Článek
Delší dobu jsem žádný text nesepsal kvůli zlomené ruce, ale v reakci na odchod Martina Kuby z ODS udělám poněkud bolestivou výjimku. Jako veterán politického marketingu často listuji průzkumy veřejného mínění a udržuji si tak povědomí o náladách ve společnosti. Tento zvyk mají i politici typu Martina Kuby, kteří čelí osudovému rozhodnutí, tedy zda má smysl stávající partaj reformovat nebo zda nebude lepší založit uskupení nové. I Martinovi Kubovi jistě neunikl průzkum společnosti MEDIAN z února letošního roku, který zkoumá zájem občanů České republiky o novou politickou stranu či hnutí.
Z nepříliš citovaného, ale velmi důležitého průzkumu vyplývá, že by až 49 % občanů zvážilo volbu nové, hospodářsky odpovědné a programově ukotvené strany, jejíž ideologie by cílila na vzdělanější zaměstnance a podnikatele. Nová partaj by podle společnosti MEDIAN oslovila dokonce až 42 % nevoličů, což je nebývale vysoká hodnota. Martin Kuba má kromě tohoto průzkumu z února 2025 k dispozici jistě i další, neveřejné výzkumy, cílené na konkrétní dotazy spojené s prospektem budoucího hnutí.
Jihočeský svéráz napojený na Nečase a „starou“ ODS má více vlivu, než by se zdálo
Když někdo ve svém kraji získá 47 % hlasů voličů, jde o naprostého suveréna a politickou celebritu. Martin Kuba se ale po krajských volbách, které ODS drtivě prohrála, poněkud podivně uklidil do Jihočeského kraje a nijak neaspiroval na vedoucí pozici ve straně nebo v probíhající kampani před sněmovními volbami. A není divu, kromě zbabrané kampaně, která se několikrát v průběhu prvního pololetí roku 2025 měnila, byl i projekt SPOLU odsouzen k zániku tím, že dominance Petra Fialy zcela upozadila dříve relativně silnou Top 09, která bodovala ve velkých městech skrze výrazné kandidáty. Byl to Karel Schwarzenberg, Miroslav Kalousek, Dominik Feri, ale i Markéta Pekarová Adamová dokázala v Praze dosáhnout výsledku 40 %, což je obdivuhodný výkon. Výsledek Top 09 koalici SPOLU letos chyběl stejně jako výrazné tváře a tak v Praze skončila trojkoalice debaklem na úkor růstu Pirátů a STAN. Opět, není třeba lídry SPOLU litovat, mohou si za to sami a preferenční dominance Jana Lipavského je toho důkazem.
Martin Kuba mohl ODS podat pomocnou ruku a pohřbít tak volební výsledek Motoristů, jejichž elektorát i podle podrobných průzkumů sestával z poloviny voličů „staré“ ODS z dob Topolánka či Nečase. Je to málo? Možná, ale tři procenta pro SPOLU od Motoristů by Petru Fialovi zajistily díky propadnutí hlasů u partaje Petra Macinky a fiasku Stačilo! znovuzvolení premiérem. I s vědomím této volební matematiky, kterou politici Kubova typu ovládají i ve čtyři ráno, se Petr Fiala do čela vlády nevrátí a celá ODS si zřejmě projde vnitřní krizí i volbou nového vedení.
Jihočeský hejtman šel ale ještě dál. Namísto převzetí ODS oznámil ve vyhroceném a pro ODS nepříjemném období odchod ze strany a Fialovu nástupci, zřejmě Martinu Kupkovi, značně zkomplikoval život ještě předtím, než se Kupka stačil ohřát na pódiu a veřejně sdělit své vize budoucnosti. Měl Martin Kuba důvod, proč na šéfa ODS nekandidoval a ještě navíc stranu veřejně poškodil? Zcela jistě ano. Kuba, jako kritik projektu SPOLU věřil, že ODS spojením s lidovci a Top 09 ztrácí vlastní identitu, což nelze rozporovat. Daleko závažnější je ale odliv straníků během období předsednictví Petra Fialy. Premiér v demisi převzal roli předsedy ODS v roce 2014, kdy měla ODS 21 500 členů a v současné době jich zůstalo pouhých 11 500. O tomto exodu straníků se příliš nemluvilo, aby nedošlo ke zpochybnění Fialova premiérství vnitřními neshodami v jeho straně. ODS zdaleka není kompaktním uskupením a veřejně je známá dominance brněnské buňky Pavla Blažka, ale méně se mluví o averzi mezi pražskou ODS a středočeskou organizací, ale také o přátelství jihočeské buňky s organizací z Olomouce a Prahy, které se ideově kloní ke starým dobrým časům Mirka Topolánka a Petra Nečase.
Martin Kuba je mezi straníky z ODS vnímám jako jediný - snad s výjimkou Alexandry Udženiji v Praze - kdo si udržel původní ideologii ODS a kdo je dnes jediným úspěšným zástupcem staré gardy v časech, kdy stranické špičky velebí spojení s lidovci a Top 09, zatímco se bouří řadoví a středně vlivní členové, kterým zástupci individuálně nevolitelných stran sbírají funkce a lukrativní pozice v krajích, obcích, ale i ve Sněmovně.
Martin Kuba je pro tyto členy ODS, ale i pro mnoho dalších vlivnějších tváří symbolem úspěchu, starých dobrých časů a ideové ukotvenosti. Tato důležitá symbolika ale nebude hejtmanovi Jihočeského kraje stačit. Každý politik i marketér také ví, že k úspěchu na celostátní úrovni jsou třeba - minimálně - čtyři české kraje.
Neporazitelný Kuba nebude stačit. Přijde čas Vondráka či Kalouska?
Politické hnutí nemůže uspět bez významného výsledku nad 5 % hranicí ve Středočeském, Moravskoslezském, Jihomoravském či Jihočeském kraji a v Praze. Tyto čtyři lidnaté kraje umožňují politickým stranám a hnutím zisky většiny mandátů, kdy lze Jihomoravský kraj vyrovnat vyššími výsledky v Plzeňském či Jihočeském kraji, tedy v domovském kraji Martina Kuby.
Avizované hnutí nemůže stát pouze na jedné osobnosti, tudíž se nabízí i návrat Miroslava Kalouska, který rozvířil spekulace o vzniku nové partaje již v minulém roce a angažovat lze i úspěšné politické osobnosti minulých let, například hejtmana Vondráka z Moravskoslezského kraje nebo jeho kolegu Macuru, bývalého primátora Ostravy. Tito politici si mohou být s Martinem Kubou ideově blízcí a zároveň jsou dostatečně známými veřejnými činiteli, jejichž dílo lze objektivně vyhodnotit jako pozitivní, což je více než může říci většina současných poslanců.
Volební matematika České republiky hraje Martinu Kubovi do karet. Může se stát stavitelem mostů
Česká mentalita je ve vztahu k volbám poměrně jednoduchá. Na pomyslné Gaussově křivce existuje skupina nevoličů a radikálních protestních voličů, kteří tvoří zhruba 18 % elektorátu a v letošních volbách volili zejména ANO, SPD a Stačilo! Daniela Sterzika. Volební výsledek přinesl pozitivní zprávu o tom, že tato skupina dosud nebyla radikalizovaná podobně jako v Německu či Nizozemsku, kde naštvaní voliči vynáší do popředí skutečně radikální a antisystémové partaje. Další skupinou je zhruba 65 % voličů, kteří zastávají pomyslný střed a kloní se na stranu prounijních či euroskeptických partají podle toho, kolik korun jim běžně zůstane v peněžence. Letos vyhrál Babiš nikoli kvůli svému charizmatu, ale kvůli důrazu na domácí ekonomiku v době, kdy Česká republika prošla obdobím nebývale vysoké inflace a zdražování základních potřeb typu bydlení či potravin. Třetí a poměrně komplikovanou skupinou je opačný extrém složený z vysokopříjmových zaměstnanců a podnikatelů, kteří chtějí co nejméně politiků a státu, ale zároveň často přemýšlí i společensky odpovědně a kloní se většinově proevropsky, leč někdy se skeptickým nádechem. Tito lidé letos z malé části volili Motoristy a většina odvolila koalici SPOLU nebo hnutí STAN, protože Andrej Babiš reprezentuje nepřijatelné hodnoty a Piráti jsou až příliš radikální. Tato skupina voličů zvažuje nejen své zájmy, ale také odpovědnost za zemi a podobně jako kohorta radikálních voličů tvoří zhruba 15 až 18 % elektorátu.
Se znalostí těchto možností vychází Martinu Kubovi jako nejlepší možnost zřízení pravicového, hospodářsky odpovědného a podnikatelsky nakloněného hnutí s důrazem na stavění mostů, protože model pro-babišovských a anti-babišovských bloků po letošních volbách efektivně přestal fungovat. Kuba to samozřejmě ví a právě z tohoto důvodu se může jevit záchrana ODS jako příliš komplikovaná, zvlášť pokud ve Sněmovně sedí zvolení poslanci, kteří by spolupráci s hnutím ANO kategoricky odmítali za všech okolností. Tato vize ale byla zcestná již v roce 2021, kdy koalice SPOLU s partnery ovládla volby jen díky propadlému milionu hlasů. Politické rozštěpení do dvou nesmiřitelných bloků bylo krátkozraké již tehdy a bude neméně závadné i v budoucnu.
Martin Kuba je ale politikem staré školy. Je osobností, která dokáže přesvědčit k návratu matadory typu Miroslava Kalouska, ale také efektivně vyjednávat s Andrejem Babišem a neztratit při tom vlastní ideologické ukotvení. Veřejnost dlouhodobě žádá novou politickou stranu a právě Kubův odchod z ODS může být tím, co tuto dlouho očekávanou změnu české politické scény přinese.
