SPD implodovala. Babiše čekají těžké časy

Tomio Okamura je mistrem v disciplíně předstírání a navzdory volebnímu debaklu v podobě 7,8 % hlasů pro SPD nadále vystupuje, jako by bylo vše v pořádku. Poslanecký klub SPD složený nejen z kmenových nominantů SPD, ale také z členů Svobodných, Trikolory a hnutí PRO je ale mimořádně nestabilní a rozepře se začínají projevovat dříve, než se původně plánovalo.

V minulé Sněmovně měl Tomio Okamura k dispozici 20 poslanců, zatímco po říjnových volbách se může opřít o hlasy pouhých 9 kolegů, z nichž někteří již začínají projevovat značný nesouhlas s deklarovanou vládní politikou, zejména kvůli přístupu k Evropské unii a diplomatické podpoře Ukrajině. Jako blesk z čistého nebe se objevil Jaromír Zůna se svou tiskovou konferencí, která vzbudila značné ohlasy díky jasnému popření deklarované politiky SPD, ačkoliv je nový ministr obrany oficiálně jmenován Tomiem Okamurou. Ministr obrany ale pouze potvrdil očividné, tedy že jeho politika nevychází z ideové polohy Tomia Okamury, nýbrž z nastavené politiky Babišovy vlády. Zůna a další experti hnutí SPD nejsou nominanti Okamury, nýbrž konsenzuálně schválení zástupci vlády Andreje Babiše, jejichž politika odpovídá Babišovu politickému nastavení.

Jakmile se ale Jaromír Zůna projevil, nastala uvnitř SPD a Okamurova poslaneckého klubu pohroma. Jindřich Rajchl se přihlásil o funkci ministra obrany a Tomio Okamura se jal hasit požár tím, že Jaromíra Zůnu donutil k ponižujícímu výstupu po boku Radima Fialy, kde se generál české armády ve výslužbě zavázal k mlčení a přenechal tlumočení pozice české vlády Andreji Babišovi, nikoli však svému stranickému šéfovi, Tomiu Okamurovi. Hnutí SPD si tímto krokem ale pouze kupuje čas. Koaliční smlouva je sepsaná tak, že gesci nad jmenováním a odvoláváním ministrů vlády drží výsadně Andrej Babiš a jakmile byla vláda jmenována, odvolat ministry bez Babišova souhlasu nelze.

Pro SPD má tento projev podřízenosti jejich stranických nominantů Andreji Babišovi dalekosáhlé politické důsledky. Voliči totiž pochopili nerovný obchod, který musel Tomio Okamura s lídrem hnutí ANO uzavřít, aby bylo hnutí SPD v rámci vládní koalice legitimizováno. Jako člen vlády se Okamura mohl vyhnout odpovědnosti za volební fiasko, kvůli kterému by jakýkoli jiný předseda politického hnutí či strany okamžitě rezignoval.

Stabilita vlády je v ohrožení. Reakce SPD na výbušnou tiskovou konferenci ministra Zůny byla z hlediska politického marketingu mimořádně neobratná, ne-li přímo amatérská. Video Radima Fialy s ministrem obrany připomínalo praktiky minulého režimu a nápravu komunistických funkcionářů, kteří sešli na zcestí. Jindřich Rajchl se ale okamžitě ozval a Miroslav Ševčík z Trikolory situaci nejen bagatelizoval, ale také připomněl svou pozici nezávislého kandidáta partaje Zuzany Majerové, což jeho věrnosti vládní většině příliš nepřidalo.

V klubu SPD lze sledovat ty, kteří pozice získali a s Babišem spokojeně vládnou, a ty, jejichž ambice nebyly dostatečně uspokojeny. Libor Vondráček, Markéta Šichtařová a Miroslav Ševčík jsou relativně spokojení, ale Zuzana Majerová s Jindřichem Rajchlem nedostatkem funkcí očividně trpí. Trhat se začala i vnitřní jednota poslaneckého klubu SPD, kde poslanec Miroslav Síla jasně deklaroval, že s pozicí nominovaného ministra nesouhlasí a tiskovou konferenci Jaromíra Zůny vnímá jako podvod na voličích. Pro Tomia Okamuru je situace závažná, nicméně rozpory v klubu SPD více trápí Andreje Babiše.

Stabilita vlády je odvislá od loajality Okamurových lidí a poslanci Rajchl, Ševčík, Foldyna, Majerová či Síla již prokázali, že nejsou ochotní hrát role loajálních vlasteneckých radikálů přidružených k silně proevropské vládě lídra hnutí ANO, která se zavázala podporovat nejen Ukrajinu, ale také spojenecké závazky v rámci Severoatlantické aliance. Současná vláda je ale jediným možným povolebním uspořádáním sněmovní většiny, protože členové STAN, SPOLU a Pirátů nadále rezolutně odmítají s Andrejem Babišem jednat a nic by Víta Rakušana nebo Martina Kupku nepotěšilo více než chaos uvnitř vládní koalice. Andrej Babiš musí s nesourodým klubem SPD pracovat a jakákoli rozepře před hlasováním o důvěře vládě nebo o jeho vydání k trestnímu stíhání je nepříjemnou komplikací, která může stabilitu vlády ohrozit.

Klíčové je pochopení, jak přesně je klub hnutí Tomia Okamury rozložen a jak jsou jednotliví poslanci SPD loajální svému předsedovi, jehož ambicí je vládní angažmá a zachování funkcí, které jednotliví členové kandidátky SPD získali ve sněmovních volbách. V letošních volbách mandát obhájilo pouze 10 poslanců z 20, kteří hnutí SPD zastupovali po volbách roku 2021. Z této desítky jsou v ohledu loajality vůči Tomiu Okamurovi labilní pouze Jan Síla a Jaroslav Foldyna. Pětasedmdesátiletý Síla je poslancem již druhý mandát a slovy pragmatika nemá co ztratit, tudíž se ve svých pozicích a názorech neslučuje s politickým konsenzuálním jádrem hnutí SPD. Jaroslav Foldyna je pak unikátní tím, jak primitivně využívá radikalizaci voličů prostřednictvím nepříliš intelektuálních, leč přímých projevů v Ústeckém kraji, odkud pochází a odkud čerpá voličskou základnu.

Dva z deseti kmenových poslanců SPD tak vykazují separatistické a potenciálně radikální tendence. Na druhé straně ale existují Libor Vondráček, Markéta Šichtařová a Zuzana Majerová, pro které jsou současné pozice poslanců vrcholy jejich politické kariéry a jen těžko si lze představit, že by se od vládní většiny Andreje Babiše odtrhli. Jak ale bude ubývat čtyřletý mandát zvolených poslanců, budou se také měnit jejich priority a tón nebude udávat Tomio Okamura, nýbrž jeho radikálnější a politicky uvěřitelnější soukmenovci Jindřich Rajchl nebo Jaroslav Foldyna, kteří přemýšlí dlouhodobě.

Okamurovou slabinou je jeho nedostatek uvěřitelnosti. Jakmile se šéf SPD tváří státotvorně a tvrdí, jak bude předsedou Poslanecké sněmovny pro všechny, nepůsobí jako státotvorný politik dostatečně autenticky a stejný problém má Okamura ve chvíli, kdy horuje proti ukrajinským uprchlíkům a Bruselu, zatímco jeho koaliční partner Babiš razí proevropskou, leč pragmatickou a lacině populistickou rétoriku. Hnutí SPD má tak díky pseudokoaličnímu předvolebnímu slepenci dvě neslučitelné tváře. Radikální Rajchl a Ševčík nezapadají do státotvorné SPD, která je nyní součástí vlády a jakmile se voliči vzbouří, pitoreskní výlevy Radima Fialy a Tomia Okamury, díky kterým se snaží získat naštvané voliče zpět, působí taktéž účelně a neupřímně.

Andrej Babiš ale potřebuje stabilní SPD, respektive alespoň jejích 8 až 10 poslanců, aby jeho vláda vydržela. Na Okamurovy kompromisy a chyby ale čeká Jindřich Rajchl s dalšími radikály, pro které je státotvorný lídr SPD ideální příležitostí k zisku dalších politických bodů a uchvácení tradičně extrémní části populace, jejíž hlasy letos získalo nejen SPD, ale také hnutí Stačilo!. Nejde o malou skupinu, ale o zhruba 12 až 15 % voličů, pro které je Andrej Babiš příliš slabý a bude-li jej Okamura následovat, bude slabý a nedostatečně radikální jakbysmet.

Tím nejhorším, co se Andreji Babišovi v roli premiéra může stát, je štěpení poslanecké většiny po vzoru Slovenska, kde podobně jako SPD implodovala sama do sebe strana SNS Andreje Danka a výsledkem je nesrozumitelný, bizarní a toxický mix nejednotných zákonodárců, kteří premiéra Fica neustále vydírají. Ačkoliv má Andrej Babiš pohodlnější většinu než Fico, je pouze otázkou času, kdy jej začne vydírat část radikálnějšího klubu SPD nebo v horším případě samotný Okamura. Premiér si nemůže dovolit jediné, a to vypadat slabě.

Smutnou zprávou pro lídra hnutí ANO je, že již slabě vypadá. Tisková konference ministra Zůny a jeho následné umravňování bylo vrcholem politického amatérství, v jehož světle vypadá jako amatér i sám Babiš. Novoroční poselství Tomia Okamury a jeho zcela nevhodné a účelně přednesené štvaní národa ve svátečním čase jde taktéž na bedra Babiše a jeho poslanců, kteří Okamuru do pozice nejvyššího ústavního činitele vynesli. Poznámky Radima Fialy o nejasné odpovědnosti Ruské federace za teroristickým útokem na areály ve Vrběticích jsou pak jen dohrou výše zmíněných událostí, kterými lídři SPD ujišťují vlastní voliče, aby neposlouchali Jindřicha Rajchla, protože jsou sami dostatečně radikální a reprezentují i konspirující část české veřejnosti.

Motoristé sobě zatím s Babišem svorně mlčí, je ale pouhou otázkou času, kdy se ozvou liberálnější poslanci typu Oto Klempíře, Borise Šťastného nebo Aleny Schillerové a dalších těch, kteří názory SPD nesdílí, někteří tak již učinili. Tato skupina, která jistě v soukromí Okamurou opovrhuje, ale musí navenek zůstat solidární, se dříve či později vymezí ještě více, budou-li kontroverzní výroky ze strany SPD a jejích poslanců přibývat. V takovém případě ale již bude muset Andrej Babiš zasáhnout, protože by jeho apatie podrývala autoritu i u vlastního poslaneckého klubu a koaličních Motoristů. Premiér jistě tak rychlý rozkol vedoucí k nestabilitě nově sestavené vlády nečekal.

Hnutí ANO ale nemá v případě pokračující eroze SPD a její deklarované státotvornosti jinou možnost, než koaličního partnera vyměnit. Babišův volební uragán a rekordní zisk hlasů volá po konsenzuálním Babišovi, nikoli izolovaném lídrovi Orbánova či Ficova typu, kterého Češi nechtějí. Jistou naději do budoucna představuje fakt, že Babiš není ve své slabosti sám a s jistou ideovou i personální vyprázdněností se potýkají také strany z koalice SPOLU a Starostové, jejichž kandidátky voliči přeskládaly k nepoznání masivním využitím kroužkování. V časech geopolitické a ekonomické nejistoty potřebuje republika stabilní vládu, nikoli politikaření a udržování umělých nepřekročitelných bloků mezi „populisty“ a „demokraty“. Jestli opoziční strany promeškaly povolební čas, kdy bylo možné Babišovi nabídnout alternativu, nyní mají druhou šanci.

Slabá SPD znamená slabého Babiše, což pro premiéra rozhodně není přívětivý vývoj, zejména pak na samém počátku jeho mandátu. Bude-li eroze pokračovat, stane se vláda nesourodým, pitoreskním a vysmívaným celkem, jehož budoucnost bude díky radikálnímu křídlu SPD značně nejistá. Sám Andrej Babiš si navíc, jak vyplývá z jeho současné apatie, neví se situací rady a snaží se jí vymlčet. To ale půjde jen stěží. Je čas přemýšlet nad novým složením vlády a novými koaličními partnery. Nejprve ale musí dojít k tomu nejdůležitějšímu, tedy k hlasování o Babišově nevydání k trestnímu stíhání. Teprve posléze může začít ta správná politika a SPD může rychle zjistit, jak moc je nahraditelná a jak snadno se Andrej Babiš Tomia Okamury i jeho nesourodého klubu zbaví, bude-li mít možnost.