Článek
Ovšem, že to správně není. Když se říká, že se člověk nachází v městské části Praha 1 či nachází-li se v městské části Prahy 2, tak se logicky nachází v Praze 1, případně v Praze 2, a tak je to s každou částí tohoto města. Stále častěji jsou ovšem slyšet slovní spojení jako „na Praze 1“ či „na Praze 2“. To je samozřejmě pro člověka, jenž úspěšně absolvoval první stupeň základní školy, velmi hrubá chyba. Nikdo se nenachází na části Prahy, ale v ní. V Praze se v minulosti v řádu dekád slovní spojení s předložkou „na“ nikdy nepoužívalo. Postupně se v průběhu času do Prahy stěhovali lidé z různých koutů české země a zahraničí, ovšem hlavní podíl na tom mají kolonizátoři právě z českých zemí a především z Moravy, jejichž zástupci jsou i mí kolegové, kteří neznají historii tohoto města a stále častěji jsou od nich slyšet spojení jako „na Karlíně“, „na Břevnově“, „na Ruzyni“ a podobně. To jsou velmi hrubé chyby a pro mě nestravitelné, protože považuji za velmi jednoduché vyslovovat to správně. Špatně to je proto, že kromě Hradčan, Malé strany a Starého a Nového Města, byly do roku 1922 všechny ostatní dnešní čtvrti samostatné obce, čili lidé existovali v Karlíně, v Břevnově a podobně, jako by tomu mělo být a je správně dodnes. Pravděpodobně za největší rozšíření této hrubé chyby mohou lidé s původem na Moravě, kde se většinou v mluvě většinou používá předložka „na“ například ve spojení s ulicemi, kdy je běžné říkat: „Jsem na Stodolní“ místo „Jsem v Stodolní“. Kromě Národní třídy a dalších ulic v Praze je běžné v obecné řeči mluvit o nich s variantou „v“. Například: „Jsem ve Vodičkově“ nebo „Jsem v Dreyerově“. Velký podíl na tom mají i studenti, kteří bydlí na kolejích, ale především ti, kteří nejsou ubytováni v bytě, ale běžně „na bytě“. Většina z nich neví, jak se o pražských částech vyjadřovat a jednoduše používají předložku „na“. Ta se stala podle Ústavu jazyka českého Akademie věd doslova expanzivní v řeči o pražských městských částech a správnou variantu téměř vymýtila. Tudíž se zlegitimizovala a dnes už jsou bohužel obě dvě varianty správné, přičemž odůvodnění zní tak, že slovní spojení „na Praze“ se používá v řeči o administrativní členění a „v Praze“ například k určení aktuální lokace. Což považuji za extrémně hloupé vysvětlení a jsem si jistý, že Pražští starousedlíci by se mnou souhlasili, neboť od lidí, co zažili v Praze dobu minimálně od sedmdesátých let, spojení „na Praze 1, 2“ a podobně určitě neuslyšíte. Tato hrubá chyba je ale tak expanzivní, že se používá už dokonce v oficiálních dokumentech, jako například v žádosti o živnostenský list, kde bylo uvedeno, že mám trvalé bydliště na Praze 5! Což mě už zvedlo ze židle a musel jsem o tom napsat tento článek. Snad bych ještě byl tolerantní k používání tohoto v běžné řeči, ale určitě ne v oficiálním dokumentu. Je to velmi hloupé a bohužel zažité.
