Článek
Nedávno jsem byl svědkem zajímavé události ve vlaku na trase Úvaly - Praha-Běchovice, která mi fakt nedá spát. Jejími aktéry byla skupinka asi dvaceti dětí a dvou učitelek, jejichž počínání bylo, mírně řečeno, neuvěřitelné. Učitelé „brečí“, že by chtěli vyšší platy, ale s ohledem na neschopnost, které jsem byl svědkem, nechápu, za co by se jim ty platy měly zvyšovat.
Příhoda se odehrála tento týden, když do osobního vlaku z Českého Brodu nastoupily v Úvalech již zmíněné učitelky s jejich žáky, pravděpodobně z páté nebo šesté třídy základní školy. Děti se po nástupu rozeběhly po celém dvoupatrovém vagonu soupravy City Elefant Českých drah. Někteří žáci zamířili do horního patra, zatímco jiní zůstali dole nebo v postranním „mezipatře“. Podotýkám, že skupina cestovala jen tři zastávky a její jízda skončila na stanici Praha-Běchovice. Jako první vystoupily učitelky a po nich i několik dětí. Až na nástupišti ale zjistily, že jim část žáků chybí. V tu chvíli zpanikařily a zběsile volaly na průvodčího, který už pískal odjezd, aby počkal. Obě učitelky pak zběsile běhaly po vlaku a hledaly zbylé žáky. Než se jim podařilo je najít, vlak nabral zpoždění téměř 5 minut. Nedokážu pochopit, proč na tak krátké vzdálenosti nechaly učitelky děti „lítat po celém vlaku“ a nesnažily se je udržet pohromadě, třeba v chodbičce nebo v jednom oddílu vagónu. Také mě zarazilo, že obě dámy vystoupily z vlaku jako první a předpokládaly, že žáci, zahledění do displejů mobilních telefonů a „pařící“ na nich své hry, vystoupí sami. Logičtější by bylo, kdyby jedna učitelka vystoupila jako první a druhá až nakonec, aby se ujistila, že ve vlaku žádné z dětí nezůstalo.
Tato situace mi připomněla jinou událost z loňského jara, která se také odehrála ve vlaku. Tehdy jsem v Praze na hlavním nádraží nastoupil do spěšného vlaku do Kolína. Chvíli po mně nastoupila do stejného vagónu i skupina puberťáků, patrně osmá nebo devátá třída, s učitelem. Žáci se po usazení začali chovat, jako by jim celý vagón patřil, křičeli na sebe a házeli po sobě papírové koule, zatímco jejich učitel jen stál v uličce a tiše přihlížel. Když jsem se ho zeptal, zda by si své svěřence nechtěl zklidnit, osopil se na mě se slovy, ať to tak neprožívám, a že bych se mohl zklidnit. Doslova mi spadla brada. Od pedagoga bych očekával, že své svěřence bude vychovávat a usměrňovat. Základní školu jsem navštěvoval sice už před 40 lety, ale nedovedu si představit, že bychom se v doprovodu učitele v dopravním prostředku chovali jako „prasata“. Neříkám, že jsme to nezkoušeli, ale vždy jsme tvrdě narazili.
Tyto zkušenosti mě vedou k zamyšlení, proč, a hlavně za co, učitelé požadují vyšší platy, když někteří z nich zjevně nemají autoritu u dětí a nedokážou je usměrňovat ani korigovat jejich chování. Nechápu, jak mohou chtít plat na úrovni 110% průměrné mzdy, když ukazují takovou neschopnost! Je zřejmé, že většina z nich by se měla v první řadě naučit zvládat základní aspekty svého povolání. Do té doby jsem rozhodně proti tomu, aby se jim platy zvyšovaly.
