem zahraničních věcí stal politik (Filip Turek), u něhož jsou zpochybňovány otázky morálky a společenského vystupování.
Petr Pavel jasně pojmenoval své důvody, proč nejmenoval pana Filipa Turka ministrem zahraničních věcí. Uvedl přitom vážné výhrady, zejména právního a hodnotového charakteru, včetně obav o respekt k právnímu řádu a možná bezpečnostní rizika.
A protože je hlavou naší země Petr Pavel, není to Andrej Babiš ani ministr zahraničních věcí Petr Macinka, kdo by měl rozhodovat o tom, kdo a kam má jet, to má logicky hlava státu, „pomazaná demokratickou prezidentskou volbou“. Připouštím však, že jde spíše o kompetenci premiéra, který by měl zároveň respektovat prezidenta.
Anebo, pokud se to někomu nelíbí, zrušme prezidentské volby, které našemu prezidentovi přisuzují mnoho pravomocí, jež se dosud nepromítly do ústavy tohoto státu - nikoli vinou prezidenta, je třeba podotknout. Prezident má také odpovědnost vůči svým voličům, na to nezapomínejme.
A proto znovu zdůrazňuji, že musíme pojmenovávat realitu tak, jak je. Vrchním velitelem armády je v této zemi Petr Pavel, a ten by jako nejvyšší představitel ozbrojených sil měl být, pokud o to projeví zájem, přítomen na zasedání NATO.
Kdo rozhoduje o účasti prezidenta na summitu NATO?
Pokud vládní politici neustále zdůrazňují, že volby vyhrála současná vládní koalice a že by to opozice měla respektovat, pak je třeba jim připomenout, že tu máme také prezidenta, který v demokratických volbách porazil Andreje Babiše.
Vláda by proto měla respektovat požadavky prezidenta, které jsou podle mého názoru v souladu s ústavou. Pokud však vznikají umělé překážky, jež prezidentovi upírají jeho pravomoci a nejsou konzistentní s právním řádem této země, pak by taková vláda měla nést politickou odpovědnost.
V krajním případě by to mohlo vést k její demisi a k vypsání předčasných voleb, pokud by se ukázalo, že vláda jedná způsobem, který je v rozporu s ústavními principy.
Proč se zmiňuji o tom, že vláda podle mého soukromého názoru porušuje ústavu? Je to zcela zřejmé. Jestliže Andrej Babiš prohlásil, co by prezident na této delegaci dělal, zvlášť když se politika Hradu liší od té vládní, pak si položme zásadní otázku: kdo je hlavou této země a kdo skutečně vládne České republice.
Zároveň se podle poslance Filipa Turka dozvídáme, že skutečným důvodem, proč je prezidentovi bráněno v účasti na delegaci do Ankary, může být i skutečnost, že nejmenoval Turka ministrem.
A opět budeme mluvit o věcech otevřeně. Když se diskutovalo o tom, zda Petr Macinka vydíral prezidenta naší země, či nikoli, většina právníků tvrdila, že o vydírání nešlo.
A najednou se od Filipa Turka, který zastává funkci vládního zmocněnce pro klimatickou politiku, dozvídáme, že se prezident republiky Petr Pavel nezúčastní červencového summitu NATO, a to kvůli jeho nejmenování ministrem. Co to tedy může být, nechám na vašem osobním uvážení.
Sice k tomu ještě Filip Turek dodal, že nejde o pomstu, protože delegaci podle něj určuje vláda a vést ji má premiér Andrej Babiš. Jinými slovy řečeno: kdyby prezident jmenoval Filipa Turka ministrem, mohl by Andrej Babiš z titulu své pravomoci delegovat Petra Pavla na summit NATO. To je vskutku nádherný, ukázkový obchod - něco za něco, že? Za těchto okolností se mi chce říct, že je naše země řízena spíše jako firma než jako ústavní stát s platnými demokratickými zákony.
Je pravdou, že se prezident v minulosti nelichotivě vyjádřil o Donaldu Trumpovi, což bylo mimochodem v době, kdy Petr Pavel ještě nezastával prezidentskou funkci.
Na druhou stranu si nedovedu představit, jak bude pro-trumpovsky naladěný Petr Macinka bránit české zájmy, když politika, kterou zastává Donald Trump, podle některých názorů může českou ekonomiku výrazně ovlivňovat či poškozovat.
Právě proto by měl na summit odcestovat prezident Petr Pavel, který se nebojí veřejně pojmenovávat věci, když říká, že „Donald Trump oslabuje či poškozuje NATO, a to opakovaně“.
Osobně si myslím, že by to měl Donaldu Trumpovi někdo z politiků říct na rovinu, ať se to americkému prezidentovi líbí, nebo nelíbí, protože jeho politika podle některých názorů může poškozovat nejen samotné USA a EU, ale i mezinárodní stabilitu.
Co myslíte, nastal nejvyšší čas, aby mu to někdo takto natvrdo sdělil?
Anketa
Zdroje:
