Článek
Kdybych se před několika lety zeptal kamarádů, co si myslí o ženském intimním ochlupení, většina by pravděpodobně odpověděla, že nejlepší je hladce oholené tělo. Doba se ale mění a s ní i naše představy o tom, co je na ženském těle přitažlivé. Překvapilo mě, kolik mužů dnes otevřeně přiznává, že se jim naopak líbí přirozené ochlupení. A někteří dokonce říkají, že je pro ně vyloženě sexuálně přitažlivé.
Nejde přitom jen o obyčejnou preferenci. U některých mužů se z obdivu k ženskému ochlupení stává skutečný sexuální fetiš. Zajímá je jeho vzhled, struktura, hustota nebo třeba představa, že žena své tělo nijak neupravuje. Pro někoho může být právě přirozenost mnohem vzrušivější než dokonale hladká pokožka.
Osobně mi na tom nepřipadá nic zvláštního. Každý máme trochu jiný vkus a sexuální přitažlivost se zkrátka nedá naprogramovat podle jednoho univerzálního vzoru. Přesto mě překvapuje, jak dlouho se mužská preference přirozeného ochlupení považovala téměř za něco, o čem se nemluví.
Jedním z důvodů, proč některé muže ženské ochlupení přitahuje, může být jeho spojení s dospělostí a přirozeným ženským tělem. V době, kdy jsou fotografie na internetu často upravované a intimní partie v pornografii podléhají určité estetické představě, může být přirozený vzhled pro některé muže osvěžující změnou. Nevidí v něm nedostatek péče, ale naopak něco autentického.
Další muže přitahuje samotný vizuální vzhled. Zajímá je hustota, tvar, barva nebo způsob, jakým ochlupení přirozeně rámuje intimní partie. U jiných může hrát roli také dotek nebo celková smyslová stránka intimity. Fetiš totiž nemusí mít u každého stejnou podobu. Někdo má rád pouze přirozeně upravené ochlupení, zatímco jiného přitahuje výhradně jeho úplně přirozená varianta.
Zajímavé je, že podobné preference nejsou automaticky známkou nějaké sexuální poruchy. Samotný fetiš nebo neobvyklá sexuální preference nemusí znamenat nic patologického. Důležité je především to, zda je všechno dobrovolné, zda preference neubližuje druhým a zda člověku nezpůsobuje výrazné problémy v běžném životě nebo vztazích.
Když jsem o tomto tématu mluvil s dalšími muži, všiml jsem si ještě jedné věci. Někteří se za svou preferenci vlastně trochu stydí. Bojí se, že budou působit zvláštně nebo že si jejich partnerka pomyslí, že mají nějaké podivné požadavky. Přitom není důvod dělat z přirozeného ochlupení něco skandálního.
Na druhou stranu bych byl opatrný s představou, že všechny ženy by měly kvůli takovým mužům odložit žiletky. To by byla jen další forma diktování toho, jak má ženské tělo vypadat. Jedna žena se cítí nejlépe dokonale oholená, druhá si ochlupení zastřihuje a třetí ho vůbec neřeší. Ani jedna nemusí své rozhodnutí obhajovat.
Mně osobně připadá nejzajímavější právě to, jak rozdílně mohou muži vnímat stejnou věc. Zatímco jeden vidí něco, co by nejraději okamžitě odstranil, druhý v tom nachází jednu z nejpřitažlivějších částí ženského těla. A třetímu je to úplně jedno, protože ho mnohem více zajímá žena jako celek.
Možná bychom se proto měli méně zabývat otázkou, jestli je ženské ochlupení sexy, a více tím, proč máme potřebu určovat, jak má ženské tělo vypadat. Sexuální preference jsou totiž velmi individuální. A jestli mě toto téma něco naučilo, pak hlavně to, že představy o přitažlivosti rozhodně nejsou tak jednotné, jak se někdy tváříme.



