Článek
„Přišel novej šéf a hned mezi dveřmi ví, co je špatně a co se musí změnit. Okamžitě zavedl nové metody, formuláře a tabulky. Ani se neobtěžoval zeptat se nás, jak jsme pracovali doteď. Na nic se neptá, ale všechno ví. Výsledek? To, co doteď fungovalo, fungovat přestalo. Nové postupy nikdo nechápe a neumí. Proč se nás ten chlap proboha nezeptal, co nás reálně trápí? Vždyť je bez nás v háji…“
Znáte to? Tohle zažil asi každý z nás. Podobné debaty se na kuřárnách českých fabrik a kanceláří vedou dnes a denně.
Co je na tom ale nejzajímavější: Jakmile se my sami dostaneme do pozice šéfa, jako bychom na tuhle zkušenost okamžitě zapomněli.
Manažerská rozhodnost, nebo jenom bohapustý chaos?
Spousta nových vedoucích, mistrů nebo ředitelů propadne iluzi, že jako šéfové musí vědět všechno nejlíp. Myslí si, že se od nich očekává okamžitá revoluce a překopání všeho, co jim stojí v cestě. Říkají tomu „rozhodnost“. Já tomu říkám chaos.
Skutečná manažerská rozhodnost totiž vypadá úplně jinak. Když přijdu do nového týmu, chci ho nejdřív poznat. Chci vidět, jak lidé pracují, jaké metody používají a v jakém prostředí se to celé odehrává. Chci prolézt ten nejzapadlejší kout na dílně nebo v kanceláři. Chci vidět, co je ukryté ve skříních – a hlavně, co mají lidé v hlavách. Potřebuji si poskládat mozaiku reality. Teprve až když vím, jak systém funguje, můžu začít přemýšlet, co změním a proč.
Zároveň je naprosto naivní očekávat, že tým vaše nové nápady přijme s nadšením. Lidé přirozeně nesnáší změny, které jim jen přidávají práci. A právě tady většina šéfů narazí, protože zapomínají na základní pravidlo přežití: Princip Win-Win.
Chtějte data, ale nejdřív vyrovnejte misky vah
Představte si klasickou situaci z výroby. Jako šéf vidíte, že stroje mají velké prostoje kvůli technickým poruchám. Rozhodnete se zavést analýzu kořenových příčin (Root Cause Analysis). Pro techniky údržby to v praxi znamená jediné: administrativa navíc. Další papír, další formulář, další opruz.
Můžete jim horem dolem vysvětlovat, že to firmě pomůže předejít dalším poruchám. Pro ty chlapy je to pořád jenom otravná práce navíc, kterou jim nutíte z teplé kanceláře. Pokud budete tlačit jenom silou, dočkáte se sabotáže, fixlování dat a tichého odporu.
Jak z toho ven? Musíte ty misky vah vyrovnat.
Když po údržbářích chci analýzu poruch (tlak na výkon a data), musím jít na dílnu a narovinu se zeptat: „Chlapi, co štve a omezuje v práci vás? Jak vám můžu pomoct?“ Z vlastní dvacetileté zkušenosti vím, že údržbáři nejčastěji nadávají na zničené, opotřebované nářadí. Investice do špičkové sady šroubováků a klíčů se vám královsky vrátí v momentě, kdy za ni od chlapů chytře vyžadujete poctivá data o poruchách. Nebo jim vylepšete ten omlácený svačinový koutek. Ukažte jim, že myslíte i na ně.
Šéf není nadčlověk
Jako šéfové se nebojte ušpinit. Choďte na tu dílnu, bavte se s lidmi a buďte člověkem. To, že jste dostali manažerskou židli nebo dekret na funkci, z vás nedělá nic víc, než je ten údržbář nebo operátor u mašiny. Pro úspěch firmy jste kriticky potřeba oba dva.
Tým je jako závodní auto. Nemůžete po něm chtít extrémní výkon v závodě a ignorovat jeho stav. Než se pustíte do ostrého startu, musíte tomu autu dopřát důkladný servis a něco do něj investovat. Teprve pak můžete dupnout na plyn.
Zažili jste v práci šéfa, který nejdřív měnil a až pak se ptal? A jak se vám daří vyrovnávat misky vah ve vašich týmech? Budu rád, když se se mnou podělíte o své zkušenosti v komentářích.
