Článek
S kladenskou manažerkou jsem hovořil po jednom z extraligových zápasů VK Kladno.
Jak jste dostala k manažerské práci ve vrcholovém sportu?
Můj otec Milan Fortuník (bývalý reprezentant a trenér se zkušenostmi i ze zahraničí) založil na Kladně volejbalový klub. Přichomýtla jsem se k tomu, abych mu na začátku pomohla. A tak vznikla i plnohodnotná pozice v klubu, jehož je táta prezidentem. Mým bratrem je Ondřej Fortuník, který hrál taky volejbalovou extraligu.
Mluvíte v minulém čase, takže bratr už není aktivním volejbalistou?
Byl nahrávačem Kladna, ale už nehraje vůbec volejbal. Končil ve svých osmatřiceti letech. Věnuje se svému podnikání v oblasti vybavení pro rehabilitaci a regeneraci. Volejbal sleduje zpovzdálí.
Na české poměry máte nevšední a zajímavé příjmení Earl. Co k tomu řeknete?
Můj bývalý manžel je Australan.
Znalost angličtiny se vám nepochybně hodí i na Kladně, je to tak?
Ano, máme mezinárodní kádr s hráči několika národností včetně dvou Kanaďanů, Argentince, Fina, Japonce i volejbalistů z dalších zemí a každý v týmu mluví anglicky. Takže je potřeba komunikovat v tomhle jazyce, ať už jde o trenéry, manažery, nebo hráče.
Co je náplní vaší práce v klubu?
Snažím se pomoci se spoustou věcí i v papírování, kterého je víc a víc. Prošla jsem si tím od začátku, kdy jsme vybudovali klub z ničeho. Máme kontakty a víme, co je potřeba. Klub je svým způsobem zaběhlý a pro někoho, kdo by byl nový, by asi nastal složitý proces, aby se do toho dostal.
Když zůstaneme jen u sportovní stránky, jak se vám zamlouvá volejbalová extraliga?
Loni jsme získali bronz. Sezona je dlouhá. Drama začíná už od čtvrtfinále play-off. Chceme se vejít do nejlepší čtyřky, abychom byli v semifinále. Jsme ve hře i v Českém poháru a v něm bychom jako Kladno rádi taky mířili na nejvyšší příčky.
