Článek
Ve vodě, a zvlášť v tropických řekách žije spousta živočichů, které člověk téměř nikdy nevidí, ale přesto dokážou vyvolat silné emoce. Jsou malí, nenápadní, často průsvitní, a jejich způsob obživy je na hraně toho, co si běžně spojujeme se krásou přírody. Neživí se lovem kořisti v klasickém smyslu, ale využívají jiné živočichy jako zdroj potravy. Přesně do téhle skupiny patří i živočich, znám jako candiru, parazitický sumec z amazonské oblasti, který se stal legendou, strašákem i předmětem seriózního výzkumu zároveň. Kolem candiru se nabalilo tolik historek, že se pravda dočista ztratila.
Vandellia cirrhosa
Druh Vandellia cirrhosa byl vědecky popsán už v roce 1846. Do evropského povědomí se však podobné ryby dostávaly už dříve, s výpravami do Jižní Ameriky a s rozvojem přírodovědných sbírek. Samotný rod Vandellia je podle některých zdrojů spojován se jménem italského přírodovědce Domenica Agostina Vandelliho, po němž je rod pojmenován. Vedle vědecké historie běží ještě druhá linie, lidová a cestovatelská. Candiru se v různých textech objevuje jako zákeřná rybka, která má vyhledávat člověka. Moderní odborné přehledy ale upozorňují, že velká část těchto vyprávění je založená na nepřesných, přenesených nebo přikrášlených zprávách a že spolehlivých důkazů o typických útocích, kdy zalézá do močové trubice člověka, je minimum.
Vandellia cirrhosa je ryba severní části Jižní Ameriky, vázaná na velké říční systémy. Patří do oblasti povodí Amazonky a Orinoka. Rozšíření se navíc nezdá být rovnoměrné, spíš jde o několik lokalit, kde jsou vhodné podmínky, a hlavně dostatek hostitelských ryb. Zároveň se ukazuje, že jde o rybu, která se studuje obtížně. Tropické řeky jsou obrovské, často kalné, a candiru je malý, průsvitný a větší část života tráví u dna. Candiru patří mezi paprskoploutvé ryby (Actinopterygii), do řádu Siluriformes (sumci), a konkrétně do čeledi Trichomycteridae - česky se někdy uvádí jako parazitičtí sumci. V rámci čeledi existuje více životních strategií, od volně žijících druhů po velmi specializované parazity. V rámci čeledi je Vandellia součástí skupiny, která je známá svou krvožravostí (hematofagií), tedy tím, že se živí krví, což je mezi obratlovci mimořádně vzácné. Odborné texty zdůrazňují, že u rodu Vandellia je tento způsob obživy dobře doložen, a jde o vysoce specializovaný parazitismus vázaný na jiné ryby.
Candiru není ryba žijící v hlubokých vodách. Typické je pro ní to, že žije v mělkých úsecích a drží se u dna, často v prostředí s bahnitým nebo písčitým podložím. Jako oblíbené stanoviště se uvádí i pomalejší proud a kyselé vody některých amazonských ramen. Candiru se často zahrabává do substrátu a z něj pak míří hlavně za potravou nebo hledat partnera, se kterým by zplodil potomstvo.. V podstatě to znamená, že i tam, kde se vyskytuje, je pro člověka, a často i pro vědce, snadno přehlédnutelný.
Životní strategie Vandellia cirrhosa se dá shrnout do několika bodů. Hlavní je najít hostitele, rychle se přichytit, napít se krve a zmizet. Nejde o parazita, který by zůstával na jednom hostiteli dny či týdny jako například klíště. Naopak, pozorování a experimenty ukazují, že krmení je spíš rychlá akce. Z hlediska aktivity se uvádí, že může být aktivní ve dne i v noci, což dává smysl. V kalné vodě a u dna nejsou světelné podmínky tak zásadní jako třeba v průzračných jezerech.
Tato ryba je líčena jako rybka připomínající párátko. Jde o štíhlého, protáhlého sumce, často průsvitného, bez šupin. Maximální délka těla je zhruba kolem 17 cm, s tím, že běžné exempláře bývají menší, a to i pouhých pár centimetrů. Tělo je úzké, válcovité, s mírně zploštělou hlavou. Ploutve jsou relativně malé a funkčně nenápadné. Candiru nepotřebuje rychlé manévry predátora, ale spíš schopnost proplížit se do žaberní dutiny hostitele. Typickým znakem jsou vousky (barbely) kolem tlamky a drobné, ale ostré struktury související se snadným přichycením. Často se zmiňují zpětně směřující trny na skřelích, které pomáhají, aby se rybka při krmení snadno neuvolnila. Candiru má miniaturní, jehlicovité zuby, které neslouží k trhání masa, ale k rychlému porušení cévy a přichycení v žaberní oblasti. Jeden z nejpůsobivějších detailů ryby je průsvitné tělo. Po nakrmení může být krev v trávicí části doslova vidět přes stěnu těla. Břicho se pak nápadně zvětší.
Základní potrava je už všem asi jasná. Ano, je to krev. Vandellia cirrhosa je hematofágní parazit, který se zaměřuje na žábry větších ryb. Pozorování popisují, že candiru se k hostitelské rybě přiblíží a snaží se proniknout do žaberní dutiny. Úzké tělo je pro takový průnik přímo stavěné. Ryba necucá krev jako komár. Spíš poruší cévu a krev pak do tlamky proudí samovolně díky tlaku v oběhu hostitele. I proto se zaměřuje na větší žaberní tepny, protože z malých cév by se tak snadno nenakrmil.
O rozmnožování Vandellia cirrhosa toho víme výrazně méně než o jejím krmení. Důvod je prostý. Pozorovat v kalné řece malou rybku, která většinu času tráví u dna, je nesmírně obtížné. Páření ve volné přírodě nebylo spolehlivě popsáno. Tření bylo popsáno pouze v zajetí a to zcela přesně. V tomto pozorování měl samec kroužit kolem samice a tlačit ji ke dnu, přičemž ke kladení jiker a uvolnění mlíčí došlo při těsném bočním kontaktu. Uvádí se také, že šlo o malé dávky jiker, a to opakovaně během více dnů, ale bez úspěšného vývoje. Existuje ale zmínka o ulovené samici s vyzrálými vaječníky v prosinci, což může naznačovat, že rozmnožování souvisí s ročním cyklem vody v Amazonii, například s obdobím dešťů. Nicméně tato informace nemusí být přesná.
Co se týče nebezpečnosti pro člověka, tak tady je třeba velké opatrnosti. Protože tvrzení o vnikání candiru do lidské močové trubice či jiných otvorů nejsou zcela vědecky prokázány. Chybí důkazy a uváděné případy jsou zpochybňované. Často se zmiňuje případ z roku 1997, kdy měl být candiru chirurgicky odstraněn z uretry, jenže i ten je v literatuře popisován jako sporný a kolem jeho interpretace panují pochyby. Současně ale platí, že v amazonských vodách existují i jiné druhy candiru, které mohou zanechat ránu kousnutím nebo se živit mršinami. Dlouho se tradovalo, že candiru přitahuje moč nebo krev ve vodě. Modernější experimenty ale přinejmenším u příbuzných hematofágních candiru zkoumaly reakce na chemické podněty a ukazují, že to nebude tak jednoduché. Roli může hrát i zrak a chování hostitele.
Tento živočich je učebnicový příklad toho, jak se z drobné, specializované ryby může stát kulturní fenomén. Když se ale člověk oprostí od dramatických příběhů, zůstane nám tu velmi zajímavý druh. Štíhlý, průsvitný parazit, který se dokonale přizpůsobil životu v žaberní dutině větších ryb a využívá jejich krevní tlak jako pumpu pro vlastní krmení. Stačí mu být malý, chytrý ve svém způsobu života, a natolik neobvyklý, že si ho lidská fantazie už po staletí přibarvuje.
Zdroje:
https://scienceinsights.org/what-is-a-candiru-fish-and-is-the-human-invasion-myth-true/
https://animaldiversity.org/accounts/Vandellia_cirrhosa/
https://animalia.bio/candiru
https://www.britannica.com/animal/candiru
https://extremeanimalrecords.com/meet-the-candiru-known-as-the-parasitic-fish-thats-the-stuff-of-legends-1-11035/
https://www.dotyk.cz/magazin/candiru-ryba-amazonie-30000223.html
