Článek
Nakupování patří často ke každodenním rituálům mnoha lidí. Někdo nakupuje denně proto, že má rád čerstvé potraviny, někdo proto, že se až ten den rozhoduje, co vlastně bude vařit a někdo to má třeba i jako denní rituál. Je to zcela jedno a je každého věc, proč a kolikrát týdně do obchodu jde. O to tady až tak nejde. Já sama nakupuji dle toho, jak se zrovna rozhodnu. Nakupování nepatří mezi mé oblíbené disciplíny, ale k životu to prostě patří. Někdo rád nakupuje i potraviny přes internet a nechá si je v klidu dovézt až domů. Já potřebuji vidět a sama si potraviny vybrat.
Když už ale jdu do obchodu, snažím se obejít regály celkem rychle a brát jen to, co opravdu potřebuji a co nejdříve obchod opustit. Když vyloženě nespěchám, platit se odeberu ke klasické pokladně. Ve vytížených hodinách sice nechápu, že jede třeba z deseti pokladen jedna nebo dvě, to si člověk spíš říká, proč se jich tolik dělalo, když k nim nemají koho usadit, ale budiž. Když jsou fronty , tak si je prostě člověk vystojí. V dnešní době má snad každý větší řetězec samoobslužné pokladny, ale pokud k ní jít nechci, tak k ní prostě nejdu.
Tak si tak jeden den v klidu nakupuji a už se odebírám k pokladně. Z několika pokladen je obsazena pouze jedna. Nevadí. Před sebou mám pouze tři lidi. A najednou slyším paní, které už se nákup markuje, jak oslovuje dámu za sebou, že má jít na samoobslužnou pokladnu, že je tam volno. Paní odpověděla, že už má vyložený nákup a že rozhodně nikam nepůjde. Proč by to dělala, když už má nákup vyložený na páse. A najednou slyším přímo pokladní, jak posílá dalšího v pořadí za touto dámou, ať si jde na samoobslužnou pokladnu, že tam nikdo není.
Ten oslovený byl starší pán. Je pravda, že moc věcí neměl, ale moc nechápal, proč ho prodavačka posílá na jinou pokladnu. Ptal se jí tedy, zda pokladnu uzavírá, načež mu odpověděla, že ne, ale že nemusí všichni stát v její frontě, když u samoobslužek nikdo není. Pán, ač moc nechápal, pobral pár věcí, které měl a opravdu odešel. Celou situaci jsem pozorovala a moc nechápala, oč prodavačce jde. Pozorovala jsem staršího pána, který zoufale hledal někoho, kdo by mu na pokladnách, ke kterým zřejmě často nebo vůbec nechodil, pomohl. Bylo mi ho celkem líto.
Blížila jsem se na řadu a prodavačka přesto, že markovala (velmi pomalu s žádným spěchem, možná trochu otráveně) nákup paní, která stála přede mnou, zvedla oči mým směrem. Už jsem věděla, co přijde. Povídá mi otráveně, ať si přejdu na samoobslužku, že budu odbavená rychleji a nebudu muset čekat. Tak jsem se na ní také podívala a odpověděla jsem jasně a zřetelně, že děkuji, ale nechci. No hodila takový škleb, že jsem se musela hodně držet, abych v ten okamžik něco neřekla. Když ale hodila oči na lidi ve frontě za mnou a celkem nahlas jim začala říkat, ať si jdou na pokladny dozadu, že tam je volno, to už jsem nevydržela.
Jsem celkem klidný člověk, který se snaží do ničeho nevměšovat, ale už ta situace se starým pánem mě nenechala zcela klidnou. Tak jsem se na ni podívala a řekla, že nechápu, proč všem říká, kam mají chodit platit, že asi všichni ví, že tam možnost platit na samoobslužných pokladnách je a že je jejich věc, kam platit jdou. Na to mi odpověděla zcela nesmyslně, že se přece nebude stresovat dlouhou frontou, když si můžou jít na jiné pokladny. Na to jsem jí ještě odpověděla, že tam není od toho, aby určovala, kdo má jít kam platit.
Na samoobslužných pokladnách to totiž není žádná výhra. Někdy se totiž stává, že vás při každém odložení do taškové zóny bombarduje automat hláškou, že v taškové zóně je neočekávané zboží. Když se to stane jednou, člověk to většinou přejde, ale když už se dovoláte nějaké pomoci, ta problém vyřeší a sotva se otočí, řešíte to samé, tak to je přinejmenším k vzteku. Nedávno jsem pozorovala celkem mladého muže, kterému se právě toto dělo. Když se to stalo poněkolikáté (ono už to dost zdržuje), naštval se, nákup tam nechal s tím, že na tohle opravdu čas nemá. Docela jsem ho chápala. Prodavač, který je u těchto pokladen, totiž běhá od jednoho k druhému, tak že vám hned nepomůže.
Další, co mě zaráží a nějak nechápu, je platba stravenkami, kde to v jednom obchodě lze i na samoobslužné pokladně, ale ve stejném obchodě na jiném místě nikoliv. Pak se ptám, zda je to pouze ochotou nebo čím? Řetězec by měl přeci dodržovat stejná pravidla, tak jak je možné, že někde obsluha stravenky v klidu a s úsměvem vezme, musí se tedy přihlásit a stravenky z nákupu odečíst a následně je vhodí do otvoru pro ně určené a jinde je to prostě problém? Třeba i z tohoto důvodu pak na samoobslužnou pokladnu nejdu. Pokud mám stravenky a chci je udat, půjdu si tedy vystát frontu.
Samoobslužná pokladna je někdy fajn, ale někdy je to taky pěkně otravný způsob, jak odbavit nákup. Proto nechápu neustálý tlak prodavačů na to, aby šel zákazník platit právě tam. Každý máme přece svobodné právo se rozhodnout, kam půjdeme platit. Pokud mají nedostatek zaměstnanců, není to můj problém jako zákazníka. Že chtějí ulevit prodavačce, která sedí na pokladně a je tam jediná? Je to přece její práce a je za ni placená, tak kde je problém? Sama pracuji dlouhé roky v obchodě a kdybych byla na pokladně, beru to jako svoji práci, i kdyby byla fronta kilometr dlouhá. Pokud bych si potřebovala dát pauzu třeba na toaletu, tak si zavolám někoho, kdo mě vystřídá nebo obsadí jinou pokladnu, abych tu svoji mohla na chvilku uzavřít. Chápu, že prodavačky, a hlavně pokladní to nemají rozhodně lehké, ale nakonec je to jejich práce.
Často slyším, že pokladní si často nemohou jen tak odskočit na toaletu. Tak kde to žijeme? Vedení takových řetězců by se mělo vážně zamyslet nad svým chováním k zaměstnancům, pokud tomu tak skutečně je a zaměstnanci by zase měli vědět, kde je hranice toho, že budou vykonávat zaměstnání pro takové nadřízené. Každý má možnost volby a pokud je někde nespokojen, může se poohlédnout někde jinde. Dokud bude takové chování přehlíženo, nikdy se nic nezmění. Protože jenom spokojený zaměstnanec podává ty nejlepší výkony.
