Článek
Tomáš Garrigue Masaryk, první Československý prezident, přijal prostřední jméno po své milované ženě. Někdy se o ní mluví jako o Charlottě Garrigue, jindy odporně s přídavkem „ová“ na konci příjmení, jenž tam nemá vůbec co dělat, a z dámy to udělá Charlotte Garriguovou. Ani jedna forma není správně. Ani křestní jméno a ani příjmení se u tohoto francouzského jména rodilé Američanky neskloňuje, tedy paradoxně je o to jednodušší její jméno vyslovovat. Není to Charlotta, ale Charlotte. Čili bavíme-li se o ní, nebavíme se o Charlottě, nýbrž o Charlotte. S jejím příjmením je to úplně stejná situace. Čili mluvíme-li o této ženě, mluvíme o Charlotte Garrigue, a to ve všech sedmi pádech! Výslovnost je samozřejmě [Šarlot Garyk].
Příjmení Masaryk a Garrigue se ve výslovnosti rýmují, a tak Češi jednoduše, když jméno prezidenta skloňují, skloňují i to neskloňovatelné. Příkladem v šestém pádu mluví o Tomáši Garykovi Masarykovi. To je hrubá chyba! Zaprvé v tom slově není písmeno „k“, čili když už by ho chtěli lidé skloňovat, měli by jméno vyslovovat například v šestém pádu takto: O Tomáši Garygovi Masarykovi. Tedy se dvěma písmeny „g“. Neuvěřitelné? Mně to přijde naprosto logické. A zadruhé, jak jsem napsal dříve, příjmení Garrigue se v žádném případě neskloňuje! Ani u Charlotte, ani u jejího chotě. Tedy ve všech pádech mluvme o Tomáši Garrigue Masarykovi [Tomáši Garyk Masarykovi], připomínejme si Tomáše Garrigue Masaryka [Tomáše Garyk Masaryka], etc.
Vyzývám tedy všechny, aby o prvním Československém prezidentovi mluvili správně. Když se o něm mluví jako o Garykovi, představuji si spíš psa. Kdo má potřebu prznit jeho prostřední jméno, alespoň by si mohl uvědomit, že je tam „g“, ne „k“.
