Článek
V roce 1985 slavil tehdejší národní tým titul mistra světa v Praze. Byl u toho i útočník Jiří Šejba. Spousta publikací o historii hokeje často zmiňuje, že právě tento skvělý hráč zaznamenal hattrick do sítě Kanady. Československý tým vyhrál 5:3 a udělal důležitý krok k následnému triumfu.
„Občas mi to někdo připomene, na to se nedá zapomenout,“ řekl mi už před několika lety Jiří Šejba v novinářském rozhovoru. A přiznal, že tehdy prožil asi svoji nejslavnější chvíli v hokejové kariéře.
Známých trenérů, se kterými se Šejba potkal v jednom týmu jako hráč, je v českém hokeji spousta. Například mistry světa ze zmíněného roku 1985 jsou i Miloslav Hořava ze Sparty, Vladimír Růžička byl ještě nedávno v Litvínově, ve Slovanu Bratislava a teď převzal tým Mostu. Antonín Stavjaňa trénoval nejen v Česku, ale i na Slovensku. A před několika dny vyhrál s Nitrou slovenskou extraligu a má nabídku z pražské Sparty na post asistenta. Trénování se věnuje i Petr Rosol i další mistři světa.
„Tehdy jsme v reprezentaci byli velká parta. Občas se setkáváme samozřejmě při hokeji i s dalšími bývalými spoluhráči, nebo si zavoláme,“ uvedl světový šampión a dlouholetý reprezentant.
Šejba kromě zlata na MS 1985 v Praze získal s reprezentací i bronzové medaile na dalších třech světových šampionátech. Startoval i na ZOH 1988 v kanadském Calgary.
Jako hráč působil především v Pardubicích, s nimi získal dva mistrovské tituly, prosadil se i při angažmá v Dukle Jihlava. Ale okusil hokej i v zámoří, ve Finsku, Slovanu Bratislava na Slovensku i v Německu.
Po skončení aktivní činnosti se vydal na trenérskou dráhu. V Česku vedl dva kluby v extralize. Pardubice v sezoně 2004-2005 a poté v roce 2008. Ve stejném klubu byl i sportovním manažerem.
Z Pardubic zamířil do Mladé Boleslavi, která bojovala o udržení v extralize. V letech 2008-2010 byl na střídačce středočeského celku například s Leo Gudasem, Jaromírem Šindelem, Vladimírem Čermákem, Luďkem Bukačem mladším nebo Janem Tlačilem.
„Uteklo to rychle, takový je hokej,“ prohodil Šejba. Potom dlouho působil v Polsku. Udělal si tam výborné renomé, když během sedmi let byl s týmem GKS Tychy pětkrát ve finále tamní ligy.
Po návratu do českého prostředí se stal například trenérem prvoligového Prostějova, následně vedl ve stejné soutěži ambiciozní Porubu. Pomáhal i v pražské Slavii.
