ODS nahrává Kubovi a Babišovi. Kupka není hlasem změny

S ODS jsem kdysi za časů Mirka Topolánka spolupracoval na politickém marketingu a tak nemohu opomenout i 32. kongres strany, kde se volilo nové vedení a nejsilnější opoziční strana také bilancovala říjnovou volební porážku. Nejprve čtenářům objasním, že mám s ODS spojeno kromě několika kariérních úspěchů i mnoho příjemných vzpomínek a několik členů strany také zůstává mými přáteli, tudíž můj text nebude objektivním hodnocením, ale povzdechnutím kdysi angažovaného marketéra.

Nejprve čtenářům objasním dlouhodobé poměry ve straně, kterou za předsedů Topolánka a Nečase formovaly především stranické buňky v Olomouckém, Jihočeském i Středočeském kraji a v Praze. Jména jako Ivan Langer z Olomouce, Petr Bendl ze Středočeského kraje, Alexandra Udženija z Prahy a Martin Kuba z Jihočeského kraje byli vlivnými hybateli uvnitř strany a Pavel Blažek nebo Zbyněk Stanjura nebyli nijak významnými, natož oblíbenými osobnostmi. Mirek Topolánek zcela otevřeně Pavlem Blažkem pohrdal a dokonce brněnského advokáta odvolal z dozorčí rady firmy Lesy České republiky a nazval Blažka jednou z nejkontroverznějších osobností strany.

Nečasův pád a zvolení Petra Fialy stranickou dynamiku nenávratně změnilo a nelze tyto personální rošády vnímat nijak negativně. Strana byla prolezlá korupčními kauzami a navázanými podnikateli, což nemohl nikdo popřít a tehdy dynamický Petr Fiala vnesl do ODS živou vodu a bez nadsázky stranu zachránil. V politice existuje jediná konstanta, tedy princip: „nezáleží na tom, co bylo, ale na tom, co bude“. Minulé volební výhry a úspěchy smaže byť jen jediná porážka a ačkoliv Petr Fiala dokázal v roce 2013 polomrtvou ODS resuscitovat, dnes se na tyto úspěchy nehledí a jediné, na čem záleží, je volební porážka z roku 2025. Koalice SPOLU sice získala stejný počet hlasů jako v roce 2021, ale kandidáty ODS často přeskočili nominanti KDU-ČSL a dosažený počet mandátů se v ODS nesetkal s příznivým přijetím. Jako předseda ale Fiala končí ve zcela jiné ideové poloze, než v jaké začínal. Když byl brněnský profesor zvolen předsedou ODS, sám sebe přirovnal k Margaret Thatcherové. Spojení s lidovci a liberály z Top 09 je tak jen dokládá, jak moc se pro volební vítězství v roce 2021 musel ideově ohnout i sám Petr Fiala a jakmile své ideové ukotvení obětoval volebnímu vítězství, nedokázal se do tradičně konzervativní a středově pravicové polohy vrátit zpět.

Ona programová a ideová vyprázdněnost je důvodem, proč dnes tradiční voliči ODS opouští a proč také mezi lety 2014 a 2025 odešla celá třetina členské základny strany. Kontroverzní byla také kampaň Fialovy vlády, která více než na konkrétní politické recepty vsadila na polarizaci voličských skupin na východ a západ. Antikampaň proti Andreji Babišovi, Kateřině Konečné a Tomiu Okamurovi měla za důsledek ztrátu koaličního potenciálu, což také mnozí politici v ODS neocenili. Vykreslení Andreje Babiše jako prorusky orientovaného politika působilo místy až bizarně a Fialův důraz na zahraniční politiku kampani SPOLU více škodil než pomáhal.

Výsledek v podobě více než 23 % hlasů byl navíc vyšší než očekávaly interní stranické průzkumy a sám Petr Fiala byl pozitivně překvapen. Na výhru to ale nestačilo a bývalý premiér byl následně opatrně požádán, zda by raději místo předsedy neuvolnil nové tváři.

Nyní k samotnému kongresu, který by měl být výkladní skříni demokratické strany a kontrovat vnitřními demokratickými procesy stranám a hnutím jednoho muže, tedy zejména hnutí ANO a SPD Tomia Okamury. V tomto ohledu selhali organizátoři ODS již na samotném počátku, když stanovili cenu vstupného na 5 000 Kč pro delegáty a 7 000 Kč pro řadové straníky a hosty. Podotýkám, že cena za dvoudenní účast na stranickém kongresu nezahrnovala ubytování, což celkovou cenu dále navýšilo zejména pro členy mimopražských stranických buněk. Tato lapálie rozhodně nemotivuje občany, kteří by se v politice za ODS nedej bože chtěli jakkoli angažovat nebo se stali členy strany.

Dva kandidáti, Martin Kupka a Radim Ivan, posléze pronesli své projevy obsahující vize a recepty, jak ODS opět dovést na politické výsluní a motivovat nové straníky ke vstupu. V tomto ohledu se nelze ubránit jisté pachuti z účasti Marka Výborného, Matěje Ondřeje Havla a Lukáše Vlčka. Lídři konkurenčních partají své projevy pronášeli před volbou nového předsedy a chválili předchozí koaliční vládu, která jednoznačně prohrála volby a samotná přítomnost předsedy KDU-ČSL delegáti ODS nijak neocenili, právě koalice SPOLU je pro mnohé z nich důvodem, proč se ODS potácí v programové vyprázdněnosti. Dle názoru těchto často konzervativně orientovaných kandidátů není možné spojit Markétu Pekarovou Adamovou, Luďka Niedermeiera, Alexandra Vondru i Martina Kupku v jeden funkční celek a působit uvěřitelně.

Nejdůležitějším momentem byly ale samotné kandidátské projevy. Radim Ivan přednesl pokrokovou vizi pravicové až libertariánské strany orientované na podnikatele a slova o zemi pro 12 milionů občanů a podnikatelském uzlu střední Evropy vnesla do omšelé haly naplněné vysloužilými politiky svěží vítr. Martin Kupka pak přednesl projev, který by byl nerozeznatelný od projevů Petra Fialy s jedinou výjimkou v podobě informace o opuštění projektu SPOLU v následujících volbách.

Kupka mluvil dobře, ale nic neřekl. Problém Radima Ivana pak tkví v tom, že toho řekl až příliš, čímž mohl mnohé vyděsit. Idea o opuštění současného důchodového systému a privatizaci stavebního řízení je na umírněné členy ODS radikální až nebezpečná. I tak ale nelze Ivanovi upřít neobyčejnou odvahu, která současným politickým špičkám často chybí. Výsledek tajné volby delegátů se posléze stal pro Martina Kupku přímo katastrofálním. Podpora 64 % hlasů delegátů je nejslabším mandátem předsedy v historii ODS a Ivanových 27 % podpory nikdo nečekal. Zbylé neplatné hlasy lze vnímat jako demonstrativní gesto odmítnutí obou kandidátů. Situaci bylo možné zachránit elegantním, leč pro Kupku nepříliš příjemným krokem. Po oznámení výsledků volby bylo možné Radima Ivana nominovat na pozici místopředsedy a zajistit tak kandidátovi podíl na vedení strany vzhledem k jeho vysoké podpoře mezi delegáty. To se ale nestalo. Kupkův rival stranicky nijak nepovýšil a s mandátem 27 % odchází ze souboje o předsednictví bez jediné funkce.

Zde je nutné doplnit, že Martin Kupka po volbě předsedy možnost nominace Radima Ivana skutečně zmínil, ale před kongresem avizoval, že vyhraje-li Ivan, Kupka mu místopředsedu rozhodně dělat nebude. Tato konfrontační rétorika před samotným kongresem vykopala hluboké příkopy mezi oběma kandidáty a zamezila tak jejich budoucí spolupráci. Jde o první a velmi pravděpodobně i osudovou chybu Martina Kupky, který mohl v roli nově zvoleného předsedy ODS sjednotit. Takto ale Kupka pouze předem odepsal třetinu straníků, jejichž hlasy nezískal. Posty místopředsedů posléze obsadili očekávaní kandidáti, tedy Alexandr Vondra, Pavel Drobil, Tomáš Portlík a Karel Haas, kteří ve straně působí již dlouhé dekády - takto rozhodně nová, natož obměněná ODS rozhodně nevypadá.

Petr Fiala uzavřel v roce 2021 faustovský obchod. V koalici SPOLU popřela ODS svou ideovou i programovou ukotvenost, ale porazila Andreje Babiše i díky milionu propadlých hlasů menším politickým uskupením, které nepřekročily potřebnou pětiprocentní hranici ke vstupu do sněmovny. Kopie vládního složení ale ODS uškodila v následných volbách do Evropského parlamentu a ani vládnoucí koalice v Praze není tradičním voličům ODS po chuti. Bohuslav Svobody rozhodně není populárním lídrem a spojenectví s Piráty mnoho voličů z řad podnikatelů i střední třídy donutilo k volbě hnutí ANO. Výměna Fialy za Kupku pak tyto voliče rozhodně k ODS nepřivede zpět a roli ODS ve hnutí ANO již roky poměrně úspěšně plní Karel Havlíček.

I proto v loňských parlamentních volbách získalo v Praze hnutí ANO rekordní počet hlasů. Pokud by hnutí ANO posílilo i v letošních komunálních volbách, bude ODS čelit těžké volbě mezi vládou s hnutím ANO a kopií současné často dysfunkční koalice s progresivnějšími Piráty. Ohrožením pro ODS může být i hnutí Martina Kuby, jehož odchod ze strany způsobil mnoho pozvednutých obočí nad budoucností strany a bude-li Kuba úspěšný, mohou jej následovat nejen voliči, ale také delegáti, jejichž volba pro změnu na kongresu ODS vyzněla naprázdno.

Nepřeji si, aby článek vyzněl vůči Martinu Kupkovi a ODS příliš negativně, ale 32. kongres ODS vstoupí do dějin české politiky tím, že se na něm nic zásadního nestalo. Vedení strany zastávají stále stejní „strejcokraté“ a prostor ve vedení strany nedostal nejen překvapivě podporovaný Radim Ivan, ale ani nikdo z vedení Mladé ODS. Pět zasloužilých straníků ve věku 50 a více let nahradilo pět jiných zasloužilých straníků ve věku 50 a více let s tím rozdílem, že za Petra Fialy alespoň ve vedení zasedla jedna žena, Eva Decroix. Nejlépe pak stranu vystihuje komentář Alexandra Vondry těsně po zvolení místopředsedou.

ODS se stala stranou starých bernardýnů, kteří se plácají po zádech a přesvědčují sami sebe, jak kdysi dominantní politickou stranu proměnili. Ve skutečnosti však ODS žádnou změnou neprošla a s naprostým sebevědomím kráčí ve šlépějích ČSSD, která se na politické scéně po volební porážce v roce 2017 udržela pouhé čtyři roky.