Článek
A z postu hrajícího asistenta trenéra se přesunul výhradně už jen na lavičku v nové roli asistenta trenéra SKV Ústí nad Labem.
S Markem Beerem jsem hovořil po jednom z extraligových zápasů ústeckého celku. Tématem byla především jeho reprezentační i ligová éra.
Už jste vstřebal loučení s hráčským dresem pod vysokou sítí?
Je to tak. Na konci loňské sezony jsme dohráli s Ústím baráž o udržení v extralize. A už jsem plánoval, že do dalšího ročníku nenastoupím jako hráč a že v klubu zůstanu v jiné pozici. V Ústí mi přichystali rozlučku, o níž jsem neměl ani tušení. Pro vrcholového sportovce je strašně těžké končit. Dokonce i slzičky mi trošku ukáply.
Jak se ohlížíte za svým dosavadním působením ve volejbalovém prostředí?
Byla to jízda, trvala skoro dvacet let. Z Českého Krumlova jsem se dostal přes České Budějovice do různých klubů včetně rakouské štace v Innsbrucku, a nakonec zpátky do Ústí, kde jsem už předtím v jednom období byl.
Co považujete za největší zážitky?
Samozřejmě českou reprezentaci. Můj první kontakt s áčkem přišel, když ji vedl nizozemský trenér Bernard. Tehdy byl v národním týmu široký kádr, prakticky souběžně fungovaly dva celky kvůli spoustě mezinárodních akcí. Nějakým způsobem jsem se v týmu držel, když to tak řeknu. A taky se nám dařilo. Byl jsem i na mistrovství Evropy v Polsku v roce 2017 pod trenérem Michalem Nekolou. Už dříve jsem absolvoval světovou univerziádu, ale to je jiná kategorie.
Jak berete fakt, že české národní týmy mužů i žen mužů i žen budou startovat na mistrovství světa v roce 2025?
Reprezentovat byl můj dětský sen. A když jsem byl v nominaci, vždycky jsem se těšil třeba na rozlosování Světové ligy. Jezdili jsme po světě a podíval jsem se do různých zemí, namátkou mě napadá třeba Korea a další. Jsem rád, že se kluci díky postavení na žebříčku dostali na mistrovství světa a moc jim to přeji. Bude to pro ně obrovská zkušenost a možnost ukázat se mezi elitou.
