Článek
Langerův mimořádný počin převyšuje všechno ostatní, co ve fotbale dokázal. Momentálně je šéftrenérem mládeže ve Viktorii Žižkov. A na jejím stadionu jsem s ním také hovořil.
Jako sportovní novinář jsem měl možnost navštívit všechny slavné pohárové zápasy Slovanu Liberec na domácí i evropské půdě v období let 2001 a 2002. David Langer v nich nastoupil proti Celtě Vigo, Realu Mallorca, Olympique Lyon, Borussii Dortmund, poté dvakrát i proti zmíněnému AC Milán a dalším týmům.
Od té doby už uběhlo přes dvacet let. Nemusíme se vracet ke všem evropským startům, ale souboje s AC Milán, to bylo pro Liberec něco unikátního. Jak jste to prožíval?
První zápas jsme hráli v Miláně. V úvodních třiceti minutách jsme měli tři velké šance. Prohráli jsme 0:1. V odvetě v Liberci jsme vyhráli 2:1, povedlo se mi dát hlavou vítězný gól. Ale tehdy platilo, že gól vstřelený venku platí za dva. Takže Milán dal gól u nás, my u nich ne. Na branky skončilo dvojutkání 2:2 a AC Milán postoupil do skupiny Ligy mistrů. A pak celou soutěž vyhrál.
Vybavíte si herní styl Slovanu Liberec z dotyčného období?
Měl jsem pozici defenzivního záložníka v systému 4 – 1 – 3 – 2. Myslím, že jsem na tom byl dobře po fyzické stránce s dobrým čtením hry. V mládí jsem dělal atletiku dohromady s lyžováním. Nehráli jsme na dva defenzivní štíty, ale jen na jeden. Přede mnou se pohyboval Venca Koloušek, který nemusel bránit. Využíval skvělou kopací techniku oběma nohama pro přihrávky na Honzu Nezmara, Jirku Štajnera nebo Gyana Baffoura.
Jak byste charakterizoval tehdejší liberecký tým?
Byl skvěle složený, co se týče postů. Nebavíme se jen o jménech. Sedlo si to i charakterově. Prosadili jsme se nejen v české lize, ale i v Evropě. V brance byl Tonda Kinský, v obraně se střídali Petr Johana, Bohouš Pilný, Míra Holeňák, Pavel Lukáš, Jozef Valachovič, Tomáš Janů. Na levé straně nastupovali podle potřeb Martin Zbončák, Robert Neumann, Roman Jůn, dále tam byli Petr Papoušek, Pavel Čapek, už zmínění Nezmar, Štajner, Koloušek a Baffour. V Liberci jsem si zahrál i s Tomášem Zápotočným, Honzou Polákem, Mírou Slepičkou a dalšími. Prostě silné mužstvo.
Kam jste zamířil z Liberce?
Do Mladé Boleslavi. Na půl roku. Tehdy byli předposlední a chtěli první ligu zachránit kvůli sponzorům. Byl tam i Míra Baranek a už za Boleslav hrál Marek Matějovský, co je tam po dvaceti letech stále. Něco neuvěřitelného. Z Boleslavi jsem šel do Řecka. V Panioniosu už tehdy byli hráči asi devíti nebo deseti národností – Argentinec, Brazilec, Egypťan, Australan, Polák, Slovák i Čech. Pak jsem působil i v Rakousku.
Pokud jde o současnost, sledujete českou ligu?
Když jsem v Praze, tak chodím na fotbaly na Spartu, na Slavii, občas na Duklu. A pokud jsem zrovna na Moravě, tak se jdu podívat třeba na Olomouc. Moc zápasů áčka Viktorie Žižkov ve druhé lize ale nevidím, protože často hrajeme ve stejném čase s mládeží. Ta je u mě na prvním místě.
