Článek
Tímto verdiktem totiž NS nečekaně zpřísnil výklad trestního zákona, což může mít dopad nejen na tzv. dezinformátory a propagandisty, ale i na běžné občany, kteří se veřejně vyjadřují k citlivým tématům. Otevírá se tak cesta k trestnímu postihu i za „pozitivnější náhled“ na kontroverzní události.
Bednářová: precedent, který mění pravidla hry
Případ Martiny Bednářové, učitelky obviněné z šíření proruské propagandy mezi žáky základní školy, byl původně soudy nižších instancí posouzen jako jednání bez trestného úmyslu. Ty ji proto osvobodily. Nejvyšší státní zástupce se však odvolal a NS jeho dovolání vyhověl, čímž v podstatě předefinoval hranici mezi názorem a trestným činem.
V novém výkladu totiž NS uvedl, že pokud někdo veřejně prezentuje tvrzení odporující „většinovému vnímání“ určité události, může být odpovědný za trestný čin i tehdy, pokud je o pravdivosti svých tvrzení přesvědčen. Tím se dostáváme do situace, kdy pouhá „alternativní interpretace“ reality může vést k trestnímu postihu.
Svoboda projevu na ústupu?
Toto rozhodnutí kontrastuje s nedávným verdiktem Ústavního soudu, který svobodu projevu označil za klíčovou hodnotu demokratického státu, přičemž varoval, že její omezení může být nebezpečnější než samotné škodlivé výroky. Přesto se NS rozhodl jít opačným směrem – upřednostnil ochranu společnosti před „škodlivými názory“ i za cenu výrazného omezení svobody slova.
Obzvláště problematická je část odůvodnění, kde NS argumentuje, že člověk, který zastává názory odporující mainstreamovému výkladu reality, jedná minimálně v nepřímém úmyslu. Jinými slovy, pokud někdo věří dezinformaci a veřejně ji šíří, má být automaticky odpovědný za své výroky jako by jednal vědomě a záměrně.
Obhajoba Izraele jako trestný čin?
Tento extenzivní výklad NS může mít dalekosáhlé důsledky. Pokud je ospravedlňováním genocidy už jen „pozitivnější náhled“, pak by bylo možné trestat i veřejnou obhajobu izraelských vojenských akcí v Gaze. Mezinárodní organizace, včetně OSN, již totiž označily některé izraelské kroky za možné válečné zločiny. Přesto v českém veřejném prostoru převažuje spíše stranění izraelské straně.
Znamená to, že pokud se někdy změní veřejné mínění nebo oficiální politická linie státu, mohou být dnešní výrazy podpory Izraeli v budoucnu kriminalizovány podobně jako relativizace ruské agrese na Ukrajině? A kdo vlastně rozhoduje o tom, co je „většinový výklad reality“?
Nejvyšší soud na hraně svých pravomocí
Dalším sporným bodem je, zda NS nepřekročil své pravomoci tím, že v odůvodnění rozhodnutí přehodnotil skutkové závěry nižších soudů. To je v rozporu s principem volného hodnocení důkazů – NS by měl primárně posuzovat právní aspekty případu, ne překreslovat skutkový stav.
Tento přístup navíc ohrožuje presumpci neviny, protože NS v podstatě instruuje soudy, aby dospěly k závěru o vině, aniž by existovaly nové důkazy. Pokud se tento precedent ujme, může to znamenat, že soudy budou v budoucnu spíše „vyhledávat vinu“ než důsledně posuzovat důkazy.
Budoucnost: návrat k ideologické cenzuře?
Z rozhodnutí NS plyne jednoznačné varování – hranice mezi názorem a trestným činem se posouvá nebezpečně blízko k trestní odpovědnosti za nesouhlas s oficiální verzí reality.
Pokud soudy v budoucnu přijmou tento extenzivní výklad, mohlo by to vést ke kriminalizaci širokého spektra veřejné diskuse. To by však nebyl jen krok zpět pro svobodu projevu, ale i vážný zásah do demokratických principů právního státu.
Nejvyšší soud tak nejen zpřísnil trestní postih za šíření dezinformací, ale otevřel dveře k potenciálně nebezpečnému precedentnímu rozhodování, které by mohlo postihnout i legitimní politickou diskusi. Pokud by soudy v budoucnu skutečně rozhodovaly podle „aktuálního většinového názoru“, ocitli bychom se v situaci, kdy by zákon nechránil svobodu projevu, ale spíše ji reguloval podle aktuální politické poptávky.
Je na čase se ptát: jde o výklad zákona, nebo o jeho výkrad?
