Článek
Když jsem poprvé narazil na tvrzení, že zkušený muž dokáže podle vzhledu ženských intimních partií poznat, kolik měla sexuálních partnerů, připadalo mi to jako jedna z těch historek, které si lidé předávají bez přemýšlení. Jenže podobné názory se stále objevují v internetových diskusích a někdy je bohužel berou vážně i dospělí lidé.
Podle tohoto rozšířeného mýtu mají ženy s větším počtem sexuálních zkušeností údajně volnější pochvu, výraznější stydké pysky nebo jinak vypadající vulvu. Někteří dokonce tvrdí, že lze podle určitých tělesných znaků odhadnout, zda měla žena mnoho partnerů, nebo jen jednoho. Ve skutečnosti pro takové tvrzení neexistuje žádný spolehlivý anatomický základ.
Začněme tím, že vulva a pochva nejsou totéž. Vulva označuje zevní ženské pohlavní orgány, tedy mimo jiné velké a malé stydké pysky, klitoris a poševní vchod. Pochva je naopak vnitřní svalový kanál. Právě jejich zaměňování často vede k různým nesmyslným představám o tom, jak by mělo ženské tělo vypadat po sexu.
Velikost a tvar stydkých pysků jsou především individuální anatomickou záležitostí. Některé ženy mají malé stydké pysky téměř skryté, jiné je mají výrazně vystouplé. Mohou být asymetrické, světlejší nebo tmavší. Tyto rozdíly souvisejí zejména s genetikou, hormonálními vlivy a přirozeným vývojem těla. Počet sexuálních partnerů z nich vyčíst nelze.
Podobně je to s představou, že se pochva po opakovaném sexu trvale roztahuje. Pochva je pružná svalová struktura, která se dokáže přizpůsobovat různým situacím. Při vzrušení se mění její tvar a rozměry, při porodu se výrazně roztahuje a následně se postupně zotavuje. Její stav mohou ovlivnit také věk, hormonální změny, těhotenství, porod a stav pánevního dna. Samotný počet sexuálních partnerů ale není něco, co by bylo možné podle jejího vzhledu nebo pocitu spolehlivě určit.
Přesto tento mýtus přežívá. Částečně za to může nedostatek sexuálního vzdělávání, částečně staré společenské představy o ženské sexualitě. Ženy byly po generace hodnoceny podle toho, zda jsou dostatečně cudné, zdrženlivé a sexuálně nezkušené. Jejich tělo se pak stávalo jakýmsi domnělým důkazem morální hodnoty. Jenže lidská anatomie žádnou takovou informaci neposkytuje.
Velkou roli hraje také pornografie a internet. Lidé v nich často vidí omezený výběr ženských těl a začnou si vytvářet vlastní pravidla, která nemají s medicínou mnoho společného. Když se k tomu přidají sebejisté komentáře v diskusích, může vzniknout dojem, že jde o ověřenou skutečnost.
Mně na tom vadí především to, že podobné řeči mohou ženám zbytečně ubližovat. Představte si, že někdo začne hodnotit vaše tělo a tvrdí, že z něj dokáže vyčíst něco o vaší minulosti. A ještě k tomu používá údajné anatomické důkazy, které ve skutečnosti neexistují. To už není jen neznalost, ale také způsob, jak někoho ponižovat.
Je samozřejmě možné, že se vzhled intimních partií během života mění. Hormonální změny, stárnutí, těhotenství nebo porod mohou ovlivnit tkáně i jejich vzhled. To ale neznamená, že by bylo možné podle těchto změn určit sexuální historii ženy.
Pokud má někdo otázky ohledně ženské anatomie, měl by se raději obrátit na odborné zdravotnické zdroje než na internetové experty, kteří tvrdí, že poznají počet partnerů podle několika tělesných znaků.
Osobně si myslím, že bychom měli podobné mýty konečně přestat opakovat. Ženská vulva není kronika sexuálního života a její vzhled není žádným vysvědčením. Každé tělo je jiné a žádný muž, partner ani samozvaný znalec z něj nedokáže vyčíst, kolik intimních zkušeností má žena za sebou. A už vůbec podle toho nemůže rozhodovat o její hodnotě.



