Článek
Cestu k tomu vidí ve vládním plánu na zrušení televizních a rozhlasových poplatků a převedení obou institucí pod státní rozpočet, a podle signatářů tedy i vládní kontrolu.
A tak se pojďme podívat, jak se financují veřejnoprávní média v Evropě:
V rámci Evropské unie se přístup k financování veřejnoprávních médií v posledních letech výrazně proměnil. Zatímco některé země klasické koncesionářské poplatky (platba za vlastnictví přijímače) zcela zrušily a přešly na financování ze státního rozpočtu, jiné je nahradily speciální daní.
Zde je aktuální přehled zemí EU, kde se tradiční koncesionářské poplatky neplatí:
1. Země, které poplatky zcela zrušily (financování z rozpočtu)
V těchto státech jsou média placena přímo z obecných daňových výnosů státu, podobně jako školství nebo armáda.
• Slovensko (zrušeny k 1. červenci 2023)
• Francie (zrušeny v roce 2022)
• Nizozemsko (zrušeny již v roce 2000)
• Maďarsko (zrušeny v roce 2002)
• Belgie (postupně zrušeny ve všech regionech, naposledy ve Valonsku 2018)
• Španělsko
• Estonsko
• Litva
• Lotyšsko
• Lucembursko
• Malta
• Kypr
• Rumunsko
2. Země s „mediální daní“ (poplatek bez ohledu na vlastnictví TV)
Tyto země sice zrušily klasickou „koncesi“, ale nahradily ji automatickou platbou, která je součástí daňového přiznání. Platí ji každý, kdo má příjem, bez ohledu na to, zda má doma televizi.
• Dánsko (přešlo na tento systém v roce 2022 skrze snížení daňových úlev)
• Švédsko (od roku 2019)
• Finsko
Pro srovnání: Kde se stále platí?
Klasický nebo modernizovaný poplatek (vázaný na domácnost) stále existuje například v Německu, Rakousku (poplatek za domácnost), Itálii, Irsku, Polsku, Řecku, Slovinsku, Chorvatsku a samozřejmě v České republice.
Zajímavost: V Itálii nebo Řecku se poplatek neposílá složenkou, ale je automaticky připočítáván k účtům za elektřinu, aby se omezil počet neplatičů.
A za mě. Nejsledovanější pořad z nezávislého média je „Toulavka“ a nedělní staré westerny (ty jsou určitě za hubičku). A pak ve stylu pana Ugo Fantozzi vládnu dálkovým ovladačem. Tedy asi platím více, než musím.
