Článek
Po skončení hráčské éry Kolařík pokračuje ve Slavii na trenérském úseku. Aktuálně přešel z postu asistenta trenéra u A-týmu k dorostu. A může využívat zkušenosti nejen z českého vrcholového hokeje, ale i z působení v organizaci Bostonu Bruins v zámořské NHL z let 2000-2002 i z české reprezentace. Za ní sehrál na 21 zápasů včetně účasti na mistrovství světa v roce 2003.
Když jsem ve druhé polovině července navštívil z vlastního zájmu zimní stadion pražské Slavie ve Vršovicích, potkal jsem v areálu i Pavla Kolaříka. Z mého pohledu to přičítám velké náhodě a štěstí, ovšem Kolařík je v Edenu hokejově doma, takže tam tráví při trenérské práci spoustu času.
A při novinářském rozhovoru s Pavlem Kolaříkem jsem se přesvědčil, že jej stále provází renomé pokorného a skromného sportovce tak, jak jej znali odborníci i fanoušci během jeho účinkování na ledě.
Co předcházelo vašemu příchodu do hokejové Slavie?
Jsem rodákem z Vyškova na Moravě. V osmé třídě jsem přešel nejprve do pražské Sparty, v dorosteneckém věku jsem hrál i za Milevsko a jako mladý v Berouně. Pak jsem byl na vojně v tehdejším klubu TJ ŠKP PS Poprad na Slovensku, který startoval ještě v československé federální lize! Nějaké starty už v české extralize jsem si připsal za Kladno a dostal jsem se do pražské Slavie.
Jak vzpomínáte na slavné kapitoly Slavie v extralize?
Vážím si toho, že jsem byl u jejích obou mistrovských titulů v letech 2003 a 2008. Netuším, kolik nás je, co máme se Slavií obě zlata. Byla to euforie. Pětkrát jsme hráli finále, takže titulů mohlo být víc. Ale to je hokej a jsem rád, že se nám povedlo vyhrát extraligu aspoň dvakrát.
V nadsázce se dá říci, že jste vlastně součástí kroniky a dění ve Slavii za posledních skoro třicet let. Jak to berete?
Ve Slavii byly už v té době, co jsme hráli v popředí extraligy, skvělé podmínky a zázemí. Měl jsem možnost být spoluhráčem vynikajících hokejistů, kteří se tam v sestavě různě vystřídali. Pamatuji třeba slávistickou útočnou trojici Vladimír Růžička, Viktor Ujčík, Ivo Prorok. Ale byli tam i kluci jako Jakub Klepiš, Vladimír Sobotka, Pepa Beránek, Milan Antoš, Roman Červenka, Jarda Bednář, Tomáš Vlasák, Tomáš Divíšek, Radek Duda, Michal Sup, Petr Kadlec, Honza Novák, Michal Vondrka, ale i Tomáš Hertl, Jakub Krejčík, Michal Kempný a spousta dalších. Těch zvučných jmen je mnohem víc, což fanoušci Slavie jistě potvrdí.
Romana Červenku znáte jako hokejistu už od jeho mládí. Jak vnímáte jeho návrat do extraligy?
Za prvé nutno zdůraznit, že Roman prožívá parádní kariéru. Pamatuji si, když začínal a šel do slávistického áčka a debutoval v sezoně 2003/2004. Byl u titulu v roce 2008. Souhlasím s názory, že je to lídr. Uvidíme, jak se mu bude dařit v Dynamu Pardubice a jak si to sedne. Já mu věřím. Určitě budu Romana Červenku sledovat, protože i po mediální stránce je to pro extraligu i v jeho osmatřiceti letech obrovská hvězda.
Vy jste hrál profesionální hokej v Česku do svých pětačtyřiceti let. Bylo těžké zvládat týmovou konkurenci na postech v obraně?
Vyhýbala se mi zranění. A tlačenice na místa v sestavě je potřebná. Kdyby nebyla, tak zakrníte. Je dobře, když vás konkurence v extralize žene dopředu s cílem, aby se sportovci někam posouvali.
