Článek
V minulé sezoně měl Ptáček „jen“ roli asistenta u reprezentačního výběru této věkové kategorie i v prvoligových Litoměřicích. Nyní nahradil u „sedmnáctky“ zkušeného lodivoda Pavla Pateru, který se po roce vrací do extraligy a na střídačku HC Energie Karlovy Vary, kam přichází i s dosavadním asistentem Davidem Moravcem.
Na prvním reprezentačním srazu nově se tvořícího celku „sedmnáctky“ koncem července budou mít premiéru u tohoto celku i asistenti Richard Žemlička a Milan Plodek, přičemž Žemlička byl ještě v dubnu členem realizačního týmu „osmnáctky“.
Někdejší hokejový obránce František Ptáček má na svém kontě 1210 utkání v elitní domácí soutěži, když během kariéry získal celkem devět extraligových medailí – čtyři mistrovské tituly, jedno stříbro a tři bronzy se Spartou Praha, navíc i další bronz s Kometou Brno.
S Františkem Ptáčkem jsem hovořil při jeho působení v Litoměřicích. A jelikož patří spíše mezi začínající trenéry, zeptal jsem se ho především na jeho hráčskou éru ve vrcholovém hokeji.
Jak se ohlížíte za dobou, kdy jste hrál extraligu?
Zpětně musím říci, že to bylo dlouhé a krásné období. Během těch čtyřiadvaceti a možná i pětadvaceti sezon jsem potkal spoustu zajímavých lidí, mám na to parádní vzpomínky.
Čtyři tituly se Spartou – co pro vás s odstupem času znamenají?
Prostě se to sešlo. Od gólmana přes dobrou obranu až ke špičkovému útoku, k tomu vynikající parta. To je základ veškerého úspěchu. Vzpomínám si, že v roce 2000 jsme přerušili hegemonii Vsetína, který pak vyhrál o rok později, ale Sparta se radovala znovu v roce 2002.
A váš poslední extraligový triumf se Spartou?
Obhájili jsme titul z roku 2006 v další sezoně, takže jsem byl u toho na jaře 2007. Měl jsem to štěstí, že jsem byl kapitánem vítězného týmu ve finále a zvedal jsem pohár jako první.
Od té doby Sparta na podobný úspěch stále čeká. Jak to vnímáte?
Nikdo tehdy nemohl tušit, že to byl pro Spartu dosud poslední titul. To by mě ani nenapadlo, že se ty roky bez extraligového zlata pro Spartu takhle protáhnou. I na tom je vidět, jak je sport krásný a krutý a záludný zároveň. Vím, že Sparta byla kolikrát strašně blízko, ale rozhodující krůček neudělala. Ani v minulé sezoně, kdy v semifinále nestačila na pozdějšího mistra Třinec. Lidi čtou jen vítěze. Přitom i pro Spartu byly dobré sezony a chyběl jen vrchol v podobě titulu.
Nesmíme zapomenout, že jste působil i v Karlových Varech, Českých Budějovicích, rok v Hradci Králové a nakonec i v Kometě Brno. S ní je spojena i vaše extraligová medaile při završení kariéry v extralize.
V roce 2015 jsem byl u bronzu Komety, kterou tehdy vedl trenér Vladimír Kýhos. V semifinále nás porazil Litvínov, který se pak stal mistrem. V průběhu následující sezony, kdy Brno trénoval Alois Hadamczik, jsem ještě odešel do prvoligového Kladna.
Proč právě Kladno?
Měli zájem a navíc to bylo blízko z Prahy. Asi by nedávalo kvůli cestování pro mě smysl hrát první ligu třeba v Třebíči, i když respektuji všechny kluby.
