Článek
V pátek 4.7. v Česku vypadl proud. Více míst najednou. Na pár hodin tma, voda v některých vesnicích přestala téct, lidé začali volat známým a zjišťovat, co se děje. Signál kolísal, někde nešla ani data.
Většina lidí si to vyložila jako „no jo, zas něco spadlo, to bude za chvíli dobrý“. Jenže mně se v hlavě rozjel úplně jiný scénář. Ne proto, že bych byl nějaký konspirační magor, ale protože vím, co se stane, když na vesnici opravdu vypadne elektřina. A co se děje, když se to nevrací.
Ten výpadek nebyl blackout, ale byl to takovej lehkej nádech toho, jak by to vypadalo, kdyby skutečně přišel. A to je něco, o čem se podle mě mluví pořád málo.
Co je blackout a proč by nás měl zajímat.
Blackout není to, že si nerozsvítíš. Není to, že si nepustíš televizi. To je legrace.
Skutečný blackout je systémový výpadek rozvodné sítě. Ne na pár minut, ale třeba na několik dní. Hlavně – ne lokálně, ale celoplošně.
Znamená to, že:
Nejde proud = nejde voda.
Nefungují benzínky = lidé nemůžou tankovat.
Nejde signál = žádné zprávy, žádná komunikace.
Nejsou otevřené obchody, pokladny nefungují, nelze provést výběr z bankomatu, platit kartou. Zkrátka vše k čemu je potřeba elektřina najednou nefunguje.
Civilizace, jak ji známe, stojí na elektřině. Když ji vypneš, všechno se sesype jako domeček z karet.
První den: panika, fronty, nejistota
Zhasne světlo. Někdo si rozsvítí svíčku, jiný zapne baterku. Nejede rádio. Mobil máš nabitej, ale signál kolísá. V obchodech přestane fungovat pokladní systém. Lidi začnou nervózně nakupovat, berou hlavně vodu, trvanlivé jídlo a baterky. Fronty narůstají. Někdo začne ztrácet nervy. Dobré by bylo kdyby měli lidé rezervu peněz v hotovosti.
Ve městech to začne jako čiré peklo. Doprava kolabuje,všude sirény pomáhajících profesí. Výtahy s lidmi stojí, ulice jsou plné nervózních lidí. Na vesnici je to nepříjemnost – voda neteče, protože čerpadla jsou na elektřinu. A nikdo neví, jestli to bude trvat hodinu, nebo den. A to je právě ono.
Druhý až třetí den: realita přežití
Lednice a mrazáky končí. Jídlo se kazí. Pitná voda dochází. Někdo má zásoby, jiný nemá nic. Mobilní sítě padly, internet nefunguje. Banky zavřené. Nikdo neví, co se venku děje. Lidi se začínají shlukovat podle rodin, přátel, známých. Vznikají malé skupiny. A v některých případech i konflikty.
Tohle už není jen tma. Tohle je test lidské psychiky. A začátek skutečného problému.
Co by měl vědět každý.
Já nejsem žádný expert, jen mám oči otevřené. Vím, jak snadno se dá systém rozložit. Proto říkám: není špatný být trochu připravený.
Měj doma vodu ,ne jen pár lahví, ale ideálně barel.
Měj něco, na čem uvaříš bez proudu – plynový vařič, nebo aspoň ohniště.
Měj rádio na baterky a k tomu zásobu baterek, svíčky, powerbanky..
A hlavně – měj kolem sebe lidi, kterým věříš, protože sám člověk dlouho nevydrží.
Závěr
Ten poslední výpadek byl jen náznak. Možná dost silnej na to, abychom si všimli, jak moc jsme závislí.
Když vypadne elektřina, nevracíme se do doby, kdy ještě nebyla. Jdeme do doby, kdy přežije ten, kdo ví, jak si poradit.
Není to důvod k panice, ale je to dobrý důvod se zamyslet.
Když vypadne elektřina, nevracíme se do doby, kdy ještě nebyla. Jdeme do doby, kdy přežije ten, kdo ví, jak si poradit.
Svět přeje připraveným.
