Článek
Úterní dopoledne plynulo poklidně jako každý jiný všední den, když do jedné z pražských bank vešla elegantní blondýna s dokonale upravenými vlasy, které se při každém jejím kroku lehce zhouply tam a zpět. Na vysokých podpatcích se nesla s takovou grácií, že na malou chvíli utichl i šepot mezi bankovními úředníky, kteří nenápadně sledovali, jak si to šine k informační přepážce, aby u ní vzápětí oslovila mladého zaměstnance.
„Dobrý den, ráda bych hovořila s někým, kdo má na starosti půjčky.“
„Samozřejmě, slečno, hned vás dovedu ke kolegovi. Pojďte, prosím, za mnou.“
Záhy přišli do prostorné kanceláře s velkým dřevěným stolem, za kterým seděl postarší muž v dokonale nažehleném obleku. „Přeji hezký den. Jak vám mohu pomoci?“ zeptal se profesionálně s úsměvem na tváři.
Blondýnka se posadila, polkla a pravila: „Potřebovala bych si u vás na dobu dvou týdnů půjčit sto tisíc korun. Je to možné?“
Úředník ji přeměřil pohledem, chvíli mlčel, nenápadně si upravil brýle a odpověděl: „Samozřejmě, slečno, to nebude problém, ale banka potřebuje nějakou záruku.“ V jeho hlase bylo znát lehké podezření.
Blondýnka bez mrknutí oka sáhla do kabelky, vytáhla klíčky a nenuceně je položila na stůl. „To je moje záruka – můj Rolls-Royce zaparkovaný hned před vaší bankou.“
Úředník se překvapeně podíval na klíčky, na blondýnu, z okna a zase na klíčky. „Vy chcete dát jako zástavu k půjčce ve výši sto tisíc Rolls-Royce za pět milionů?“
„Ano! Je to problém?“ zvážněla a pootočila svým briliantovým prstenem.
Banka souhlasila a jeden ze zaměstnanců byl pověřen, aby vozidlo odvezl do garáže bankovního domu. Když se vrátil, jen nechápavě kroutil hlavou. „To auto má masážní sedadla, hvězdné nebe na stropě a při zavření dveří samo připne bezpečnostní pás. A ona ho dává do zástavy kvůli stovce?“
Zprávy o blondýnce a jejím Rolls-Roycu se během několika málo minut dostaly až do nejvyššího patra k samotnému řediteli banky, který si celou situaci nechal převyprávět a přitom si zamyšleně prohlížel dokumenty ke sjednanému úvěru.
„Tak tohle je fascinující. Proč někdo s takovým majetkem potřebuje tak nízkou půjčku?“
Jeden z manažerů pokrčil rameny. „Třeba nějaký test naší banky? Nebo chytrý finanční tah? Kdo ví. Uvidíme, až se vrátí.“
O dva týdny později se blondýnka objevila. Se stejným úsměvem, ve stejných šatech a s neochvějným klidem podala úředníkovi půjčených sto tisíc a k tomu pět set korun jako úrok.
Úředník jí poděkoval, chvíli váhal, ale nakonec neodolal. Naklonil se a položil zvídavou otázku: „Slečno, jsme moc rádi, že jsme vám mohli poskytnout krátkodobý úvěr. Ale musím se zeptat… Trochu jsme si vás proklepli a zjistili jsme, že jste multimilionářka. Můžete mi tedy říct, proč jste si u nás vlastně půjčila těch sto tisíc korun?“
Blondýnka se na něj šibalsky podívala a s nevinným výrazem odpověděla: „A kde jinde v Praze bych zaparkovala Rolls-Royce na dva týdny za pětistovku – a měla jistotu, že ho po návratu najdu přesně tam, kde jsem ho nechala?“
Úředník otevřel ústa, pak je zase zavřel, párkrát polkl, chvilku se na blondýnu nechápavě díval, a nakonec jen obdivně pokýval hlavou. Ředitel banky, který to celé sledoval z povzdálí, se pousmál a zavrtěl hlavou.
„Tak tohle byla zřejmě ta nejchytřejší transakce, kterou jsme tu za posledních pár let měli.“
