Článek
Aktivity páně Turka jsou všem asi dostatečně známy.
Pokud tedy někdo je schopen tvrdit, že nejmenování tohoto slušně řečeno kontroverzního jedince do pozice ministra (čehokoliv) je způsobeno „osobní antipatií pana prezidenta“ vůči někomu, kdo dostal nějakých 12 tisíc preferenčních hlasů a za jehož morální profil byl se nemusel stydět ani jakýkoliv kriminálník, pak je tady něco hodně špatně!
Jestliže zastáncům pana Turka, jehož aktivity musí být dík jeho medializaci zcela zřejmé, nevadí, že tento jedinec bez jakýchkoliv zkušeností v politice se dere na druhou nejvyšší pozici ve vládě, pak se nedivím, že u nás je možné trestně stíhané osoby delegovat do vládních pozic za potlesku skoro poloviny voličů.
Naše nová vláda i bez Turka je skutečně obrazem něčeho, co mě ani ve snu nenapadlo, že by mohlo nastat. Velkohubá prohlášení pana Okamury či premiéra a jejich prosazování „demokratických“ principů mi připomíná jen něco jako trapný kabaret. V opoziční době naší nové vlády tato přesvědčovala občany o naprostých nesmyslech ať už šlo o svobodu projevu, cenzuru… Sami museli vědět, že lžou. Bohužel půlka populace jim to spolkla.
Ministr obrany po svém projevu dostal od SPD náhubek (to samozřejmě je demokratické) a jako ministr obrany v podstatě nemá do čeho mluvit, pan Macinka po jeho projevu na Ukrajině ho zřejmě dostane také, jen se ještě neví, od koho.
No, stůj při nás, Pane. Jdu si zavřít okno, aby mi zase nevletěl do úst pečený holub.
