Článek
S Romanem Vlachem jsem proto hovořil i na téma „třinecké dynastie“, protože byl jako hráč i na jejím začátku.
Co se vám vybaví o sezoně 2017/2018?
Působil jsem právě v Třinci a odehrál jsem za něj v podstatě i celé play-off, které jsme zakončili stříbrnou medailí po finále s Kometou Brno. Už samotné působení v třinecké organizaci bylo pro mě velkým zážitkem. Dokonce jsem začal v první lajně a při svém debutu v třineckém dresu jsem dal dva góly Chomutovu.
Co scházelo k tomu, aby Třinec získal titul už ve zmíněném roce 2018?
Je potřeba si uvědomit, že tehdy Kometa vybojovala druhý extraligový triumf po sobě, měla silný kádr s řadou osobností stejně jako Třinec. Abyste došli na vrchol a porazili soka ve finále, musí se sejít moc faktorů najednou.
Třinec se potom dočkal na jaře 2019 a jeho mistrovská série trvá do současnosti. Tušil jste tehdy při svém, byť krátkém třineckém angažmá, že nastává vítězná éra, a jak se často uvádí, i dynastie klubu?
Takové věci nemůže nikdo dopředu vědět. Rád vzpomínám na super partu a kabinu. Byli tam a jsou skvělí hokejisté. Třeba s Lukášem Krajíčkem jsme si sedli i lidsky, bydleli jsme vedle sebe. Mohl bych jmenovat spoustu spoluhráčů, z nichž mnozí tam jsou stále, ale fanoušci i někdejší třineckou sestavu dobře znají. Začátek té mistrovské sezony nezačal dobře. Prohráli jsme asi čtyřikrát ze sedmi zápasů. Tehdejší vedení usoudilo, že se musí něco změnit. Přišel Werek a já šel do Karlových Varů. Na konci sezony jsem už v Třinci nebyl, takže ten mistrovský titul z dotyčné sezony si nepočítám.
Ve výčtu vašich extraligových štací jsou kromě Třince i Zlín, Liberec, Karlovy Vary, Plzeň, Pardubice a taky Olomouc, kterou čeká baráž o udržení. Co vy na to?
Zrovna nedávno jsme si vykládali s Jakubem Sedláčkem a Janem Káňou, že mají před sebou těžký úkol. Olomouc má z mého pohledu dost zkušený kádr. Baráž není o hokeji, je to o bojovnosti a mlácení, kdo to vydrží déle. Systém je nefér pro prvoligového vítěze, který půjde do baráže vyšťavený ze svého play-off.
V extralize jste nastupoval do třiceti let, pak ještě čtyři sezony v první lize. Neskončil jste příliš brzy?
Asi, nebo spíš určitě, bych mohl ještě hrát. Bylo to fajn, ale usoudil jsem, že nemá smysl zůstávat. Život není jen o hokeji. Ale od sportu jsem úplně neodešel. Jsem u hokejové mládeže ve Vsetíně, konkrétně asistentem trenéra u druhé a třetí třídy dvakrát v týdnu. Moje práce je jinde.
