Voynichův Rukopis. Dokáže některý vědec dobře uvažovat ?

Voynichův Rukopis. Stoletá a marná snaha vědců z celého světa dešifrovat text českého středověkého rukopisu. Proč je jejich práce špatná ?

Vědec a nebo nějaký snaživec, který nedokáže pochopit tak jednoduchou věc, jakou je tento obrázek, tak nemá šanci pochopit text, šifru a ani význam rukopisu. V textu toho folia je česky psáno : Zelených listů je 14. A zlatých listů je šest a šest. A to je rok mého narození. ( tak to všem vědcům a snaživcům píše naše chytrá Eliška z Rožmberka ). Eliška vám ten rok také na foliu vyznačila. Na jednom zeleném listu jsou dva znaky. Ty jsou J a T. Na jednom zlatém listu jsou také dva znaky. Ty jsou J a číslo 2. Takže když bude vědec dobře počítat, tak i zjistí, že zelených listů je 14. A zlatých je opravdu 12. Eliška ale nepíše, že zlatých listů je 12. Eliška píše, že zlatých listů je “ Šest a Šest “. A to proto, aby mohla napsat rok svého narození. A ten je jak jistě každý vědec zjistil = 1466. Každý vědec tedy zjistil kdy se Eliška narodila. Dále jistě každý vědec, který zná jak se šifrovalo ve středověku zjistil, že text je šifrován. A to jistě chytrý vědec zjistil , když si převedl písmena na čísla. Písmeno J má hodnotu čísla 1. Písmeno T má hodnotu čísla 4. + šest a šest = 1466.

Každý vědec je jistě velice zmaten a vejrá na folio jak sůva z nudlí. Takže co ještě vědec nezná. Vědec toho nezná více a proto je z rukopisu velice zmaten a píše o rukopisu velké blbosti. Vědec nám napíše že je to neznámé písmo . Jistě to píše proto, že blbě vidí na text. Každý normální člověk, přece musí v textu vidět normální znaky písmen. Normální latinka. Takže aby vědec procitl, tak mu ještě napíšu, jaký je význam toho kořenu. Na kořenu jistě vědec vidí spoustu písmen CCCCCCC. A taky spoustu písmen IIIIIIII. Zde aby vědec zjistil co to znamená, tak musí zapojit do akce také mozek. Když bude tedy přemýšlet a kvalitně i uvažovat, tak se podívá na to, jak se mluvilo zde u nás v těch časech, tedy ve středověku. Pak jistě vědecky zjistí, že zde se hodně používala “ Němčina “. A že německy mluvil snad každý. Pak se znova podívá na ten kořen. ( zde je důležité vědci připomenout, že němčina nepoužívá písmeno “ Ž “ ). Když by chtěl a nebo měl nějaký Němec říci slovo “ Život “, a nebo české slovo “ Ží “, což znamená že “ ŽIJE “. Tak to bude znít “ Šifot “. Nebo = “ Ší . ( co jsou zdvojené znaky to snad vědec zná ). Takže na tom kořenu je napsáno slovo = CC í. To znamená = Ší. V dnešním jazyku = Ží. ( žije ). To jak se převádí znaky všem vědcům a snaživcům ukazuje Eliška na dalším foliu. Na foliu 2r. Kde je nakreslena “ Homofonní substituční šifra “, čísla 3. To znamená písmena C,L,S,G. Vědec tedy jistě sám i zjistil, že písmeno C se čte jako písmeno S. ( Ší ). Dále všem vědcům Eliška nakreslila trny. A jak jistě každý snaživec zná, tak “ Růže “, má trnů dost. Tím vám všem naznačila že pochází z rodu Růže. ( Rosenberg ). A protože je v textu toho folia česky psáno kdy se Eliška narodila. To znamená letopočet 1466. Tak i v kořenu je psáno, že “ Žije “.

___________________________________________________

A naši vědci mlčí. Čeho se bojíte ? Vy se jistě bojíte toho co jsem během posledních několika roků vám i napsal. A tím je to, že podobně šifrovaných středověkých rukopisů je více. A tím je například Kosmova Kronika ( Budyšínská ), Královodvorský Rukopis, Bestiář Aberdeen, Oráč z Čech z pera Jana ze Žatce, Antifonář Elišky Rejčky. A vy i když se snažíte, tak neznáte správný význam těch rukopisů. A protože vy píšete o těch rukopisech jen své domněnky a to co si někde přečtete. Ať už při vašem studiu na nějaké té škole nebo v nějakém časopisu. Tak to je přátelé hodně málo. Aby nějaký akademik a nebo nějaký chytrý vědec zjistil o čem se ve skutečnosti v těch rukopisech píše, tak by se měl více snažit. Pak jistě ke svému úžasu i sám zjistí, že vše co o nějakém rukopisu vyučuje na nějaké té škole je hodně chybné. A jak jsem i zjistil, začne se kroutit jako had.

Například takový “ Boj o Rukopisy “. Přátelé i náš tatíček Masaryk na tom pracoval a jeho oblíbená písnička “ Ach synku synku oral-li jsi “. Mě samotnému dokládá, že Masaryk věděl o rukopisech dost na to, aby si dost často pobrukoval tu jeho oblíbenou písničku.