Článek
Jelikož se Česká republika zúčastní podzimního mistrovství Evropy, zajímal jsem se při rozhovoru s Janem Pospíšilem i o jeho pohled na reprezentační sféru.
Jak hodnotíte fakt, že česká reprezentace se znovu probojovala na evropský šampionát?
Občas se vyskytly úvahy, že vzhledem k porážkám ze závěru kvalifikace to byl pro národní tým rozpačitý postup. Na to se ale historie neptá. Hlavní je radostná zpráva o tom, že se kluci mohou chystat na EURObasket. Dějištěm „naší“ skupiny A bude Riga.
Co říkáte na její složení?
Myslím, že to není žádná tzv. smrtící skupina. Podle mého soudu je hratelná. Hrajeme v Lotyšsku i s Lotyšskem, které je basketbalovou velmocí. A už samotný zápas bude pro všechny velkým zážitkem. Postup ze skupiny je v našich rukou. Do další fáze půjdou čtyři celky ze šesti. K tomu je pravděpodobně nutné porazit Portugalsko, Estonsko, jsou tam i další soupeři včetně Srbska atd.
Vzhledem ke svému angažmá u reprezentace máte jistě blízko k řadě bývalých svěřenců z národního týmu. Jak to berete?
Ano, v kádru jsou stálice a věřím, že i nadále budou mít pevné místo v týmu. Doufám, že i přes peripetie s Ondrou Balvínem se situace kolem něj urovná a Ondra se rozhodne pokračovat. Budu všem klukům držet palce.
Početné hráčské zastoupení v reprezentaci má Nymburk. Je přínosné i pro národní tým, že se celek Nymburka prosazuje i v Lize mistrů?
Pro celý český basketbal je to skvělé, jak se prezentují v Evropě. Pokud vím, tak český účastník má v rámci Ligy mistrů poměrně nízký rozpočet, přesto hrají na vysoké úrovni. Je to sportovně řečeno velká trefa. Trenér Francesco Tabellini, shodou okolností můj někdejší kolega z USK Praha, odvádí super práci.
V čem především?
Klub udělal před aktuální sezonou velmi dobré kroky při výběru zahraničních hráčů. Jak mám zprávy přímo z Nymburka, tak si v týmu všichni sedli. Je provázané, že když to funguje mimo palubovku, tak je to klíč k tomu, aby se sounáležitost projevila i na hřišti.
Českou ligu znáte dokonale. Jak se vám v USK Praha spolupracuje se zahraničními trenéry?
Teď jsem už devátou sezonu na postu asistenta a za tu dobu se v USK vystřídalo šest nebo sedm trenérů. Je to motivující práce, není stereotypní. Jako trenéra mě obohacuje. Od každého si mohu vzít něco pozitivního a člověk o tom musí přemýšlet, takže to považuji za součást profesního rozvoje.
