Článek
Milí studenti,
dnešní svět se posouvá od pravidel k síle. Evropa na to musí odpovědět tak, aby si udržela bezpečnost, prosperitu a schopnost ovlivňovat dění kolem sebe.
Studium mezinárodní politiky je hodně o pravidlech. O tom, čím by se měly státy navzájem řídit. O respektu k těmto pravidlům. O mezinárodních organizacích, které by měly na jejich dodržování dohlížet.
A věřím, že většina vašeho studia ukazuje, že vzájemná, dobrovolná mezinárodní spolupráce mívá pozitivnější výsledky než spolupráce vnucená. Vztahy, které přinášejí výhody oběma stranám, vydrží déle a nebývají příčinou konfliktů.
To je rozdíl mezi světem s nulovým součtem a světem na principu win-win.
Jenže když se podíváte na dnešní mezinárodní dění, jaký svět vidíte.
Co má navrch – pravidla nebo síla? Jaká forma spolupráce dnes převládá - Zero-sum game nebo win-win?
Když se podíváme kolem sebe, odpověď není složitá.
Vidíme svět, kde mnohé státy mezinárodní pravidla obcházejí nebo otevřeně porušují.
Ekonomická převaha se stává nástrojem tlaku.
Oboustranně výhodnou spolupráci stále častěji střídá obchod, ze kterého těží především jedna ze stran.
To je prostě fakt. Absenci pravidel vidíme v pokračující brutální válce Ruska proti Ukrajině.
Zneužívání ekonomické převahy vidíme v tom, co dělá Čína, která si cíleně zajišťuje kontrolu nad kritickými surovinami a nad jejich zpracováním.
A vidíme také, že Spojené státy, náš klíčový partner, se posouvají k přístupu, který je mnohem víc transakční než dřív.
Nejde jen o bombardování Íránu nebo oslabování podpory Ukrajiny, ale také o podmiňování podpory nejslabším zemím velmi tvrdými požadavky.
Tím nejdůležitějším, o čem se za takové mezinárodní situace můžeme bavit, je to, co to znamená pro Evropu a Českou republiku.
Co máme udělat pro to, abychom za těchto náročných podmínek obstáli? A máme na to?
Nejdříve si musíme přiznat jednu věc. Evropa není zero-sum kontinent. A já dodám: naštěstí.
Co to znamená, když mezi sebou země neumějí spolupracovat tak, aby výhody získaly obě strany, jsme si v Evropě bohužel prověřili až příliš dobře. Výsledkem byly stovky let opakujících se válek, desítky milionů mrtvých a kontinent srovnaný se zemí.
Zároveň ale musíme dodat, že jsme přes historické křivdy, nedůvěru a často i nenávist dokázali najít takový způsob spolupráce, kterému se dá říkat win-win.
Výsledkem je prosperující kontinent, který já rád nazývám life-style superpower.
Často máme tendenci Evropu podceňovat, snižovat naše schopnosti a ekonomickou sílu. Chápu, že pro odpůrce jednotné Evropy to může být lákavý argument, ale ve skutečnosti je úplně mimo.
Když se podíváme na konkrétní data, obraz je velmi jasný.
Podle Human Development Index je mezi třiceti nejlepšími zeměmi světa dvacet evropských a prvních šest míst patří Evropě.
Social Progress Index zase ukazuje, že evropské státy drží prvních sedm míst na světě a v první desítce má devět zemí.
V IMD World Competitiveness Ranking je osm evropských států v první patnáctce.
A v elitním klubu zemí s nejvyšším ratingem AAA, tedy nejstabilnějšími veřejnými financemi, je hned sedm evropskými zemí z celkem devíti členů této skupiny.
To všechno jsme navíc dokázali vybudovat ze situace, kdy byl náš kontinent po druhé světové válce naprosto zničený, politicky rozdělený a sociálně skoro beznadějný.
Když se mě na mých cestách po světě někdo ptá, jak je to možné, odpovídám, že Evropa dokázala spojit ekonomický růst s důrazem na lidský rozvoj, stabilní instituce a spolupráci.
Právě proto byla, je a bude Evropa silným zastáncem mezinárodních pravidel, spravedlivé spolupráce a multilateralismu.
Mnohým zemím se to nelíbí, ale mnohem více státům na spravedlivém mezinárodním řádu záleží stejně nebo ještě více než nám. Pro některé jde o otázku prosperity, pro jiné dokonce přežití.
Ze světa, kde síla převládá nad pravidly, totiž těží jen málokdo. Většina naopak ztrácí.
A tato většina nyní od Evropy očekává, že se budeme za svět postavený na pravidlech bít mnohem víc, než to děláme nyní.
To je fakt, který slýchám na svých cestách coby komisař pro mezinárodní partnerství opakovaně.
Nechci ale nic zastírat. Evropa má problémy. A nejsou malé.
Prvním problémem je to, že naše prosperita stojí na tom, že svět kolem nás je stabilní.
Velkou část dodavatelských řetězců jsme v posledních desetiletích přesunuli jinam – ať už kvůli úsporám, nebo proto, že Evropané v některých odvětvích už pracovat nechtěli.
O málokteré zásadní surovině dnes můžeme říct, že na ní nejsme závislí zvenčí.
Plyn kromě Norska bereme z USA, Alžírska, Ruska nebo Kataru. Ropu z Norska, Ameriky, Blízkého východu a Afriky. Nerostné suroviny jako lithium, měď, kobalt nebo grafit si z velké části necháváme zpracovávat v Číně. A nejsme samostatní ani ve výrobě čipů, baterií a dalších zásadních prvků moderní ekonomiky.
To znamená jediné: globální nestability se do Evropy propisují rychleji než jinam – do cen pro domácnosti, do nákladů pro firmy, do inflace, do nervozity na trzích.
Druhým problémem je klimatická změna. Ta se nás dotýká víc než jiných kontinentů, a to nejen environmentálně, ale i ekonomicky.
Evropa se otepluje přibližně dvakrát rychleji než globální průměr. Důsledkem jsou katastrofické povodně, požáry, růst nákladů na pojištění i na obnovu škod.
A současně klimatická změna destabilizuje celé regiony mimo Evropu. V Africe, která sama vytváří jen asi 3–4 % světových emisí, přitom klimatické škody mohou v některých zemích dosahovat až 9 % HDP.
To znamená, že klimatická politika není jen environmentální téma. Je to otázka bezpečnosti, stability, konkurenceschopnosti a čím dál častěji i politiky.
Pokud transformaci nezvládneme dobře, oslabíme vlastní ekonomiku. Pokud ji ale zvládneme chytře, může se stát zdrojem růstu a nové síly Evropy.
Musíme jednat, ale ideologie nesmí převálcovat tvrdá ekonomická data.
Třetím problémem je demografie. Evropané stárnou, zatímco v Africe populace rychle roste.
Průměrnému Evropanovi je dnes kolem 44 let. V Africe je to méně než 20 let. Do roku 2050 se má africká populace zhruba zdvojnásobit a každých pět let tam vstoupí na pracovní trh přibližně 60 milionů mladých lidí.
To vytváří obrovský rozdíl v dynamice. Zatímco Evropa řeší nedostatek pracovní síly a stárnutí, naši afričtí partneři řeší, jak vytvořit dostatek pracovních míst pro mladou generaci.
A asi všem nám je jasné, co hrozí, pokud se ta pracovní místa vytvořit nepodaří. Mezitím vidíme, že migrace se stává jedním z hlavních politických témat napříč Evropou.
Vidíme to v debatách, ve volbách, ve veřejném prostoru. Všichni si vzpomínáme na billboardy SPD na Václavském náměstí, které se nakonec staly jedním z důležitých handlů o imunitě při sestavování nové vlády.
A konečně je tu problém, který všechny ostatní ještě zesiluje. Skutečná síla Evropy závisí na naší jednotě. Bez ní je jen na papíře.
Těm, kteří prosazují svět bez pravidel, je Evropa samozřejmě trnem v oku. Jejich cílem je naši jednotu oslabovat, jak to jen jde.
Velmi dobře to vidíme na příkladu ruské hybridní války proti Evropě – dezinformace, útoky na infrastrukturu, špehování, zastrašování.
A ti, kteří chtějí Evropu oslabit, si jako nástroj vybírají právě ty problémy, které jsem popsal – závislosti, ceny, bezpečnost, konkurenceschopnost.
Na jejich práci pak navazují populisté a ti, kteří jednotnou Evropu prostě odmítají.
A nyní přichází na řadu moje agenda a strategie Global Gateway.
Jejím cílem je posilovat Evropu doma tím, že budeme aktivní ve světě.
Global Gateway reaguje na to, v jakém světě dnes žije. Tedy svět, který je více transakční, méně předvídatelný a kde se každá závislost může obrátit proti nám.
Tato strategie je založena na investicích, které nám umožňují propojit naši zahraniční politiku s tím, co řešíme doma – bezpečnost, ceny, pracovní místa nebo budoucnost našeho průmyslu.
Prostřednictvím ní se naše investice mají stát naším geopolitickým nástrojem. Investujeme do partnerství tak, abychom byli silnější.
To znamená, že naše investice musí přinášet konkrétní výhody jak Evropě, tak našim partnerům.
Investujeme do infrastruktury, ale zároveň i do vzdělávání a pracovních míst.
Podporujeme ekonomický rozvoj partnerů, ale zároveň posilujeme naši vlastní odolnost.
Nic nevnucujeme. Hledáme společné priority a na ty se zaměřujeme.
To je podstata přístupu, který v materiálech nazýváme 360° přístup – infrastruktura, lidé a instituce dohromady.
Aby to nebylo abstraktní, uvedu konkrétní příklady.
Celkem mám na starosti spolupráci s více než 100 zeměmi po celém světě – Latinské Americe, Africe, Asii, zámořská území, Pacifik, Karibik.
Celkem pracujeme na více než 200 Global Gateway projektech po celém světě.
V Africe rozvíjíme Lobito koridor – dopravní spojení mezi Angolou, Zambií a Demokratickou republikou Kongo.
Nejde jen o železnici. Kolem ní investujeme do dalších ekonomických příležitostí, tak abychom nastartovali ekonomický rozvoj.
Investujeme do logistiky, zpracování surovin, vzdělávání, do lokální zemědělství a tím do pracovních míst.
Cílem je, aby se z regionu nevyvážely jen suroviny, ale aby tam vznikala i přidaná hodnota, která obohatí místní obyvatele.
To je důležité pro Afriku i pro nás. Pro Afriku to znamená růst a práci. Pro Evropu bezpečnější a diverzifikovanější přístup ke kritickým surovinám, bez kterých se neobejde moderní průmysl.
Když jsem mluvil s prezidentem Hakainde Hichilemou během návštěvy Zambie, bylo jasné, že si uvědomuje, jak důležité pro rozvoj jeho země je, aby zpracování zambijské mědi či kobaltu probíhalo v Zambii.
Ale když dnes přijedete do afrických přístavů, vidíte lodě plné nezpracované rudy, které míří nejčastěji do Číny. Přidaná hodnota, pracovní místa a výplaty tak vznikají jinde. My to chceme změnit.
V Namibii investujeme do projektů na výrobu obnovitelného vodíku a čpavku a také do jejich dalšího využívání.
Namibie má jedinečné přírodní podmínky. Spousta slunce, ale ne přílišné vedro, vítr, ale hlavně spoustu volných ploch ve vlastnictví státu.
V Namibii žijí tři lidé na kilometr čtvereční, v Česku je to skoro 150.
Výroba vodíku pomocí solárních a větrných elektráren se zde tedy rozjíždí naplno.
Země díky tomu může získat desítky tisíc pracovních míst, mnohamiliardové investice.
Během mé návštěvy jsem navštívil projekt HyIron, který využívá vodík vyrobený na místě ke zpracování železné rudy. Výsledný meziprodukt se následně exportuje do Evropy.
To může dramaticky snížit emise při výrobě oceli.
Co se týče migrace, tak tam jde o komplexnější partnerství, která kombinují investice do pracovních míst přímo v důležitých tranzitních zemích a posílenou spolupráci v oblasti bezpečnosti.
Moje první cesta vedla do Mauritánie, kde jsem předával bezpečnostní technologie. V zemi také významně investujeme do rozvoje digitálních technologií nebo energetiky.
V březnu jsem byl také v Senegalu. To je země s velmi mladou populací. Přibližně 300 000 mladých lidí tam každý rok vstupuje na pracovní trh.
Pokud pro ně nevzniknou pracovní místa, tlak na migraci poroste. Proto tam Evropa investuje do odborného vzdělávání, energetiky, dopravy. Zároveň ale také do boje proti převaděčům a posílení ochrany hranic a pobřeží.
Posilujeme pobřežní stráž, bojujeme proti dezinformacím, které podněcují lidi k migraci, zlepšujeme koordinaci mezi složkami a pomáháme rozbíjet převaděčské sítě.
V minulém roce přitom nelegální migrace z Mauritánie i ze Senegalu klesly přibližně o dvě třetiny.
To je přesně ten důkaz, že stabilita nevzniká na hranicích. Stabilita se buduje investicemi do dodávek energie, pracovních příležitostí a obecně životních podmínek.
A abych se posunul z Afriky, tak vám popíšu, co děláme ve Vietnamu, odkud jsem se vrátil minulou středu.
Vietnam se chystá na velkou modernizaci svých přístavů a železnic. A evropské firmy mají velký zájem se do těchto projektů zapojit.
Jde o modernizaci přístavu v Da Nangu nebo přípravy vysokorychlostní železnice mezi Hanojí a Ho Či Minovým Městem.
Přinášíme k tomu financování, podporujeme studie proveditelnosti, zprostředkováváme firmám kontakty s místními politiky. A výsledek je jasný: Vietnam získává moderní infrastrukturu a pracovní místa, Evropa nové trhy a příležitosti pro své firmy.
Například dánský Maersk zde nyní získal zakázku na modernizaci přístavu za více než 1,5 miliardy dolarů.
A to všechno je podstata Global Gateway.
Řeší několik věcí zároveň. Je to investice do přístupu k surovinám. Investice do stability v našem okolí a omezování nelegální migrace. A v neposlední řadě do nových příležitostí pro evropské firmy na rostoucích trzích.
Tyto investice jsou naprosto zásadní jak pro Evropu, tak pro Česko.
A právě to je to nejdůležitější, co bych chtěl, abyste si z dnešního setkání odnesli.
Evropa si nemůže dovolit být jen divákem světa, který se mění. Pokud chceme dál žít na kontinentu, který je bezpečný, prosperující a svobodný, musíme být schopni jednat i mimo naše hranice.
Musíme chránit naše zájmy. Musíme investovat do partnerství, která dávají smysl. A musíme být dost silní a jednotní na to, abychom si nenechali vnutit svět, ve kterém rozhoduje jen síla.
Vaše generace v tom světě, který se teď tvoří, bude pracovat, podnikat, rozhodovat a nést odpovědnost.
Už teď se rozhoduje o tom, kdo bude určovat pravidla, kdo bude držet klíčové suroviny, technologie a obchodní trasy.
A do velké míry se také rozhoduje o tom, jak všechny tyto změny ovlivní Českou republiku a její budoucnost.
Evropa není dokonalá. Ale jsem přesvědčen, že svobodná, liberální a jednotná Evropa je ten nejlepší klub, jehož můžeme být pevnou součástí.
A záleží i na vás, jestli to tak v budoucnu opravdu bude.
Děkuji.
