Kdo by měl platit kompenzace za „digitální demenci“?

Tento termín popisuje negativní dopady nadměrného používání digitálních zařízení na kognitivní funkce, paměť, pozornost a psychické zdraví. Jedná se o akutní problém, který se dotýká dětí, mladistvých i dospělých, a jehož řešení vyžaduje a bude vyžadovat komplexní přístup. Na tuto hrozbu se snažím upozorňovat webem ProstěOFF a dosud k ní napsal několik článků:

- Desatero proti digitální demenci

- Světově prestižní „škola králů“ švýcarský Institut Le Rosey: Přístup k používání mobilů

- Doporučované přístupy pro omezení digitální demence u dětí vlivem nadužívání mobilů

- Příběh digitální demence: Dnešní generace přestaly ovládat techniku a ta začala ovládat je

- 6 kroků k „post-digitálně dementní generaci“ aneb jak vrátit dětem zdravý rozum

- Konzumentství „digitálního obsahu“ dětmi odmítněme jako zotročující „dětskou práci“

- Influencer: Operátor monetizovaného pozérství

- Influenceři: Dealeři digitálního obsahu a závislostní průmysl „sociálních sítí“

Nyní tedy kladu otázku: kdo by měl nést odpovědnost a případně financovat kompenzace a prevenci?

Klíčovými hráči jsou v prvé řadě technologické firmy, které vyvíjejí sociální sítě, hry či aplikace a často úmyslně budují systémy založené na návykových prvcích. Proč? Dlouhý čas strávený na platformě znamená více reklam, více příjmů a větší úspěch. Z toho důvodu je spravedlivé požadovat, aby tyto firmy přispívaly do případných fondů na prevenci a vzdělávání, kam by část jejich zisků mohla směřovat na programy digitální hygieny a léčbu digitální závislosti. Také by mohly platit určitou „daň z digitální závislosti“ , např. speciální poplatek za návykové funkce, jako je nekonečné scrollování nebo automatické přehrávání obsahu. Tím by se z části vrátilo, co společnost „zaplatila“ na psychickém zdraví uživatelů.

Stejně jako společnost skrze státní instituce přistupuje k tabáku nebo alkoholu, tak by se mohla angažovat i v otázce digitálního zdraví a zaměřit se na prevenci školními lekcemi o digitální gramotnosti, kde by se děti učily kriticky přistupovat k technologiím, rozvíjet zdravé návyky včetně digitálního detoxu. Rodiče mají v otázce digitální výchovy klíčovou roli. Právě oni mohou dětem nastavit zdravé hranice, a proto rodiče by měli mít přístup k edukativním programům zaměřeným na digitální hygienu. Informovaní rodiče lépe chrání své děti. Školy mají možnost působit preventivně a vytvářet zdravé prostředí pro děti a mládež. Mohly by zavést lekce digitální hygieny – jak si nastavit časové limity na telefonu nebo kriticky vnímat obsah sociálních sítí či by mohly zavést „bezpečné digitální prostory“.

Influenceři, kteří vydělávají na pozornosti uživatelů, by mohli nést část odpovědnosti. Vzniknout by mohly fondy financované influencery, kam by část jejich zisků směřovala a financovala programy prevence digitální závislosti. Mohli by platit určitou daň z digitálního vlivu jako (ne)progresivní zdanění na základě počtu sledujících a míry zapojení (engagementu) by mohlo reflektovat jejich vliv na digitální návyky společnosti. Tvůrci by měli propagovat zdravé digitální návyky a poskytovat prostor edukativnímu obsahu s nějakým „Etickým kodexem influencerů“. Zkušenosti z regulace tabáku ukazují, že kombinace osvěty, regulace a zodpovědnosti průmyslu může změnit návyky společnosti. Podobná opatření by mohla fungovat i v digitální sféře:

- varovné štítky na zařízeních – „Příliš dlouhé používání může škodit vašemu zdraví.“;

- časová omezení a dětské verze aplikací;

- veřejné kampaně o rizicích digitální závislosti;

- daň na návykové funkce pro financování programů prevence a léčby.

Digitální demence je akutní a zhoršující se problémem, který vyžaduje spolupráci technologických firem, států, škol, rodin i influencerů. Odpovědnost nemůže nést jen jedna strana – podle mě je nyní okamžitě třeba kombinace prevence, edukace a regulace. Technologie mají moc náš život obohatit, ale stejně tak ho mohou poškodit. Je na nás, abychom zajistili, že digitální svět bude bezpečným a zdravým místem pro nás i naše děti.