Článek
Tihle „dealeři“ své „klienty“ (tzv. followery) zásobují stálým přísunem digitálních podnětů, díky kterým sledující končí v zajetí digitální demence a změněných mozkových okruhů. Nejcitlivější na tento fenomén jsou přitom děti a nedospělí, jejichž mozek se teprve vyvíjí a kteří jsou snadno ovlivnitelní.
Zatímco tradiční drogový dealer pracuje s chemií, influenceři nás krmí kombinací endorfinových koktejlů – lajky, komentáři a notifikacemi. Tyto drobné digitální odměny posilují každé naše kliknutí a zvyšují pravděpodobnost, že se budeme znovu a znovu vracet. Jsme přesně naladěni na to, abychom reagovali na podněty v naději, že nás sociální síť odmění tou sladkou dávkou přijetí, pozornosti a náklonnosti. A influenceři to dobře vědí. Každá nová fotka, video či „reel“ je dávka do našeho centrálního nervového systému. Tohle není neškodná zábava, ale precizně cílená strategie, která nás má udržet „v síti“. Děti, které se s těmito mechanikami setkávají, se často nedokážou ubránit – jejich emoční systém není dostatečně vyvinutý, aby dokázal rozlišit mezi tím, co je skutečné a co je pouze iluze vytvářená za účelem zisku.
Jakmile vstoupíme do světa „sledování“, influenceři přebírají roli „digitálních dealerů“ (resp. překupníků). Jejich příspěvky nejsou jen spontánními záběry z jejich života, ale pečlivě vytvořeným a řízeným obsahem, který má přesně stanovený cíl – navázat s námi emocionální pouto. Postupně nám dávají víc a víc, dokud se nezapleteme do jejich příběhů, produktů a životních stylů. Stejně jako u drog, každý „follower“ začíná zlehka – občasné sledování příspěvků nebo „lajknutí“ fotky. Jenže o pár měsíců později zjistí, že dává přednost sledování životů jiných lidí před tím, aby žil svůj vlastní. Pro děti a dospívající je tento vliv obzvlášť nebezpečný. Jsou ve fázi života, kdy hledají svou identitu, a influenceři jim nabízejí předpřipravené modely, které vypadají atraktivně a snadno dostupně. Přitom však podprahově budují návyky závislosti na vnějším uznání, které mohou vést k problémům s vlastní hodnotou a sebevědomím.
Systém závislosti ale nekončí u influencerů. Skutečným králem distribuce je algoritmus sociálních sítí, který funguje jako dealerova distribuce. Platformy jako Instagram, TikTok nebo YouTube pracují s behaviorálními daty a podle toho nastavují každému uživateli jeho personalizovanou dávku obsahu, aby ho udržely v pozoru. Influenceři jsou zde jen prostředníky v této hře – jejich obsah je digitální ekvivalent k drogám jako kokain nebo opiáty. Průběh závislosti se v mnoha ohledech neliší od drogové: Počáteční fáze přináší vzrušení a motivaci. Sledujeme, inspirujeme se a zdá se, že život dostává nové barvy. Pak ale přichází navykání – už nám nestačí jeden influencer. Potřebujeme jich víc a víc, a časem sklouzneme do fáze plné apatie, kdy už ani netušíme, proč tolik času trávíme sledováním obsahu, který nás ve skutečnosti už nebaví, ale nedokážeme přestat. Algoritmy nás zkrátka mají v pasti. Děti jsou zde nejzranitelnější. Sociální sítě a influenceři využívají jejich nezkušenosti a touhy po uznání. Je snadné se ztratit v nekonečném proudu obsahu a přestat rozlišovat mezi tím, co je skutečně důležité, a co je jen prázdná fasáda. V USA již byly z tohoto důvodu podány žaloby.
Digitální demence je termín, který označuje pokles kognitivních schopností způsobený nadměrným užíváním digitálních technologií. Poprvé byla popularizována v knize Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum z roku 2012. Naše schopnost udržet pozornost, zapamatovat si fakta a analyzovat informace klesá, protože naše mozkové okruhy jsou permanentně stimulovány a zahlušeny podněty. Ztrácíme schopnost plánovat, řešit problémy a celkově se nám snižuje intelektuální kapacita. Děti a mladí lidé, jejichž mozky se teprve vyvíjejí, jsou v tomto ohledu v největším ohrožení. Pokud jsou od raného věku vystaveni nadměrnému užívání digitálních technologií, může to mít negativní dopad na jejich budoucí vývoj, schopnosti a duševní zdraví.
Jedním z největších výzev současnosti je odolat této „vlně digitálních drog“. Detox od sledování influencerů je náročný – stejně jako u každé jiné závislosti vyžaduje odhodlání a trénink vůle (např. součástí sporného raw dogging či přibývající zákazy telefonů ve školách). Na rozdíl od chemické závislosti zde nejsou žádné fyzické abstinenční příznaky, ale psychická tíseň z určitého „digitálního prázdna“ a absence rychlého uspokojení. Přesto je to jediná cesta, jak si zachovat svou pozornost, soustředění a reálné vnímání světa. Pro děti a mladé lidi je však důležité, aby měli podporu svých rodičů a okolí, které je bude vést k tomu, aby se nenechali pohltit virtuálním světem.
Tak co, dokážete říct svým oblíbeným „dealerům“ sbohem? Pokud ano, vrátíte se do světa, kde nejsou lajky, sledovanosti a „dopaminové výstřiky“ to jediné, co definuje váš život. Možná to bude těžké, ale přerušit tento tok digitálních látek je prvním krokem k tomu, abyste opět byli pány svého vlastního příběhu, ne jen pasivními diváky v show, kterou režíruje algoritmus (s politickou hrozbou vzniku „algokracie“ – viz „Soukromé algokracie“ a veřejné „nadměrné regulatokracie“ jako někdejší komunistický režim).
Influenceři: Dealeři digitálního obsahu a závislostní průmysl „sociálních sítí“
