Článek
Nejčastěji se o něm mluví v souvislosti s Afrikou, a právem, protože právě tam je největší druhová rozmanitost. Část druhů ale zasahuje i do tropické Asie. Dorylové jsou pro tropické ekosystémy zásadní hlavně jako predátoři. Nejde o mravence, co občas něco seberou, ale o druhy, které dokážou ve velkém měřítku měnit dostupnost kořisti pro jiné živočichy a ovlivňovat skladbu společenstev bezobratlých.
Mravenci rodu dorylus
U rodu dorylus je důležité to, že ne všichni mravenci žijí na povrchu. Naopak, většina linií tohoto rodu loví převážně v půdě a na povrchu je člověk skoro nevidí. Dorylus patří do řádu blanokřídlí (Hymenoptera), čeledi mravencovití (Formicidae), podčeledi Dorylinae a rodu Dorylus. Podčeleď Dorylinae sdružuje pravé armádní mravence a jejich blízké příbuzné. Pro armádní mravence jsou typické tři věci. Kolektivní predace, časté stěhování a silně specializovaná královna.
U těchto mravenců se nedá mluvit o jednom specifickém místě, kde žijí. Přesto se dají popsat opakující se vzorce. Jsou jimi vlhké tropické lesy a jejich okraje, tam se najde mnoho povrchově aktivních druhů a zároveň i druhy lovící v půdě. Dále jsou to savany, louky, keříky, lesíky a mokřady. Protože pokud je v půdě dost vlhkosti a je tam co lovit, některé druhy fungují i mimo uzavřený les. A také podzemí jako jejich hlavní útočiště, neboť velká část rodu je primárně žijící v půdě. U povrchových nájezdníků je nápadné, že nejde o čistě náhodné procházky. Roj hledá kořist systematicky a kolonie se přesouvá podle toho, jaké jsou zdroje a jaké jsou potřeby jejich potomstva. Dorylové navíc využívají dočasná hnízdiště v podzemních dutinách, často se popisují jako dočasné, které kolonie obývá dny až týdny (někdy i déle).
Dorylus je krásný příklad toho, jak daleko může zajít kastovní rozrůznění u mravenců, čili rozřazení do různých skupin dle funkce nebo tělesné stavby. V kolonii jsou dělnice několika velikostí a tvarů. U povrchově lovících forem se běžně popisuje výrazná hranice mezi menšími dělnicemi a velkými vojáky s masivní hlavou a mohutnými kusadly. Menší dělnice mají na starosti většinu logistiky. Tedy práce kolem plodu, transport kořisti, údržba trasy a komunikace feromony. Vojáci jsou stavění pro boj a ochranu. Jejich kusadla nejsou dekorací, ale nástrojem na lov velké kořisti a hlavně obranu. Voják se dokonce může zakousnout tak pevně, že při snaze o odstranění dojde dřív k poškození jeho těla než k uvolnění kusadel.
Královna je extrém sám o sobě. Je bezkřídlá a její zadeček je nápadně zvětšený, protože tělo je přizpůsobené k výrobě vajíček. U Dorylů se uvádí, že královna patří mezi největší žijící mravence. Například u druhu Dorylus wilverthi je uveden odhad, že královna dokáže vyprodukovat zhruba 3–4 miliony vajíček za měsíc a celoživotně i přes 250 milionů vajíček. Pochopitelně v závislosti na délce života a podmínkách. Samci jsou okřídlení a slouží v zásadě jen k rozmnožování. Dorylinae obecně mají u samců výrazné morfologické odlišnosti oproti dělnicím. Jsou popisováni jako poměrně nápadní a velcí.
Kdo by čekal, že jejich mraveniště bude pouze na jednom místě, spletl by se. Kolonie je sice vázaná na určité území, ale její hnízdiště je často dočasné a přesuny nejsou výjimka. Neplatí přitom, že by všechny druhy fungovaly stejně. U Dorylů se zdůrazňuje, že jejich cyklus může být rozdělený na klidovou a nomádskou fázi než u některých amerických armádních mravenců. Přesto je nomádství a kolektivní lov pro rod zásadní. Jedna z věcí, která Doryly drží pohromadě, je feromonová komunikace. Trasy jsou chemicky značené a tok dělnic se udržuje sám a při narušení, například překážkou. U povrchových nájezdů je vidět i to, že se kolonie pohybuje v organizovaných proudech, kde se transport potravy vrací směrem k hnízdišti.
Na rozdíl od některých jiných armádních mravenců, nejsou striktní specialisté na jediný typ kořisti. U povrchově lovících forem je potrava popisována jako pestrá směs bezobratlých. Patří do ní hmyz v různých stádiích, další mravenci, termiti nebo členovci. Někdy se uvádí i žížaly jako významná složka potravy. Larvy mravenců potřebují hodně bílkovin. Když je v kolonii hodně hladových larev, tlak na lov roste. V období, kdy larvy dorůstají a část se kuklí, může se rytmus lovu měnit. U povrchových druhů probíhá lov tak, že dělnice pročesávají půdu, spadlé listí a nízkou vegetaci. Přední linie vyhání kořist z úkrytů, zadní části proudu ji rozebírají a odnášejí. Tento mechanismus je natolik výrazný, že na něj jsou navázaní i někteří ptáci. Neloví mravence, ale kořist vyplašenou jejich nájezdem. U půdních druhů je lov méně nápadný, ale ekologicky stejně zásadní.
Dorylové nejsou mravenci, kteří cíleně na člověka útočí. To, proč jsou obávaní, má mnohem prostší vysvětlení. Množství jedinců, rychlost reakce a obrovská kusadla. Když člověk zůstane v cestě jejich nájezdu, začnou se bránit. Když začnou panikařit, situace se většinou ještě zhorší. Vojáci se zakusují pevně, kousnutí je bolestivé a při velkém počtu jedinců se přidává problém s tím, že se mravenci drží a člověk je strhává jednoho po druhém. Rizikové jsou hlavně situace, kdy se někdo nemůže rychle vzdálit (malé děti, nemocní, spící na zemi). Takové případy se v různých přehledech zmiňují jako typický scénář, kdy může dojít k vážnějšímu poškození zdraví. Nicméně v některých oblastech jsou nájezdy mravenců vnímány i pozitivně, protože vyčistí okolí obydlí od velkého množství škůdců.
Kolonie má jednu královnu, a tato královna je extrémně plodná. Královna se páří zhruba 15–20× a dokáže uchovávat obrovské množství spermií, řádově stovky milionů spermií. Nové kolonie obvykle nevznikají tak, že by královna sama odletěla a založila hnízdo. U armádních mravenců je typický proces dělení kolonie. Část dělnic odchází s královnou a vzniká nová kolonie. Péče o plod je plně v rukou dělnic. To zahrnuje přenášení vajíček, larvy i kukly při stěhování, regulaci mikroklimatu v podzemních komorách a samozřejmě krmení larev kořistí, kterou kolonie uloví.
Dorylus je rod armádních mravenců, který stojí na třech pilířích: obrovské kolonie, kolektivní lov a reprodukčně velmi schopná královna. V tropech fungují jako významní predátoři bezobratlých. Některé druhy jsou nápadné povrchovými nájezdy, většina je spíš podzemní a člověk kolem nic projde, aniž by o nich věděl. Jsou důležitou součástí přírody a mají svoji roli v ekosystému.
Zdroje:
https://www.sciencedirect.com/topics/agricultural-and-biological-sciences/dorylus
https://zoom.iprima.cz/priroda/mravenci-dorylus-video-112854
https://www.inaturalist.org/taxa/135301-Dorylus
https://a-z-animals.com/blog/dorylus-ants/
https://www.britannica.com/animal/driver-ant
https://budejovice.rozhlas.cz/v-africkych-vesnicich-mravenci-sesivaji-rany-v-australii-se-rozdrcenym-hmyzem-8959269
