Článek
Maminka pobírala příspěvek na péči ve III. stupni a později se její stav zhoršil. Dnes je péče prakticky celodenní. Nejde jen o to člověku podat jídlo nebo pomoci s hygienou. Je potřeba přemisťování, polohování, pomoc při vstávání, oblékání, osobní hygiena, příprava stravy, úklid, praní, zajišťování zdravotních pomůcek a spousta dalších věcí, které nejsou na první pohled vidět.
Sám jsem si před několika lety sáhl až na dno. Maminka onemocněla zápalem plic a šest týdnů jsem se o ni staral prakticky nepřetržitě. Spal jsem někdy jen hodinu denně. Po šesti týdnech jsem zkolaboval a musel jsem podstoupit vyšetření v Praze v IKEMu a ve Vojenské nemocnici. Lékaři mi tehdy jasně řekli, že takový režim dlouhodobě není možné zvládnout a že musím něco omezit.
Jenže co má člověk omezit, když se stará o vlastní maminku?
Pracoval jsem celý život na jaderné elektrárně v technické profesi systémového inženýra. Této práce jsem si vážil a měl jsem ji rád. Kvůli péči jsem ale musel postupně omezovat pracovní vytížení a několik let jsem za sebe připravoval a zaučoval člověka, který mě mohl zastoupit. Nakonec jsem letos práci opustil úplně, protože péče o maminku už měla přednost.
Ano, maminka dostává příspěvek na péči 27 000 Kč. Na papíře to může vypadat jako hodně peněz. V reálném životě ale tento příspěvek rozhodně není „odměnou“ pečujícímu člověku. Z něj se platí potřeby člověka, o kterého je pečováno – kvalitnější strava, hygienické potřeby, pomůcky, úpravy domácnosti, matrace, polohovací a další vybavení a v mém případě také pomoc domácího hospice.
A pak je tu ještě jedna věc, která se do žádné tabulky příliš dobře nevejde: ušlý příjem a budoucí důchod člověka, který kvůli péči o rodiče omezí nebo opustí zaměstnání.
Já jsem se mohl rozhodnout jinak. Mohl jsem říct, že mám před důchodem, potřebuji si ještě vydělávat, spořit a myslet především na sebe. Rozhodl jsem se ale starat o maminku. Ne proto, že by to byla snadná nebo finančně výhodná cesta, ale proto, že je to moje maminka a letos bude mít 102 let.
Proto bych byl rád, kdyby se při debatě o příspěvku na péči nemluvilo jen o částce 27 000 Kč. Za těmito penězi jsou skuteční lidé, kteří často obětují práci, příjem, vlastní volný čas, zdraví i část budoucího důchodu, aby jejich blízký mohl zůstat doma a důstojně dožít.
Osm let osobní zkušenosti mě naučilo jedno: pečovat o blízkého člověka není zaměstnání na osm hodin denně. Je to odpovědnost, která pokračuje ráno, večer, v noci, o víkendech i o svátcích. A těch „zbývajících hodin“ v článku ve skutečnosti často vůbec není tolik, jak vypadají na papíře.
Kdo to nezažil, jen těžko si dokáže představit, co celodenní péče o nemohoucího člověka opravdu znamená.
