Článek
Československý vlčák se stylově nehodí úplně pro každý kynologický sport — například u sportovní poslušnosti bývá obtížné udržet jeho dlouhodobou soustředěnost na robotický výkon. Ale když najde disciplínu, která mu „dává smysl“, je v ní často excelentní.Když se mluví o plemenech, která byla od počátku šlechtěna pro práci, většina lidí si vybaví psy, kteří po generace zvládali velkou zátěž v náročném terénu, nepřízeň počasí a k tomu přidávali vlastní ochotu spolupracovat s člověkem. Do stejné skupiny pracovních a služebních psů patří i československý vlčák, ačkoli už na první pohled je jasné, že to není obyčejný pracant. Jeho historie, vzhled i celkový projev prozrazují, že má v sobě něco víc. Kus divokosti, ale i zvláštní typ inteligence, se kterým se u běžných plemen člověk příliš nesetká. Je to pes, který potřebuje směr, ale neumí fungovat pod nátlakem. A právě to ho činí tak zajímavým.
Československý vlčák
Myšlenka vytvořit psa, který snese extrémní podmínky, nevznikla sama od sebe. V 50. letech, kdy se v tehdejším Československu intenzivně řešil výcvik služebních psů pro armádu a pohraniční jednotky, se ukázalo, že standardní plemena ne vždy stačí. Část kynologů tehdy začala přemýšlet nad tím, zda by se některé vlastnosti vlka nedaly využít i v praxi. Byla to odvážná úvaha, ale nakonec se z ní stal řízený pokus pod vedením Karla Hartla. První křížení německých ovčáků s karpatskými vlky proběhla roku 1958. Nešlo o žádné nekontrolované experimenty; program měl jasná pravidla. Sledoval chování, povahu, zdraví i schopnosti potomků a postupně se vybíraly jedince, kteří dokázali propojit vlčí vytrvalost s povahovou ovladatelností ovčáka. Výsledkem byla zvířata, která byla silná, mimořádně pozorná a překvapivě dobře spolupracovala se psovodem.
Plemeno bylo postupně ustáleno a v roce 1982 uznáno na našem území. Do mezinárodního standardu FCI se dostalo v roce 1999. A pak přišla druhá fáze jeho příběhu a to rozšíření plemene do dalších zemí. Nejprve na Slovensko a do Česka, později do dalších evropských zemí, kde si ho lidé rychle všimli. Zvláště v Itálii získal československý vlčák neobvyklou popularitu a tamní chov je dodnes jedním z nejpočetnějších. Zároveň se plemeno rozšířilo do USA, Kanady a na několik míst v Jižní Americe, ale stále zůstává poměrně vzácné a v chovu se velmi dbá na kvalitu a zdravé linie, což je velmi dobře.
U československého vlčáka se nedá říct nic jiného, než že na první pohled zaujme. Mnoho lidí si ho snadno plete s vlkem. Je vysoký, ale ne těžkopádný. Suchá stavba těla a pevné linie působí lehce a přirozeně, jako by byl stvořený k tomu, aby běhal od rána do večera. Kohoutková výška se u psů pohybuje kolem 65–70 cm, u fen je o něco nižší. Co však nezachytí čísla, je celkový dojem. Kombinace pružnosti, rychlosti a síly. Hlava má typický klínovitý tvar. Žádné přehnané rysy. Oči, většinou jantarové, nesou velmi charakteristický výraz. Někdo v něm vidí opatrnost, jiný zvědavost, ale kdo s těmito psy chvíli žije, chápe, že jde o zvláštní druh soustředění. Uši jsou malé, pevné, vztyčené a připomínají uši vlka. Srst vlčáka je dvojitá, hustá a mimořádně praktická. V zimě tvoří bohatou podsadu, která dokáže chránit i v hlubokém mrazu. V létě pes zůstává chráněný díky pevným krycím chlupům. Barevně se pohybuje v odstínech vlkošedé, se světlejší maskou a znakem na spodní části těla. I v pohybu může lehce připomínat vlka.
Kdo si pořídí československého vlčáka s představou, že získá psa typu „zadám povel a hotovo“, bude pravděpodobně zklamaný. Toto plemeno má vlastní způsob uvažování. Je rychlé, vnímavé a hlavně, nebere s vážností věci, které nedávají smysl. Nadšeně spolupracuje, ale chce vědět proč a svým způsobem se mu musí vyplatit povely vykonat. Dril je spíš trestem pro jeho psychiku. Je to pes, který potřebuje vztah. Ne takové to přátelství postavené na pamlscích, ale pevnou, férovou vazbu, kde majitel jedná spravedlivě a dodržuje jistá pravidla. ČSV si váží lidí, kteří jednají klidně a jistě. Agresivní nebo chaotické chování ho spíš odradí nebo v něm dokáže vyvolat paniku.
Socializace je absolutní základ, což tedy platí pro všechna plemena. Přirozená ostražitost je silná a pokud se nepodchytí od mládí, může mít pes problém s novými situacemi nebo lidmi. Správně vedený vlčák však není agresivní. Je jen zdrženlivý a dává si na čas, než si vytvoří vlastní názor. Učení ho baví, ale musí být různorodé, nejlépe v kombinaci s pohybem, stopováním nebo řešením úkolů. ČSV jsem potkala už nějakou řádku a mohu říct, že všichni jsou opravdu celkem dost rezervovaní. Prostě nestojí o kontakt s někým koho neznají. Ovšem i mezi nimi se určitě najde nějaká výjimka.
O nebezpečnosti se u československého vlčáka mluví hlavně proto, že jde o psa silného, rychlého a schopného samostatného rozhodování. Pokud se mu nikdo nevěnuje, může se jeho povaha vyvíjet nežádoucím směrem. Pes, který je ponechaný sám sobě, si začne věci řešit po svém, a to nemusí dopadnout vždy dobře. Vždy když pes přebere velení, není to ideální situace. To ale opět platí všeobecně pro každé plemeno. Ovšem dobře vedený československý vlčák je vyrovnaný, stabilní a v rodině často až překvapivě opatrný. Umí být něžný, zvlášť k lidem, které bere jako součást své smečky. ČSV nebo také mezi majiteli „čévéčko“, má neobvykle dobrý postřeh a rychlé vyhodnocení situace. Mnoho majitelů mluví o tom, že pes v klidu otevře dveře, najde si vlastní cestu tam, kam jít nemá, nebo rozpozná záměr člověka dřív, než se vůbec vysloví slova. Je to zvíře, které pozoruje svět velmi detailně. Tím se liší i od chytrých pasteveckých nebo ovčáckých plemen. Jeho způsob vnímání je někdy až dá se říci analytický.
Na úplném počátku měla být hlavní funkcí práce na hranicích. A v tom se československý vlčák skutečně osvědčil. Dokázal sledovat stopu, která by jiným psům dávno zmizela, a fungoval v místech, kde jiní selhávali, třeba v silném větru, nepříjemném mrazu nebo v náročném horském terénu. V současnosti se plemeno posunulo jinam. Někteří jedinci stále pracují u policie nebo jako záchranáři, ale to není jeho hlavní doména. Mnohem častěji ho člověk potká u sportů, kde se snoubí vytrvalost a rychlost, jako je canicross nebo dog trekking. Často doprovází majitele na dlouhých túrách, zvládne i vícedenní expedice a celkově věci, které vyžadují fyzičku a odolnost. Československý vlčák se ale stylově nehodí úplně pro každý kynologický sport. Například u sportovní poslušnosti bývá obtížné udržet jeho dlouhodobou soustředěnost.
Co se týče zdraví, je plemeno obecně velmi odolné. Má pevnou imunitu, dobrý metabolismus a většinou i výbornou kondici. Přesto existují oblasti, které se v chovu pečlivě sledují. Je to pro velká plemena typická dysplazie kyčlí a loktů, a také genetické onemocnění degenerativní myelopatie. Chov je přísně kontrolovaný, aby se těmto problémům předešlo. Dožívají se nejčastěji mezi 12 a 15 lety, což je vzhledem k velikosti psa velmi slušné. Srst se o sebe stará skoro sama. Jen v období línání je potřeba ji vyčesávat častěji, protože podsada opadává ve velkém. Koupání obvykle není nutné, srst má samočisticí schopnosti. Co se týče krmiva, československému vlčákovi svědčí kvalitní maso, ať už v syrové formě (BARF), nebo v dobře sestaveném granulovaném krmivu. Je důležité hlídat klouby, zejména u rostoucích mladých psů, a vyhýbat se nadměrnému zatížení.
Československý vlčák je krásný, ale rozhodně to není pes pro každého . Je nesmírně inteligentní, ale neočekávejte od něj bezmeznou podřízenost. Je fyzicky silný, ale přitom zranitelný vůči necitlivému zacházení. Vyžaduje čas, přítomnost a skutečnou spolupráci. Vztah se s ním nebuduje týdny, ale roky, a právě v tom je jeho kouzlo. A ať už žije v rodině nebo s aktivním jedincem, vždy se v něm ozve touha po prostoru a svobodném pohybu. Pokud o tomto plemeni uvažujete, je určitě vhodné navštívit chovatele a řádně se informovat. Sice se jedná o nádherné zvíře, ale také zvíře s komplikovanou povahou.
Zdroje:
https://perrolobo.org/en/history-and-origin-of-the-czechoslovakian-wolfdog/
https://www.thesprucepets.com/czechoslovakian-wolfdog-breed-profile-5081865
https://www.dogster.com/dog-breeds/czechoslovakian-wolfdog
https://www.petguide.com/breeds/dog/czechoslovakian-wolfdog/
https://www.ireceptar.cz/zvirata/ceskoslovensky-vlcak-30001113.html
https://vysocina.rozhlas.cz/ceskoslovensky-vlcak-je-chytry-odolny-a-je-s-nim-neuveritelna-zabava-rika-jeho-7119386
https://www.twa.cz/ceskoslovensky-vlcak-je-opravdu-tak-jiny-da-se-vycvicit-a-pokud-ano-kde-ma-sve-limity-anebo-se-opravdu-vycvicit-neda/
