Článek
Když se člověk ohlédne za největšími námořními katastrofami historie, většinou se mu vybaví slavné jméno Titanic, případně příběhy potopených válečných lodí. Jenže existuje jedna tragédie, která se stala v moderní době, za naprosto obyčejné prosincové noci, a přesto o ní mimo Filipíny neví skoro nikdo. Přitom šlo, a bohužel stále jde o jednu z nejhorších námořních katastrof. Stala se 20. prosince 1987 a během několika minut se z obyčejné poklidné plavby, stal obraz pekla, na který nikdo z přeživších nedokázal nikdy zapomenout.
Nejhorší lodní katastrofa
Trajekt MV Doña Paz měl za sebou už dlouhou historii, nebyl to žádný nový stroj. Loď pocházela z Japonska, původně se jmenovala Himeyuri Maru, a stavěla se na zcela jiný typ provozu, než jakému pak léta sloužila na Filipínách. Společnost Sulpicio Lines ji koupila v 70. letech, přejmenovala, opravovala a přestavovala. V předvánočním čase bývaly filipínské trajekty jako vždy nabité k prasknutí. Lidé se vraceli za rodinami, jiní mířili do Manily za prací, další jen využívali toho, že je pár dnů volna. Oficiální seznam cestujících uváděl kolem 1 500 lidí, ale to byl tehdy spíš orientační údaj.
Na Filipínách bylo (a stále je) běžné, že se lístky prodávaly přímo na palubě a mnohdy bez evidence. Děti do určitého věku se nepsaly nikam. Rodiny se prostě posadily kamkoliv, na podlahu nebo ke schodišti. Všichni doufali, že nějak dojedou. A většinou se tak stalo. Pozdější odhady vyšetřovatelů i vládních komisí mluvily o tom, že na palubě mohlo být přes čtyři tisíce lidí. Některé rodiny z východních ostrovů přišly během jediné noci o desítky příbuzných. To číslo působí absurdně, ale vzhledem k tehdejšímu stavu lodní dopravy to nebylo úplně překvapivé.
MT Vector byl v porovnání s trajektem drobný, jen něco přes padesát metrů dlouhý tanker. Radioaktivní nebo chemický náklad sice na lodi nebyl, ale převážel něco, co je v kombinaci s otevřenou hladinou snad ještě nebezpečnější, téměř devět tisíc barelů benzínu a ropných produktů. Loď měla své technické problémy, neměla úplně kompletní papíry, a hlavně, posádka nebyla v plném složení ani v kvalitě, která by odpovídala tomu, co tanker s takovým nákladem potřebuje. A navíc se měl tanker podle pozdějších zjištění pohybovat v noci a bez správného navigačního dozoru.
Doña Paz byla 20. prosince večer už několik hodin na cestě. Už bylo po desáté, většina lidí spala, nebo se alespoň snažila spát. Někdo hlídal zavazadla, jiní si povídali, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco mimořádného. V tu chvíli se Vector přiblížil. Možná šlo o špatný odhad trajektu, možná o selhání tankerové posádky, možná kombinaci obojího a dodnes se o detailech diskutuje. Faktem je, že kolem půl jedenácté večer se obě lodě srazily. Když se trup tankeru zaryl do boku trajektu, praskly nádrže s benzínem. Únik paliva trval jen sekundy. Vzápětí přišel výbuch, tak silný, že lidé spící hluboko uvnitř lodi si nejprve mysleli, že se utrhl motor, nebo že loď narazila na skálu. Pak přišel další záblesk, který přinesl oheň. Hořela voda kolem lodi. Hořel povrch moře a jiskry byly všude. Tak to popisovali přeživší.
Popálení lidé se vrhali k zábradlím a skákali přímo do plamenů, protože zůstat na lodi bylo ještě horší. Někteří se snažili prorazit skříňky se záchrannými vestami, které byly podle svědků zamčené. Nikdo z posádky prý neřídil evakuaci a v okamžiku nejhoršího šoku se loď změnila v chaos, kde se každý snažil zachránit jak mohl. Někdy se při katastrofách přežije taková ta nejhorší fáze a pak přijde naděje. Tady bohužel nepřišla. Krátce po srážce zhasla světla. Trajekt se ponořil do tmy, kterou narušoval jen žár plamenů odrazem na hladině.
Někdo skákal do vody jen s malým kufrem nebo deskou, jiní se chytali čehokoli, co plavalo. Ti, kteří nedokázali plavat, neměli prakticky šanci a neexistoval žádný organizovaný a bezpečný způsob, jak jim pomoci. Lidé, kteří přežili první minuty, později líčili, že museli plavat mezi hořícími skvrnami benzínu. To, že se jim to podařilo, bylo skoro proti fyzikálním zákonům a dalo by se hovořit o velkém štěstí. Jakmile se oheň dostal dovnitř lodi, nebyla šance ji zachránit. Trajekt se potopil během zhruba dvou hodin. Vector klesl později, asi o dvě hodiny po něm. Vraky dnes leží roztroušené v hloubce okolo pětiset metrů.
A teď přichází obvyklé „kdyby“. Kdyby měly lodě funkční komunikační systémy, kdyby posádka okamžitě volala o pomoc, kdyby někdo kolem slyšel výbuch a nahlásil ho, dopady mohly být aspoň částečně zmírněné. Jenže nikdo se nedovolal. Trvalo několik hodin, než se zpráva o nehodě vůbec dostala k úřadům. A ještě déle trvalo, než se vypravily záchranné lodě. Většina přeživších se zachránila jen díky tomu, že je ráno našly rybářské čluny. Z odhadovaných čtyř tisíc lidí se zachránilo jen 26. Z posádky trajektu nepřežil nikdo.
Národní vyšetřovací komise později označila za hlavního viníka tanker Vector. Loď byla technicky i personálně v nevyhovujícím stavu, neměla řádné povolení a posádka nebyla kvalifikovaná. To ale neznamená, že by Doña Paz byla bez chyb. Mluvilo se o přeplnění, o špatném systému prodeje lístků, o možném lenošení části posádky, o zamčených vestách, o nefunkční radiové stanici. Celá situace byla spíš kombinací systémových problémů, které se roky přehlížely. Soudní spory trvaly dlouho. A jak to bývá, odškodnění bylo spíš symbolické. Mezi oběťmi byly celé rodiny. Lidé cestující domů na Vánoce, studenti i učitelé. Pracovníci, kteří si měsíce šetřili na cestu. Některé vesnice ztratily během jediné noci takové množství obyvatel, že se tam dlouho nedokázalo vrátit normální fungování. Pro ty, kteří přežili, byla katastrofa jen začátkem, museli se vypořádat nejen s následky popálenin, ale i s traumatem, které se těžko vůbec popisuje a asi nedá ani představit.
Tragédie se nesmazatelně zapsala do filipínských dějin. V mírové době neexistuje námořní katastrofa, která by měla vyšší počet obětí. Teprve v roce 2019 se podařilo přesně lokalizovat vraky obou lodí. Záběry ukázaly loď stojící vzpřímeně na dně, jako němý svědek toho, co se stalo. Na Filipínách vznikly památníky, filmy i dokumenty. Každé výročí se vrací otázka, zda by dnes podobná situace dopadla jinak. A i když se něco změnilo, jisté obavy zůstávají. Trajekty tam mají stále pověst přetížených lodí, které až příliš často spoléhají na štěstí.
Zdroje:
https://safety4sea.com/cm-sinking-of-dona-paz-the-worlds-deadliest-shipping-accident/
https://www.marineinsight.com/know-more/the-biggest-ship-collision-ever-recorded-at-sea/
https://www.frnwh.com/2025/07/the-dona-paz-ferry-disaster-the-deadliest-maritime-tragedy-in-history/
https://plnmedia.com/mv-dona-paz-worst-maritime-disaster/
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/25-let-od-nejvetsi-namorni-tragedie-vsech-dob-dona-paz.A121218_152659_zahranicni_brm
https://www.lidovky.cz/svet/zkaza-doni-paz-je-nejvetsi-civilni-namorni-katastrofou-vsech-dob.A121220_100825_ln_zahranici_mtr
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/uhoreli-pred-potopenim-z-havarie-doni-paz-jde-hruza/r~i:article:753506/
