Nepopulární názor: Motoristy nekrmit, jen více posílí

Bezmála 10 let jsem se zabýval politickým marketingem, dívám se tedy na věci jinak a jsem si také vědom metrik, kterými se v politickém světě měří úspěch. A jelikož od zveřejnění výsledků sněmovních voleb dne 4. října roku 2025 probíhá non-stop kampaň zaměřená na politiky, sponzory a spřízněné osobnosti kolem strany Motoristé sobě, musím se k tématu taktéž vyjádřit.

Kdybych byl nyní odpovědný za marketingovou strategii Motoristů sobě, připadal bych si jak v sedmém nebi. Nic lepšího se totiž malé sněmovní partaji, která po loňských volbách debutuje, nemohlo stát. Lídři Motoristů jsou vidět všude, každý den a nad jejich výroky i myšlenkami polemizuje celá Česká republika, přičemž jejich odpůrci náležitě prostoru využívají k vlastnímu zviditelnění, jak dnes a denně dokazují nejen zástupci opozičních stran, ale také spolky Milion chvilek pro demokracii a Štít demokracie. Cokoli řekne Filip Turek nebo Petr Macinka, je amplifikováno s takovým dosahem, jako by si sami Motoristé sobě platili reklamu napříč mediálním spektrem i sociálními sítěmi, což by stálo stovky milionů korun.

Liberální média, jejichž reprezentanti by běžně konzervativní myšlenky příliš nešířili, dnes čile komentují výstupy Filipa Turka, kauzy Oto Klempíře, výroky Petra Macinky a stranou nezůstávají ani přidružené osobnosti, jakými jsou Richard Chlad, Marek Vašut nebo i Xaver veselý a jeho internetová televize. Co je na obálce deníku Reflex? Filip Turek. Jaké je téma Deníku N? Oto Klempíř a jeho role ve videoklipu rappera Řezníka. Co rezonuje investigativou České televize? 40 let staré kauzy Oto Klempíře. Boris Šťastný je pak terčem vtipů a rozhovory s Richardem Chladem dosahují stovek tisíců zhlédnutí. Média komentují Turka, televizním relacím dominuje Petr Macinka a jeho spor s Pražským hradem, sociální sítě žijí Motoristy a Milion chvilek demonstruje, opět proti Motoristům, respektive za prezidenta Pavla, který je s partají ve sporu.

Jeden televizní spot v hlavní vysílací relaci přitom stojí zhruba 100 až 250 tisíc korun podle délky a sezóny. Dobrá kampaň na sociálních sítích se zaměřeným dosahem a dlouhodobým záběrem do cílových skupin může stát i miliony a bannery v tištěných médiích doplněné o efektivní offline kampaň by opět kasu Motoristů ochudily o pěkných pár milionů. Jeden dobře situovaný billboard na hlavním tahu do Prahy vyjde na 15 až 30 tisíc korun měsíčně, což levná záležitost.

V politice dnešní doby přestává být důležitá mediální konotace a s diverzifikací mediálního prostoru do jednotlivých podcastů, nezávislých projektů a aktivit na sociálních sítích se ztrácí i pomyslné mediální kladivo, které dříve politiky nemilosrdně popravovalo ve chvíli, kdy se v tisku objevily jakékoli zprávy zásadnější povahy. Tak to dnes není. Andrej Babiš je trestně stíhaný, ale získal bezmála 35 % hlasů voličů, Tomio Okamura je pak podobný případ. Filip Turek nemusel nijak budovat svou pověst, ke vstupu do Evropskému parlamentu a bezprecedentnímu zisku skoro 11 % hlasů musel udělat jediné - založit si Facebook, Instagram a navštěvovat nezávislé podcasty. I četní skokani v Pirátech a hnutí STAN potvrzují, že se doba změnila a iPhone doplněný o instalaci Instagramu často zvládne větší kouzla, než volební spot za 300 tisíc korun v hlavním vysílacím čase opakovaný stále dokola.

Disciplíny politické komunikace a politického marketingu užívají jeden příhodný termín, takzvaný inflection point, volně přeložitelný jako bod obratu. Tento fenomén si lze představit jako středobod krizové komunikace, po kterém již strana v defenzivě začíná přílišným tlakem získávat, místo aby ztrácela.

Aby mohli čtenáři a marketingoví laikové fenomén pochopit, popíšu jej na dvou známých kauzách, konkrétně na zavlečení syna Andreje Babiše na Krym a na dnešních všudypřítomných kauzách strany Motoristé sobě. Jakmile novináři Jiří Kubík a Sabina Slonková vypátrali Andreje Babiše mladšího a zjistili, že jej otec, předseda hnutí ANO, nechal kvůli vyšetřování kauzy Čapí hnízdo odvézt proti jeho vůli na Krym, vypukla zřejmě nejničivější kauza pro veřejné mínění Andreje Babiše, jaké kdy dnešní premiér musel čelit.

Objevovala se nová zjištění, například o psychiatrickém posudku vystaveném Babišovou spolupracovnicí, Ditou Protopopovou, jejíž manžel byl tím, kdo Andreje Babiše mladšího na poloostrov okupovaný Ruskem doprovázel. Co den, to nový detail, nové zjištění, nový rozhovor s odborníky, psychiatry, politiky, politickými komentátory. A Andrej Babiš politicky trpěl, dokonce to s jeho politickými vyhlídkami několik měsíců vůbec nevypadalo dobře. Následně se ale v kampani před sněmovními volbami roku 2021 situace změnila. Jeho syn se totiž osobně angažoval v politické kampani proti vlastnímu otci, navíc po boku Babišových politických rivalů, což mnoho lidí považovala za pomyslné překročení hranice. A efekt? V červnovém průzkumu IPSOS z roku 2021 měřícím volební potenciál a voličské jádro jednotlivých partají dominovaly koalice SPOLU a PirStan se zisky více než 47 % hlasů, zatímco Andrej Babiš získal pouze 23 % a dále ztrácel. O několik měsíců později, jakmile se dosáhlo onoho bodu obratu a Babišovi rivalové začali na pilu tlačit až příliš, se trendy změnily. Ivan Bartoš si mohl pouhých několik měsíců pomýšlet na pozici premiéra, jen aby se následně probral do krušné povolební reality se ziskem pouhých 4 poslanců. Principem tohoto fenoménu je tedy situace, kdy se negativní kampaň obrátí proti svému stvořiteli a začne objekt posilovat, místo aby mu škodila.

Při návratu do současnosti si ještě neodpustím malou odbočku do roku 2025. Motoristé se potáceli po arogantních výstupech Filipa Turka v reakci na jeho rychlou jízdu na samém dně historických preferencí a ve sněmovně by je čekal málokdo. Situaci ale obrátil jeden jediný moment - na scénu vstoupil Oto Klempíř a oznámil svou kandidaturu v Plzeňském kraji. Média opojená svým úspěchem při demolici Filipa Turka vrhla totožné prostředky do místy oprávněného útoku na Klempíře a akcentovala jeho minulou spolupráci s STB i další kontroverze. Jenže to zašlo příliš daleko. Lídr Motoristů díky nebývalé pozornosti opanoval celostátní média i televizní relace a stal se univerzálním tématem společenské debaty po minimálně dva klíčové zářijové týdny. Po vyhazovu z kapely J.A.R, jejíž členové si byli minulosti Klempíře dobře vědomi, se dostal další bod obratu a byl to Klempíř, nikoli Macinka nebo Turek, kdo svým vstupem na scénu zajistil Motoristům přežití a zisky sněmovních lavic.

Jelikož jsem s Otou Klempířem spolupracoval na kampani Karla Schwarzenberga v roce 2013 a znám jeho postupy i myšlení, nepovažuji tento scénář za náhodný, ale za pečlivě vystavěný finiš kampaně samotným Klempířem už jen proto, jak se společně s masivní mediální smrští objevilo klíčové heslo - volte Motoristy, nikdo se to nedozví.

Není náhodou, že se veškeré průzkumy veřejného mínění zrovna u výsledků Motoristů sobě mýlily nejen ve volbách do europarlamentu, ale také v těch sněmovních. Při pohledu na další zveřejněná šetření je důvod zřejmý. Více než dvě třetiny voličů Motoristů volily Petra Pavla a polovina elektorátu dříve volila Kalouskovu Top 09 nebo ODS. Mezi voliči partaje Petra Macinky tak existuje velká skupina inteligentních a vzdělaných příslušníků střední a vyšší střední třídy, kteří jednoduše nechtějí být viděni. Neúčastní se průzkumů, nedávají své preference najevo a očekávají od politiků obsah, nikoli hodnotovou formu. Prezentovaná zkratka Motoristů coby fanoušků Filipa Turka mohla platit pro evropské volby roku 2024, ale není již uplatnitelná pro volby sněmovní, kde se partaj opřela o úplně odlišný elektorát.

Jako bych nyní slyšel Martina Jaroše, jednoho z nejúspěšnějších českých politických marketérů. Máš blbě cílovku, říkal s oblibou, a měl pravdu. Bez správné identifikace cílové skupiny nelze vést nejen úspěšnou kampaň, nýbrž také antikampaň. Jakmile se elitní čeští investigativní novináři zabývají účinkováním Oty Klempíře v klipu satirického rappera Řezníka a novinářka Zdislava Pokorná zcela seriózně rozebírá, zda jde o čin slučitelný s pozicí ministra kultury, část české veřejnosti se minimálně zamyslí, nebo dokonce i zasměje. Původně správně cílená kampaň na bizarní a nepochopitelné lapálie Filipa Turka z října a listopadu roku 2025 se postupem času přelila v neméně pitoreskní smršť správ o každém pohybu Petra Macinky, Filipa Turka i dalších zástupců Motoristů. Když začne médii rezonovat výrok Filipa Turka pronesený na Ukrajině, mimo jiné zcela vytržený z kontextu, najdou se i občané, kteří si celý výstup z rozhovoru Radka Bartoníčka pustí a vyhodnotí, zda šlo skutečně o neslýchaný či závadný čin. Opět, mediální smršť po výstupu Petra Macinky na Mnichovské bezpečnostní konferenci, za které na domácí půdě sklidil zdrcující kritiku, ale chválila četná zahraniční média a informovala o tvrdém střetu významné političky s ministrem, který si uhájil vlastní názor. Své uznání vyslovil i poradce prezidenta Pavla, Jan Macháček, který je dlouholetým matadorem nejen v oblasti politické komunikace a bezpečnostní politiky. Situace je již jistě za pomyslnou hranou, když největší české mediální domy berou zcela vážně výrok Richarda Chlada o tom, že by byl vhodným ministrem životního prostředí, je zřejmé, že je onen bod obratu v politické komunikaci již dávno minulostí a neustálá pozornost začíná straně Motoristů naopak pomáhat.

Do toho proti Petru Macinkovi protestuje spolek Milion chvilek pro demokracii a vydává petici na ochranu i podporu Petra Pavla. Potřebuje ale prezident chránit proti partaji, která získala 6,78 % hlasů ve volbách do Poslanecké sněmovny? Pokud ano, jde zároveň o přiznání, že jsou Motoristé daleko silnější, než jaké je veřejně známé osobnosti i média vykreslují. Na těchto demonstracích se následně objevují i lídři opozice, kteří tak přilévají olej do ohně a dále Petra Macinku i jeho stranu posilují, namísto aby budovali své vlastní značky a prezentovali vlastní úspěchy. V zemi, kde členství v Evropské unii vnímá pozitivně pouhých 42 % lidí a informacím z médií věří 33 % občanů, je onen prostor a budování značky - ať už negativní či pozitivní - tím skutečným a jediným výsledkem neustálé dominance Motoristů ve veřejné debatě. Každá kritika Macinkových výstupů s sebou také nese šíření jeho ideologie a každý článek o Filipu Turkovi donutí nespočet čtenářů k dohledání informací o samotné osobě zmocněnce s tím, že může paradoxně přední osobnosti a politiky Motoristů i posílit.

V dnešní době se díky přebytku informací a sociálním sítím nenávratně změnila politika i politický marketing. Úspěšní politici jsou ti, kteří dokáží z pozice síly konzumovat narativy i témata konkurence v reálném čase, jak to dělá například Friedrich Merz v Německu, kde částečně přebral protiimigrační rétoriku konkurenční AfD a vyhrál volby. Dělá to i Georgia Meloni, která sofistikovaným způsobem prosazuje část programu radikálnější Ligy Severu Mattea Salviniho a eroduje tím i jeho podporu mezi umírněnou částí konzervativních Italů. Naopak, Keir Starmer ve Velké Británii není schopen zastavit či zpomalit nástup Nigela Farage hlavně proto, že není schopen přejmout a uznat obavy části britské veřejnosti, v důsledku čehož zřejmě i brzy skončí jeho politická kariéra.

U nás máme Andreje Babiše, experta na vysávání menších partnerů i témat oponentů. I Babiš má ale nyní s Motoristy problém. Média, část občanské společnosti a politická konkurence mu jeho partnery až absurdním způsobem vykrmuje pomocí neustálé pozornosti, reakcí a komentářů, až Motoristé sobě posilují natolik, že se z okrajové partaje stávají politickým mainstreamem. To ještě neznamená, že by tento potenciál dokázali jakkoli využít, ale se schopnými stratégy, marketéry a sítí nekonvenčních partnerů v podobě četných nezávislých podcastů se nyní straně Petra Macinky naskýtá neobyčejná příležitost ke vstupu do té skutečné politiky. Přál by si někdo oponovat předvolebními průzkumy, kde Motoristé ztrácí? Zisk 5 % hlasů na 1000 respondentech skrze metodu CATI je tak brutálně nepřesný, že je informace o skutečné podpoře partaje zcela nedůvěryhodná, což ostatně uvádí i samotní statistici. Ty skutečně důležité údaje přitom veřejně dostupné jsou - voliči Motoristů volili Petra Pavla, dříve volili ODS i Top 09 a většinově podporují Ukrajinu a jsou skeptičtí vůči Evropské unii, což partaji Petra Macinky nabízí na názorovém půdorysu české společnosti ideální konstelaci ke kontinuálnímu růstu, zejména ve větších městech mimo Prahu.

Nechci ale pouze kritizovat, tudíž nabídnu i ověřenou a dekádami odzkoušenou strategii, jak by nyní mohli lídři opozice partaj Andreje Babiše skutečně oslabit. Tím zranitelným článkem totiž nejsou Motoristé, nýbrž SPD poskládaná z názorově nesourodých a živořících straniček, jakými jsou Svobodní, Trikolora a PRO Jindřicha Rajchla. Daleko efektivnější než útoky na Motoristy by byly oprávněná investigativní bádání do často až bizarně proruských názorů jednotlivých náměstků SPD a poslanců s tím, že i financování politické kampaně Tomia Okamury nabízí mnohé zarážející zjištění hraničící s otevřeným tunelováním strany. Vláda Andreje Babiše byla dosud nejblíže svému rozpadu nikoli po SMS zprávách Petra Macinky hradnímu poradci Petru Kolářovi, nýbrž po tiskové konferenci ministra obrany Jaromíra Zůny. Jindřich Rajchl, Zuzana Majerová, Jaroslav Foldyna a další rozhodně nepřekypují spokojeností se současnou vládní konstelací a rozpory mezi názory Rajchla a Roberta Plagy jsou daleko závažnější než rozhovory Petra Macinky se zcela politicky irelevantní Hillary Clinton na Mnichovské bezpečnostní konferenci.

Pro ty, kterým záleží na osudu České republiky, je násobně závažnějším problémem vliv lídrů SPD na Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo financí. Tam lze najít skutečná témata, která mohou zamávat i mnoha voliči hnutí ANO či Motoristů. A pro ty, kteří si přejí Babišovu vládu skutečně poškodit, je daleko efektivnějším receptem opakování výroků Roberta Plagy před Jindřichem Rajchlem, než demonstrace na podporu prezidenta kvůli zprávám Petra Macinky.

Už toho bylo dost. Neustálé vykrmování Motoristů sobě mediálním prostorem a veřejnou debatou je tím nejlepším, co by si mohl Petr Macinka a jeho marketingový tým přát. Sledoval snad někdo vystoupení ministra Jana Lipavského na konferencích z minulých let? Silně o tom pochybuji. Nejen zástupci Motoristů, ale i ti z hnutí ANO a SPD tuto kritiku vezmou a prostor zdarma multiplikují dalším sdílením, čímž vytvoří vděčné téma veřejné debaty, které dále rezonuje i v nejsledovanějších diskuzních pořadech na České televizi, TV Nova nebo CNN Prima News.

Pokud tedy Motoristy nemusíte, nechte je raději vyhladovět, než abyste je krmili neustálými zmínkami a šířením souvisejícího obsahu. Ačkoliv by se mohlo zdát, že jim to škodí, děje se pravý opak a Petr Macinka se stává silnějším s každým statusem, s každou demonstrací a odvysílanou reportáží. Důvod je prostý, onen bod obratu je již dávno za námi minimálně od konce listopadu a jakákoli současná recyklace vyřčené kritiky pouze buduje značku, což Motoristé zoufale potřebují. Než aby Petra Macinku zničila média, zvládne to postupem doby zcela jistě a hravě sám.

V nové vládě Andreje Babiše existují násobně vděčnější a významnější cíle pro oprávněnou kritiku, které nyní zůstávají ve stínu a mohou si díky upřeným reflektorům na Motoristy dělat, cokoli se jim jen zamane.