Článek
Dobré ráno, dámy a pánové.
Tvrdá, transakční geopolitika je zpět a dnešní svět proto potřebuje silnou, nezávislou Evropu s jejími hodnotami víc než kdy dřív.
Právě to dnes slýcháme čím dál častěji - v souvislosti s pokračující ruskou agresí i s návratem Donalda Trumpa do Bílého domu.
Zaznívá to od příznivců Evropské unie i od jejích odpůrců. Na jihu Evropy stejně jako v Pobaltí. Evropané chtějí silnou, nezávislou Evropu.
A já s nimi naprosto souhlasím. Rád bych dnes mluvil o tom, co konkrétně potřebujeme udělat. Dovolte mi ale krátkou osobní odbočku do Kyjeva.
Do hlavního města Ukrajiny jsem se přestěhoval před devatenácti lety s úkolem založit novou pobočku banky Erste. Bylo mi čerstvých čtyřicet, měl jsem o něco méně šedin a vážil o pár kilo méně.
Kyjev tehdy byl městem ambicí. Investovalo se do infrastruktury, lidé plánovali budoucnost, zakládali rodiny, přicházeli s nadějí na lepší zítřky. Nebylo to dokonalé město, ale bylo plné života.
Všichni dnes víme, jaká je tam situace po téměř čtyřech letech ruské agrese. Jen během letošního ledna město dočasně opustily stovky tisíc lidí, když ruské útoky znovu masivně zasáhly energetickou infrastrukturu.
Tyto útoky zabíjejí nevinné Ukrajince a systematicky míří na systémy zajišťující dodávky elektřiny, tepla či vody. Cíl mají jediný – udělat každodenní život Ukrajinců nesnesitelným.
Přímo za hranicemi Evropské unie dnes lidé v některých oblastech mají elektřinu často jen dvě hodiny denně, čelí výpadkům tepla, zatímco venkovní teploty klesají hluboko pod nulu.
Ruská, těžko zastavitelná válečná ekonomika a opakované výhrůžky vůči dalším evropským státům jasně ukazují, že Ukrajinci dnes neumírají jen za svou zemi. Umírají i za bezpečnost zbytku Evropy.
Je proto výsostným zájmem Evropy Ukrajinu v její obraně maximálně a dlouhodobě podporovat.
V této situaci Evropská unie pomohla Ukrajině získat půjčku ve výši 90 miliard eur, která má zajistit financování země na další dva roky.
Za její splacení se měla EU zaručit jako celek. Tři státy se ale nakonec rozhodly do této pomoci Ukrajině nezapojit. Mezi nimi i Česká republika.
Proč o tom mluvím? Protože Evropa rozhodně má na to patřit mezi nejsilnější globální aktéry. Má na to být silná - jak si přejeme i my Češi.
Stačí se podívat na základní srovnání Evropy a Ameriky. Evropané se dožívají vyššího věku, naše životy jsou mnohem bezpečnější. Prakticky každý má přístup ke zdravotní péči bez rizika výrazného zadlužení.
Také s dominancí americké ekonomiky je to složitější, než se často říká. Ano, americká ekonomika roste rychleji, ale za cenu mnohem rychlejšího zadlužování.
Zatímco ještě nedávno byl americký dluh srovnatelný s tím evropským, dnes přesahuje 120 procent HDP. Evropský průměr se pohybuje okolo 80 procent.
Evropa tedy má prostředky, schopnosti, životní úroveň, lidi, technologie i diplomatickou váhu na to, aby byla globálním hráčem.
Co ale dnes potřebuje k tomu, aby jím skutečně byla, je především jednota – schopnost postavit se jednotně za naše společné zájmy.
Jenže v posledních měsících vidíme na řadě příkladů, že ochota udržet jednotu za cenu vlastních ústupků v rámci Evropy chybí.
V některých případech se tyto zájmy směňují za dodávky plynu, jindy za ropu nebo prostou touhu po oslabování Evropy. A minulý týden jsme se dozvěděli, že někteří jsou ochotni podřizovat bezpečnostní zájmy Evropy osobním ambicím svých kamarádů.
Něco podobného jsme nedávno dopustili také v případě smlouvy o volném obchodu s Mercosurem. Evropa tím ohrožuje dohodu, která by evropským podnikům každý rok ušetřila zhruba 100 miliard korun.
O to důležitější je ukazovat, že když Evropa postupuje jednotně, dokáže chránit své zájmy. A jedním z takových příkladů je Grónsko.
Americká administrativa v lednu najednou položila na stůl dříve nepředstavitelnou možnost použití síly vůči svým nejbližším spojencům.
Evropa zareagovala jednoznačně. Jasně a opakovaně jsme zdůraznili naši červenou linii: o budoucnosti Grónska mohou rozhodovat pouze Gróňané. Ne pod tlakem, ani jednostrannými kroky zvenčí.
Zároveň jsme aktivně komunikovali s americkou stranou a úzce koordinovali postup s NATO, Dánskem i samotným Grónskem.
Tento jednotný a pevný přístup nakonec přispěl k zásadní deeskalaci situace.
Protože mám ekonomickou spolupráci s Grónskem v rámci svého portfolia na starosti já, byl jsem minulý týden v Kodani. Dánským a grónským partnerům jsem představil významný investiční balíček, který naši podporu Grónska dál posílí.
Dovolte mi ještě jednu krátkou vzpomínku.
Minulý týden jsem byl v Evropském parlamentu na opožděném novoročním setkání s kolegy z výboru pro mezinárodní rozvoj.
Kolega, irský europoslanec, při přípitku vtipkoval, že jsme ho uspořádali až teď, protože bychom ten rok možná měli začít znovu – a lépe.
Částečně má pravdu. Letošní leden byl pro světovou, evropskou i českou politiku mimořádně náročný. Ten tlak geopolitických změn ale pociťují lidé po celém světě.
A jsem přesvědčený, že většina planety nám Evropanům závidí, že jsme součástí Evropské unie. Těch, kteří se dnes pevně staví za mezinárodní pravidla a právo na sebeurčení, je ve světě menšina. Právě menší a střední státy proto k Evropě a jejím hodnotám vzhlížejí.
Jasně to vyplynulo z mých jednání v Davosu i z rozhovorů se zástupci zemí z Asie, Afriky či Latinské Ameriky. Velmi silně jsem to vnímal i během mých jednání s představiteli Dánska a Grónska v Kodani.
Dobře si totiž uvědomují, že bez ukotvení v Evropské unii by situace kolem Grónska mohla dopadnout úplně jinak.
Dámy a pánové,
organizátoři mě požádali, abych se ve svém projevu zaměřil také na roli Česka v dnešní Evropě. A v této souvislosti bych chtěl vyzdvihnout občanské sbírky na podporu Ukrajiny.
Ať už jde o generátory, humanitární pomoc nebo zbraně, tyto iniciativy ukazují velmi silné hodnotové ukotvení české společnosti – ale i strategické myšlení.
V době, kdy se rozhoduje o bezpečnosti Evropy, je důležité ukazovat, že Česko není jen zemí, která se nechce připojit k záruce za půjčku Ukrajině nebo odmítá prodat Ukrajincům letadla, která sama nepotřebuje. Česko je ale také zemí, jejíž občané dokáží jednat solidárně a s jasným vědomím toho, co je v sázce.
Za to bych jim chtěl na závěr upřímně poděkovat.
