Článek
Politický marketing má mnohá úskalí a každý druh voleb, tedy volby komunální, sněmovní, senátní i prezidentské mají svá specifika i četná úskalí. Přímá volba prezidenta je vedle nepříliš populárních senátních voleb jedinou dvoukolovou volbou, kde se voliči rozhodují pouze mezi dvěma osobnostmi a často překračují zavedené stranické linie.
Tento úkaz byl patrný i ve volbách let 2022 a 2023, kde Petr Pavel zvítězil nad Andrejem Babišem nikoli proto, že by reprezentoval určitou část politického spektra, ale zejména díky geniální kampani z dílny Pavly Niederle a jejího týmu, ve kterém se pohybovali přední marketéři typu Martina Klča a Martina Burgera. Oba tito marketéři posléze projevili své nepochopení rozdílů jednotlivých voleb, když ve sněmovních volbách stvořili kontroverzní a nepochopenou Dobrou kampaň hnutí STAN. Kampaň zaměřená na dobročinnost, nadstranickost a pozitivitu nemohla uspět. Sněmovní volby jsou jiné a bez vymezování vůči konkurenci nelze spoléhat jen na jednu osobnost, v tomto případě na Víta Rakušana, kterému objektivně chybí nejen charisma, ale také integrita kvůli četným kauzám samotného Rakušana i jeho hnutí.
Ze strany Petra Pavla je tak snadné podlehnout iluzi o silném politickém mandátu, který ve volbách roku 2023 získal. Tyto hlasy ale lidé svěřili konkrétně Petru Pavlovi pro jeho osobnostní rysy, deklarované priority, nadstranickost a charisma. Kdyby Petr Pavel kandidoval ve sněmovních volbách, mohl by narazit na stejná úskalí jako Miloš Zeman, jehož hnutí SPOZ nepřesáhlo ani potřebnou pětiprocentní hranici nutnou ke vstupu do Poslanecké sněmovny, přitom sám prezident pouhý rok před sněmovními volbami roku 2014 vyhrál nad svým konkurentem, Karlem Schwarzenbergem.
Ona diskrepance mezi 54 % Zemana v prezidentské volbě a 1,51 % hlasů voličů pro SPOZ by mělo Petru Pavlovi sloužit jako ponaučení v současné době, kdy se rozhořel spor o jmenování či nejmenování Filipa Turka kvůli kontroverzní minulosti kandidáta Motoristů sobě.
Jakmile si Petr Pavel vybral stranu, zbytečně prohrál
Pro Pavlovo vítězství v roce 2023 bylo klíčové, aby jeho podpora nevycházela z politické situace v zemi, a proto se také kampaň profilovala jako nadstranická, nikoli podporovaná konkrétní stranou či blokem politických partají. V tomto kontextu politici podporovali Pavla pouze mírně a více kritizovali jeho konkurenta, protože by přímé spojení mezi sněmovními partajemi a Petrem Pavlem současnému prezidentovi více uškodilo, než pomohlo. Andrej Babiš byl na druhé straně pro část jeho vlastních voličů i nerozhodnutých toxický právě proto, že byl spojen s hnutím ANO a jeho slova o prezidentovi všech občanů vyznívala neautenticky a místy až úsměvně. I proto byl Petr Pavel jednoznačným vítězem, a proto také získal přes tři miliony hlasů voličů.
Tento mandát je ale pouze hypotetický, zejména pak v současné době. Prezident Petr Pavel se po letošních sněmovních volbách poprvé politicky vymezil. V období vlády Petra Fialy totiž nesloužil jako arbitr nebo přímý aktér v domácí politice a kroky Fialy toleroval i v těch nejkontroverznějších případech, jakými bylo schválení státního rozpočtu pro rok 2025 a posvěcení snížení valorizace penzí těsně po zvolení. Slabá rétorická kritika hlavy státu nebyla obohacena o činy, čímž k prvním skutečným politickým krokům dochází až nyní.
Vláda hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě je pro Petra Pavla novým a nepřátelským politickým prostředím, kdy jej ani jeden člen nové koalice nevnímá jako preferovanou, natož respektovanou hlavu státu. Samotné jmenování Andreje Babiše a vyjednávání o nové vládě zvládl Petr Pavel perfektně. Aniž by vykročil za hranu ústavy a připodobnil své chování tomu Miloše Zemana, dokázal Babiše přimět k veřejné deklaraci řešení střetu zájmů a lze si domýšlet, že Pražský hrad také v zákulisních jednáních trval na jasné deklaraci ukotvení České republiky v NATO a EU.
Zatímco onu politickou a ústavně vágně vymezenou bitvu o jmenování premiéra vyhrál jednoznačně Petr Pavel, otázku jmenování či nejmenování Filipa Turka prezident značně podcenil. Razantní odmítnutí kandidáta Motoristů stojí Petra Pavla neadekvátní politický kapitál, který nyní jeho oponenti využijí k tomu, aby akcentovali Pavlovu minulost a připodobnili prezidenta k Miloši Zemanovi. V médiích a vyjádřeních politiků se tak opět objevuje mládí Petra Pavla, jeho členství v komunistické armádě a související deklarace o internacionální pomoci Sovětského svazu v roce 1968. Opět se také akcentuje jeho předlistopadová kariéra směřující k činnosti zahraničního rozvědčíka komunistické armády a nic z toho není pro prezidenta pozitivní, ba naopak. Nejmenování Filipa Turka navíc prezidenta donutilo k dalším politickým chybám. Petr Pavel musel učinit razantní krok podobný tomu Miloše Zemana, když odmítal na ministerské posty Michala Šmardu nebo Miroslava Pocheho. Ačkoliv se nyní snaží politici i prezident nejmenování Turka všemožně odůvodnit, jde zcela patrně o krok minimálně na hraně, nebo dokonce za hranou ústavy.
Jde ale o významný konflikt? Ve chvíli, kdy je Jindřich Rajchl výrazným poslancem vládní sněmovní většiny a premiérem byl jmenován trestně stíhaný Andrej Babiš a do funkce předsedy Poslanecké sněmovny jmenován trestně stíhaný Tomio Okamura, je Filip Turek politicky marginální. Nejmenování kandidáta Motoristů kvůli kontroverzím je sice částí společnosti chápáno pozitivně, ale tento krok nenávratně naboural Pavlův dojem nadstranického prezidenta a donutil hlavu státu k jasnému vymezení politické příslušnosti.
Petr Pavel nemůže nerovný souboj politicky vyhrát
Nyní je postup obou stran sporu jednoduchý. Filip Turek bude hrát roli oběti zvůle protiústavního chování prezidenta, který jej nejmenuje čistě z osobních důvodů. Motoristé, ale i další partaje Babišovy vlády Petra Pavla vykreslí jako bývalého komunistického vojáka a adepta na příslušníka zahraniční rozvědky, který schvaloval invazi vojsk Varšavské smlouvy a nyní za kontroverzní minulost kritizuje dosud bezúhonného - na papíře - kandidáta Motoristů. Hlava státu bude akcentovat důraz na ústavní hodnoty a pokusí se Turka vykreslit jako infantilního, dětinského, arogantního a kontroverzního nominanta, jehož minulost je natolik nepřijatelná, že jmenován být nemůže.
Kdo vyhraje? Jednoznačně Andrej Babiš a bude-li vláda úspěšná, také Motoristé. Lidé odpouští napraveným hříšníkům a podporují oběti, což si měl Petr Pavel uvědomit nebo mít takové politické poradce, kteří jej na tento odvěký princip upozorní. Logika je jednoduchá. Petr Pavel potřebuje udržet důvěru svých 58 % voličů, zatímco Filipu Turkovi a Motoristům stačí více než 7 % elektorátu. Tento souboj nemůže Petr Pavel vyhrát, a zatímco se prezident snaží přesvědčovat své voliče o Turkově závadnosti, ANO, SPD a Motoristé s radostí pozorují, jak při vedení této zbytečné války ztrácí Petr Pavel politický kapitál s každým voličem, který je ze zbytečného sporu nejasného politického významu unavený. Takový volič posléze odsoudí za zbytečný spor obě soupeřící strany, tedy Pražský hrad i Filipa Turka.
V zájmu Motoristů a Andreje Babiše je, aby se otázka nejmenování Filipa Turka řešila co nejdéle a Pražský hrad se sporem maximálně vyčerpal. Z neznámého důvodu se Petr Pavel do této pasti chytil a vydává na boj proti Turkovi neadekvátní úsilí. Babišova vláda má navíc nad Petrem Pavlem kompetenční přesah a jmenování Filipa Turka do pozice vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal ukazuje, že Petr Pavel tahá za kratší konec provazu. Kdyby Turka jmenoval s výhradami, zůstane prezident politicky čistý a odpovědnost přenese na Andreje Babiše s tím, že by měl plnou volnost Turkovo působení z Pražského hradu kritizovat, a to i veřejně.
Takto se hlava státu pustila do zcela zbytečného sporu, který ale může Petra Pavla hypoteticky stát i druhý mandát prezidenta, budou-li prezidentovi političtí odpůrci úspěšní v akcentování Pavlovy minulosti a podobenství s Milošem Zemanem. Karty jsou ale rozdány a je smutné sledovat, jak se hlava státu vyčerpává na zcela zbytečném sporu, kterému se mohl Petr Pavel snadno vyhnout.
