Článek
Československo po 17. listopadu 1989. Cinkání klíči na náměstích, víra v lepší zítřky, všeobecné nadšení. Hurá, padá totalitní režim! Svoboda, demokracie! Zakládání nových politických stran, obnova těch kdysi zakázaných. Vyspělý svět nás obdivuje. Nejsme barbaři z východu, chceme spolupracovat jako rovný s rovným. Bacha, Evropo, přicházíme!
Dva prognostikové zformovali dvě politické strany (ty pak vyprodukovaly většinu českých premiérů). Všichni se dáváme do práce: co nejrychleji dohnat západní Evropu. Privatizace, podnikání. Kde hledat možnosti, které nová doba nabízí? Oprášit či udržovat staré „nomenklaturní“ či „vekslácké“ kontakty, hledat mezery v zákonech, využívat právní vakuum? Nebo snad raději sbírat západní zkušenosti, využívat své vlastní znalosti, jednat slušně a čestně? Která z těchto dvou strategií bude úspěšnější?
Dnes víme – ta první. Zákony počkají, preferujeme rychlost. Novodobé české podnikání začíná v právní mlze. Pro jistotu ještě zhasneme. Aby druzí nemohli vidět. Aby druzí nemohli soudit. Podniká se pokoutně, konspiračně, skrytě, po estébácku. Tají se peněžní kanály, hlavně aby peníze proudily ke mně! Jen ať se dá takhle podnikat co nejdéle. Zlatá devadesátá léta!
„Jste hloupý, pokud si myslíte, že někdo umí rozlišit čisté a špinavé peníze,“ říká suverénně a s úšklebkem jeden z prognostiků, „to přece rozlišit nejde.“ A dodává, že trh musí být bez přívlastků a musí být tvarován těmi, kteří se na něm budou pohybovat. To je prý svoboda. Do vínku naše polistopadová země dostala nabubřelou arogantnost spojenou se zesměšňováním oponentů.
Budoucí pochybní multimiliardáři se jako tvarovači trhu činí. Jsou nabubřele arogantní a likvidují „naivní“ a „směšnou“ konkurenci. Velké ryby požírají beztrestně ty malé. Vláda přihlíží, zákony jsou na rozdíl od velkých ryb bezzubé.
Propukají aféry jako na běžícím pásu. Lehké topné oleje a obrovské daňové úniky. Bamberg jako začátek kmotrovských čachrů: za peníze pro politickou stranu si koupit politický vliv. První tunelování firem, kontroverzní privatizace, rozkrádání ve velkém. Úplatky, korupce, sběr či výroba kompromitujících materiálů na konkurenty. Opoziční smlouva jako vzájemná pomoc dvou nejsilnějších stran v boji proti menším stranám, neziskovým organizacím či občanským iniciativám. I proti euru.
Kmotři mají žně. Podivné podnikatelské praktiky se stávají normou. Éra pochybných multimiliardářů definitivně začala.
Co nepotřebujeme, je filozofování. Čisté myšlení. „Plané“ úvahy o tom, co nás všechny překračuje. Nepotřebujeme dávat našim životům hlubší smysl. Nepotřebujeme křesťanství a nepotřebujeme školství. Nepotřebujeme elity ani pražskou kavárnu. Stačí znalost angličtiny. Ekonomiku i práva lze nastudovat za pár týdnů. V Plzni.
Nadšení vyprchává, šíří se blbá nálada. Něco je špatně. Nedokážeme zformulovat co, potácíme se. Hledáme alternativu ke dvěma prognostikům a jejich stranám. Moc to nejde, nadšenci zažívají posměch. Frustrovaní se nesměle ozývají, že před listopadem 1989 bylo líp. Tento hlas bude sílit.
Naše země je přijata do NATO i EU. Mladí odchází studovat do zahraničí a jsou nadšeni. Lékaři odchází do zahraničí a jsou též nadšeni. Probleskují zprávy o jejich úspěších v prestižních vědeckých institucích, na evropských i amerických univerzitách. Český intelekt se lépe prosazuje v zahraničí než doma. O čem to svědčí?
Hleďme, nové ostře protikorupční politické hnutí! Bude bojovat s kmotry. Skvělé! Po volbách 2013 drží ve vládě významné posty. Předseda hnutí je multimiliardář. Prý z nuly vydělal desítky miliard během dvaceti let v zemědělství, potravinářství a výrobou agrochemikálií. Jeho noviny a časopisy čte skoro třetina obyvatel země. Jak to dokázal? Patří do učebnic ekonomie? Nebo do basy? Žádná třetí možnost není.
Vyšetřovatelé i investigativní novináři se noří hlouběji do někdejších hnízdišť pochybných multimiliardářů. Na povrch vyplouvají další aféry, tentokrát se mnohé týkají jediného muže. Podivné čachry s dotacemi, střet zájmů, spolupráce s StB, co s tím? V souboji Davida s Goliášem by měly být sympatie na straně Davida. Nezájem o křesťanství způsobuje, že se nám tyto postavy pletou. Kdo že je David? A kdo Goliáš?
Ve volbách v roce 2017 ostře protikorupční hnutí zvítězilo. Navzdory aférám svého předsedy. Ale pofiderní podnikání a pofiderní politické kontakty kmotrů souvisí s velkými stranami, které se do parlamentu určitě dostanou. Je libo stranu jednoho prognostika? Nebo snad toho druhého? Malé strany nebrat. Kdoví, jestli do parlamentu vůbec prolezou. To je logika kmotrů.
Vedení vítězného ostře protikorupčního hnutí oslovilo politickou stranu prvního prognostika. Neúspěšně. Pak oslovilo politickou stranu druhého prognostika. Úspěšně. Malé strany neoslovilo. Opravdu ostře protikorupční hnutí bojuje s kmotry? Jsou volby 2017 ukázkou voličské negramotnosti? Nebo snad české politické impotence?
Jak uspět ve volbách? Propracovaným marketingem. Hodně peněz, hodně pochvalných a pozitivních článků v novinách a časopisech. Produktem marketingu je krabice. Pěkná, barevná, sexy přitažlivá. Produktem marketingu není to, co je v té krabici. Marketing nikdy nevytvoří výrobek, službu ani myšlenku. Vytvoří pouze načančanou, prázdnou krabici. Možná o to nyní jde.
Zrušit volby jako bitvu politických myšlenek. Nastolit volby jako boj uřvaných, zfanatizovaných fanklubů jednotlivých stran. Nebo jako souboj příslušných marketingových agentur. Do čela země pak zvolit marketingově vytvořeného politika vládnoucího podle průzkumů veřejného mínění. Jaké politické myšlenky se mu budou honit hlavou? Žádné, hlava bude prázdná jako ta marketingově vytvořená krabice.
Levice má hájit zájmy těch nejchudších. Česká levice od voleb 2021 není v parlamentu. Čtyři roky podporovala pochybného multimiliardáře. Nikdy ve světových dějinách se nestalo, aby levicové strany místo pomoci nejchudším pomáhaly nejbohatším. Česká levice analyzuje příčiny propadu. Čeští voliči neanalyzují nic. Neví ale, že analyzovat musí. Všichni totiž musíme přemýšlet a hledat chyby, přemýšlet a hledat nedostatky, přemýšlet a hledat východiska.
Jenomže, jak se přemýšlí? Jaké informace o světě potřebujeme, abychom dokázali rozlišit vzdušné zámky od reality, konspiraci od filozofie, dezinformace od informací? Na co se lze stoprocentně spolehnout, o co opřít svoji víru?
Hej, české školství, kde jsi?
