Článek
Mezi politiky mám několik přátel a spoustu známých. Je to samozřejmě tím, že jsem členem jedné z politických stran, vlastně jedno jaké. Proto mě taky velmi mrzí, že v běžné konverzaci mé okolí mluví o politicích jen hanlivě a všechny bez rozdílu hází do jednoho, ne moc hezkého pytle.
Jak mohou chodit do politiky slušní lidé, když jsou většinou společnosti apriori označováni za zloděje, kteří nemají co na práci?
Zrovna včera ve frontě u pokladny v obchodu se dva muži bavili o věku odchodu do důchodu. Závěr jejich diskuse byl jednoduchý......Pracovat po 60 roku života mohou jen poslanci, protože celý život nic nedělali. Nejsem sice poslanec Parlamentu, ale být jím snad se i ozvu. Asi jde dělat poslance, tak jako ve všech činnostech pouze na oko. Pokud tu práci však člověk vykonává naplno, nebo alespoň na půl, není podle mě o co stát. Je zajímavé, že méně často lidé odsuzují vedení obcí ve kterých bydlí, přičemž čím dál politik sedí, tím je to větší „darebák“.
Snášet urážky okolí, denně muset poslouchat někoho s kým bytostně nesouhlasím, cestovat do práce několik hodin (pokud jsem z Moravy), většinu týdne trávit bez rodiny (pro ženy jistě o mnoho horší než pro muže), většinu dne sedět na zadku, jednat do nočních hodin, sledovat který novinář mě zrovna fotí na dovolené, čekat jaké trestní oznámení na mě přijde od někoho, komu se nelíbí mé názory. To vše za plat manažera středního managmentu středně velké firmy. No neberte to.
To vše mě utvrzuje v tom, že vrcholovým politikem můžou být jen tři typy lidí:
1. Ti, kteří si říkají politici, ale politiku fakticky nedělají.
2. Lidé s nějakou psychickou poruchou, která je příčinou, proč je jim výše zmíněné jedno.
3. Lidé, kteří mají pozitivní nebo negativní motivaci politiku dělat.
Pár lidí s negativní motivací znám, ale myslím, že těch s tou pozitivní je mnohem více. Z těch, co znám já, většina. Pro mě osobně je jedinou takovou silnou motivací, předat náš kousek světa svým dětem v lepším stavu, než v jakém žijeme nyní.
Pokud tedy každému jednomu z nás záleží na svých dětech, měli bychom o našem vztahu k politice denně přemýšlet a možná i kandidovat.
