Václav Moravec odešel hrdě. Poškodil však Českou televizi více než kdo jiný

Václav Moravec byl ikonou České televize a moderátorem známého diskusního pořadu Otázky Václava Moravce, který nesl jeho jméno již od roku 2004, kdy byl vysílán poprvé. Teprve o rok později vznikl kanál ČT24 zaměřený na zpravodajství a od té doby běžel pořad OVM nepřetržitě vždy 10 měsíců v roce, během období prázdnin měli tvůrci čas odpočinku. Bezmála 22 let zpovídal Václav Moravec politiky a pozvání do jeho pořadu bylo vnímáno jako symbol politického statutu, které politici přijímali s vděkem i obavami, protože se také díky obratnému Moravcovi mohli dostat kdykoli do úzkých a sledovala je při tom početná voličská základna.

Od roku 2004 se toho ale mnoho změnilo. Politické debaty dnes probíhají na všech televizních stanicích, výjimkou není ani CNN Prima News nebo TV Nova, které dříve formát přenechávaly právě domněle neporazitelné České televizi. Kromě nové konkurence na obrazovkách vznikly i další projekty ve formě podcastů či debat organizovaných médii i jednotlivci a sociální sítě politikům umožnily, aby se v některých případech pomyslnými médii sami stali. Dosahy některých lídrů politických stran mohou konkurovat sledovanosti hlavních televizních relací a tento nepříjemný, leč zcela nezpochybnitelný trend klade další nároky, které musí splňovat i Česká televize.

A stalo se nemyslitelné. Politici, dříve lačnící po hlavním vysílacím čase, začali v některých případech Václava Moravce i odmítat, nebo preferovat jiné relace soutěžící o totožné publikum, například Partii Terezie Tománkové. Aby toho kromě nebývale složité doby pro tradiční média nebylo málo, začaly se objevovat i méně či více opodstatněné výhrady vůči vyváženosti České televize a tyto výtky muselo její vedení postupně i adresovat.

Kritice se nevyhnul ani samotný Moravec, do nedávné budoucnosti zcela nedotknutelný muž a svým způsobem i ikona české žurnalistiky. Tým Otázek Václava Moravce totiž celých devět let vehementně odmítal pozvat Tomia Okamuru, donedávna lídra opozičního hnutí SPD. Česká televize se zuby nehty kritice bránila, ačkoliv bylo i vedení instituce zcela zřejmé, že odmítání předsedy etablované politické strany lze jen těžko nazvat objektivním. I tak Česká televize tuto praxi Moravcovi dlouhé roky tolerovala, ale po říjnových sněmovních volbách roku 2025 již nebylo možné Okamuru, nově ve funkci předsedy Poslanecké sněmovny dále odmítat.

Téma zvaní či nezvaní lídra hnutí SPD bylo navíc častým tématem porad vedení a postupně bylo zpracováno množství znaleckých posudků. Posuzovala se vyváženost, objektivita, četnost zvaní Okamury do jiných pořadů, soulad s etickými kodexy a preambulí České televize a možná i mnoho dalšího, co do médií neproniklo. Onen slon v pokoji v podobě urputného Moravce, který navzdory všem posudkům zcela nepokrytě odmítal zvát jemu nesympatického Okamuru, ale přetrvával i po říjnových volbách, což se stalo nadále neudržitelnou praxí.

Je nutné dodat, že se po odchodu Petra Dvořáka z pozice ředitele České televize značně proměnilo i zpravodajství. Michal Kubal, další etalon české žurnalistiky a jeden z nejrespektovanějších reportérů, se ocitl v nové roli mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jedné strany se vedení České televize snaží dokázat politikům, že pracuje nezávisle, a z druhé strany na Michala Kubala, Hynka Chudárka a další útočí současní i bývalí zaměstnanci televize. Komentáře Marka Wollnera, Nory Fridrichové, ale i Barbory Kroužkové po jejich odchodu instituci neposílily, naopak jí oslabily i před jejími zastánci.

O přežití České televize se nebojuje jedna válka, ale mnoho menších a větších bitev v často zcela rozdílném prostředí. Ani vládní koalice ANO, SPD a Motoristů není jednotná. Oto Klempíř avizoval, že reformu financování médií veřejné služby nechce pojmout zkratkovitě a jednoduše poplatky zrušit, nýbrž hodlá vést širší veřejnou debatu a pokud možno změnu neuspěchat. Proti němu stojí SPD, které Česká televize leží v žaludku dlouhodobě a nejraději by celou instituci zrušila i s Českým rozhlasem. Jednotné není ani hnutí ANO, kde na jedné straně stojí liberálnější ministři Vojtěch či Plaga a na druhé jim oponují radikálnější poslanci typu Pavla Růžičky nebo Radka Vondráčka.

Výše uvedená bitva je politická a pro přežití České televize je stejně důležitá jako to, co se v poslední době odehrává uvnitř instituce. Hynek Chudárek avizoval, že hodlá politikům maximálně dokázat svou snahu o vyváženost vysílání a objektivitu, což ale zaměstnanci televize doprovází výhrůžkami stávky či odporu, pokud by politici při změnách v médiích veřejné služby přikročili ke zničujícím a radikálním krokům. Chudárka doprovází právě Michal Kubal, který se v roli ostříleného a respektovaného novináře snaží o maximální kvalitu, aby byly jakékoli neodůvodněné zásahy do zpravodajství zcela prokazatelně politicky motivované, v důsledku čehož tlačil i na Václava Moravce, aby svůj bojkot Tomia Okamury provždy ukončil.

Ve výsledku prohráli všichni, zejména pak samotná Česká televize. Václav Moravec dne 8. března 2026 skutečně Tomia Okamuru do diskusního pořadu pozval, ale následně bez vědomí vedení České televize v hlavním vysílacím čase oznámil svůj odchod slovy: „Děje z poslední doby mne utvrdily v tom, že za současných podmínek už nemohu dál garantovat nezávislost redakční práce a kritickou reflexi událostí, jak se o nich zmiňuje preambule Kodexu České televize.“A rozpoutala se bouře. Politici z opozičního spektra Moravcův odchod kritizovali, ale také reflektovali roky práce známého moderátora nebo zážitky z minulých diskusí a oceňovali jeho profesionalitu i integritu. Ti koaliční se buď nevyjádřili, nebo také slavili a naopak si nad odchodem letitého zaměstnance České televize přisadili, protože s Moravcem odchází kromě moderátora také onen symbol odporu proti současné vládní konstelaci.

Pro jedny odešel hrdina, pro druhé úhlavní padouch. Těžko by se mezi politiky našel někdo, kdo by měl k moderátorovi neutrální city a je to zcela pochopitelné. Václav Moravec nebyl jen moderátorem diskusního pořadu, ale také politickým symbolem, který opozice i koalice hojně využívá. Je třeba se ale zamyslet nad tím, jak se z Václava Moravce stal symbol odporu proti vládě a nad tím, zda má moderátor České televize vůbec takovou roli zaujímat, natož jí pak veřejně živit skrze poskytování rozhovorů a vzkazy divákům v hlavním vysílacím čase.

Ten poslední vzkaz, který Václav Moravec uveřejnil skrze své sociální sítě, je pro osud České televize zcela zásadní.

Pokud by taková slova pronesl moderátor jakékoli konkurenční televize, odpovědí mu je do několika minut žaloba za poškození dobrého jména. Václav Moravec ale moc dobře ví, že si Česká televize takový krok v dnešní komplikované době nemůže dovolit. Poštvala by proti sobě totiž i své vlastní podporovatele, kteří mohou vyjít do ulic ve chvíli, kdy půjde opravdu do tuhého. Moravcova slova ale divákům přímo tlumočí, že existují lobbistické tlaky zasahující objektivitu zpravodajství a podmínky, za kterých měl svůj pořad Václav Moravec ve státní televizi produkovat, již nejsou nadále přijatelné.

Jak nyní působí ředitel České televize, Hynek Chudárek a ředitel zpravodajství, Michal Kubal? Jsou tedy neobjektivní i další novináři z redakce Reportérů České televize, nebo i Martin Řezníček a další moderátoři? A v neposlední řadě - má veřejnost bojovat za Českou televizi, když její hlavní hvězda naznačuje, že je boj již vlastně ztracený?

A reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Česká televize se po Moravcově nepředpokládané nedělní derniéře vyjádřila, že s odchodem moderátora nepočítala a neměla o něm žádné informace.

Nevím, zda si to Václav Moravec uvědomuje, ale svými slovy nejvíce poškodil své vlastní kolegy a instituci, která mu zajistila prostor, aby svou dlouholetou a nepochybně kvalitní prací vystoupal mezi nejznámější české moderátory. Václav Moravec pomyslně neudělal Českou televizi, naopak Česká televize udělala Václava Moravce. Byla to ta samá Česká televize, kterou dnes moderátor označil za neobjektivní a ohroženou tlaky lobbistů zasahujících do zpravodajství. Zcela logicky se začnou objevovat hlasy, které prvoplánově obviní vedení instituce z manažerského selhání. Jedním z takových je i velmi kvalitní a erudovaný komentátor Seznam Zpráv, Martin Čaban. Pro každý konflikt ale musí být dva, což je i případ Václava Moravce. Lze si jen domýšlet, jaké postupy vedení volí ve chvíli, kdy médiím veřejné služby hrozí osudová bitva o nezávislost tváří v tvář vládě Andreje Babiše a hnutí SPD, tedy dvěma odvěkými protivníky.

Bylo však nutné, aby během nečekaného odchodu Václav Moravec střelil do vlastních řad a svým způsobem naboural i integritu vedení České televize? Bylo nutné, aby svými slovy naboural i integritu vlastních kolegů na nižších postech v redakcích zpravodajství nebo Reportérů ČT? Ne, nebylo - svou derniéru si Václav Moravec nadefinoval a realizoval zcela sám. Dlouhá léta respektovaný moderátor a mimo jiné i učitel na fakultě žurnalistiky však zřejmě nebyl dojmu, že je to on, kdo definuje, co činí Českou televizi nezávislou a respektovanou institucí a jak by mělo její vedení postupovat.

Otázky Václava Moravce končí a jejich hlavní hvězda, sám Václav Moravec, odchází s domněle rovnou páteři, hrdě a s notnou dávkou kritiky vůči vlastní alma mater. V dlouhodobém horizontu to ale bude Václav Moravec, kdo se do historie České televize zapíše jako ten, kdo jí nejvíce ublížil v době, kdy to potřebovala nejméně. Jeden muž ale není Česká televize a odchod jednoho moderátora nemůže zničit instituci, která přežila Klause, Paroubka, Bobošíkovou i Babiše. Lidé přicházejí a odcházejí, pověst se však poškodí pouze jednou a Václav Moravec právě České televizi zasadil velmi nepříjemnou ránu, která se může stát i tou smrtelnou.